Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se30. 9.
05. 10. 2008
18
37
7258
Autor
vesuvanka
30. 9. 2008
Den jako každý jiný, a přece se trochu lišil od ostatních. Asi před čtrnácti dny mě zaujala černobílá fotografie našeho největšího menhiru, zvaného Kamenný pastýř, který se nachází poblíž Klobuk na Lounsku. A právě 30. 9. jsem rozložila na stůl malířské náčiní, abych své dojmy z tohoto zajímavého setkání přetavila do barev.
Menhir. Jak tajemně zní toto slovo a ještě tajemnější je jeho původ i význam. Dnes tento mlčenlivý svědek dávné minulosti, připomínající postavu muže, stojí osaměle v poli a rozhlíží do kraje. Přitahuje pozornost lidí a je opředen nejrůznějšími legendami. Co by nám asi vyprávěl, kdyby uměl mluvit ten železitý kvádrový pískovec.... o místě svého zrození, snad někde u Peruce v dávném prvohorním ordoviku, takových kamenů jako on tu bylo víc, snad jen menších. Miliony let klidu na suchu i pod hladinou moře a znovu na suchu, vydán na pospas slunečního žáru i mrazu, jimž dokázal vzdorovat. . Pocítil mohutné záchvěvy Země, kdy se lámaly její desky a žhavá krev tryskala na povrch. Byl stranou tohoto bouřlivého dění a další miliony let sledoval jak mocné a rozeklané pohoří rostlo a celé se zdvihalo. Pak zvolna dohasínaly jeho ohně a už jen vítr, déšť a mráz si pohrávaly s jeho vrcholy, které snížily a vymodelovaly do úhledných homolí. A jediná, zcela osamělá homole čedičového bratra těchto hor se tyčila opodál.
Přehnala se doba ledová a další tisíce let, kdy přišli odkudsi ze západu lidé, urostlí, ošlehaní větrem, kteří kámen objevili a odtáhli do rovinaté stepi, kde ho slavnostně vztyčili. Tehdy se stal menhirem. Jeho menší kamenné bratříčky potkal podobný osud - i ony byly odtaženy a "rozsety" v okolí do řad. Jen Kamenný pastýř sám by mohl vyprávět o době své slávy, kdy byl člověkem uctíván.
Vše je pomíjející. Přišli jiní lidé, postavili v okolí vesnice a města s kostely, step proměnili v pole. Jen kámen jako pamětník zůstává, vzdoruje erozi a mlčí. Probouzí zvědavost, ale i úctu člověka, který vše tajemné opřádá legendami. Vědec jde dál. Pátrá po minulosti, obchází kámen a zkoumá, měří, chce vědět, proč právě tady a ne jinde byl menhir vztyčen. Hledá souvislost v postavení Kamenného pastýře vzhledem k Řípu a zde nachází jistou odpověď. Při pohledu od Kamenného pastýře k Řípu je možné dva dny v roce vidět vycházet slunce přímo nad temenem Řípu, a to 30. dubna a 13. srpna. A právě v tyto dny slavili Keltové svátky Beltine a Lugnasad.
Dosud jsem u Kamenného pastýře nebyla. Nasávám atmosféru místa prostřednictvím černobílé fotografie a "tancuji" štětcem po papíře.... asi nejtěžší je vystihnout podstatu Kamenného pastýře, tvar je jasný. ale barvy a povrch
zůstávají tak trochu na mé fantazii. Maluji plochy kamene a zářezy v nich, pak je uhlazuji, nanáším barvy všech možných odstínů, některé smývám, ale jiné znovu přidám - musí prosvítat rezavá, protože pískovec obsahuje železitý tmel.
Je 30. 9. večer. Akvarel je hotový, ale abych mohla posoudit, zda jsem se strefila, musím Kamenného pastýře navštívit. A co bych si přála ještě? Spatřit východ slunce nad Řípem...
Den jako každý jiný, a přece se trochu lišil od ostatních. Asi před čtrnácti dny mě zaujala černobílá fotografie našeho největšího menhiru, zvaného Kamenný pastýř, který se nachází poblíž Klobuk na Lounsku. A právě 30. 9. jsem rozložila na stůl malířské náčiní, abych své dojmy z tohoto zajímavého setkání přetavila do barev.
Menhir. Jak tajemně zní toto slovo a ještě tajemnější je jeho původ i význam. Dnes tento mlčenlivý svědek dávné minulosti, připomínající postavu muže, stojí osaměle v poli a rozhlíží do kraje. Přitahuje pozornost lidí a je opředen nejrůznějšími legendami. Co by nám asi vyprávěl, kdyby uměl mluvit ten železitý kvádrový pískovec.... o místě svého zrození, snad někde u Peruce v dávném prvohorním ordoviku, takových kamenů jako on tu bylo víc, snad jen menších. Miliony let klidu na suchu i pod hladinou moře a znovu na suchu, vydán na pospas slunečního žáru i mrazu, jimž dokázal vzdorovat. . Pocítil mohutné záchvěvy Země, kdy se lámaly její desky a žhavá krev tryskala na povrch. Byl stranou tohoto bouřlivého dění a další miliony let sledoval jak mocné a rozeklané pohoří rostlo a celé se zdvihalo. Pak zvolna dohasínaly jeho ohně a už jen vítr, déšť a mráz si pohrávaly s jeho vrcholy, které snížily a vymodelovaly do úhledných homolí. A jediná, zcela osamělá homole čedičového bratra těchto hor se tyčila opodál.
Přehnala se doba ledová a další tisíce let, kdy přišli odkudsi ze západu lidé, urostlí, ošlehaní větrem, kteří kámen objevili a odtáhli do rovinaté stepi, kde ho slavnostně vztyčili. Tehdy se stal menhirem. Jeho menší kamenné bratříčky potkal podobný osud - i ony byly odtaženy a "rozsety" v okolí do řad. Jen Kamenný pastýř sám by mohl vyprávět o době své slávy, kdy byl člověkem uctíván.
Vše je pomíjející. Přišli jiní lidé, postavili v okolí vesnice a města s kostely, step proměnili v pole. Jen kámen jako pamětník zůstává, vzdoruje erozi a mlčí. Probouzí zvědavost, ale i úctu člověka, který vše tajemné opřádá legendami. Vědec jde dál. Pátrá po minulosti, obchází kámen a zkoumá, měří, chce vědět, proč právě tady a ne jinde byl menhir vztyčen. Hledá souvislost v postavení Kamenného pastýře vzhledem k Řípu a zde nachází jistou odpověď. Při pohledu od Kamenného pastýře k Řípu je možné dva dny v roce vidět vycházet slunce přímo nad temenem Řípu, a to 30. dubna a 13. srpna. A právě v tyto dny slavili Keltové svátky Beltine a Lugnasad.
Dosud jsem u Kamenného pastýře nebyla. Nasávám atmosféru místa prostřednictvím černobílé fotografie a "tancuji" štětcem po papíře.... asi nejtěžší je vystihnout podstatu Kamenného pastýře, tvar je jasný. ale barvy a povrch
zůstávají tak trochu na mé fantazii. Maluji plochy kamene a zářezy v nich, pak je uhlazuji, nanáším barvy všech možných odstínů, některé smývám, ale jiné znovu přidám - musí prosvítat rezavá, protože pískovec obsahuje železitý tmel.
Je 30. 9. večer. Akvarel je hotový, ale abych mohla posoudit, zda jsem se strefila, musím Kamenného pastýře navštívit. A co bych si přála ještě? Spatřit východ slunce nad Řípem...
37 názorů
diderotka - děkuji Ti za návštěvu a velmi milá slova, která mě potěšila. Něco podobného jsem slyšela, když jsem s nadšením vyprávěla o svém výletu vlakem z Prahy do Peruce k Oldřichovu dubu:
"Že Tě to baví, plácat se tři hodiny vlakem k nějakému stromu".
Tehdy jsem bohužel o Kamenném pastýři nevěděla, to bych ho určitě navštívila. Bylo to před 35 lety. Teď to "plácání" do Klobuk (i když jsou trochu blíž než Peruc) bude asi ještě delší (se dvěma přestupy a spoje nenavazují).
Mám radost, že Tě moje vyprávění láká navštívit tato místa. Zdravím Tě a přeji krásné výlety :-)))
Krásné! Často, když čtu, co napíšeš, tak se mi vybaví nějaké vzpomínky, tam jsem přece byla. K tomuto místu mám taky vzpomínku: "takový šutr, a my se sem táhnem takovou dálku" - kdysi na základce... Po přečtení tvého povídání mám ale chuť se na ta "už jednou viděná místa" podívat znova a vidět je pro změnu tvýma očima .-)
Bíšo, mám radost, že se Ti líbil. Děkuji za milé zastavení a zdravím :-)))
Haničko, mám radost, že se Ti dílko líbí, díky za milé zastavení a zdravím :-)))
Milane, moc mě těší, že se Ti líbí obrázek a také, že toto místo má pro Tebe zvláštní kouzlo a že jsem Tě inspirovala k výletu - ať se Ti vydaří, budu se těšit na fotky. Zdravím :-)))
Jano, moc pěkný obrázek ... to místo je pro mne velmi speciální, inspirovala si mne ... asi se tam na slunovrat vypravím s foťákem
hana kupčíková
08. 10. 2008
dadík, Alexandr Sovinský, Robinia, sestricka.slunicko1 -
děkuji za nahlédnutí a milou odezvu. Mám radost, že se Vám líbí :-))) Zdravím a přeji krásný den :-)))
sestricka.slunicko1
08. 10. 2008
danko. a Diano, mám velikou radost, že se Vám obrázek líbí, díky za milou odezvu :-)))
jééééé!!! Díky oba! Ten namalovaný je hezčí ;-)))
Ale oba jsem si okopírovala do svého počítače :-))
Mám z nich radost!
Zdravím Vás všechny a posílám slíbený obrázek, který jsem dodatečně ještě trochu upravovala - Kamenného pastýře pastelkami a doplnila obláčky bílou barvou, takže to není čistý akvarel. Jak jsem psala, při malování povrchu menhiru jsem musela zapojit víc fantazie a záběr je z jiné strany než na fotografii, kterou vložil Noe1, takže kámen vypadá úplně jinak...
sestricka.slunicko, Noe1, Robinia, Oldjerry
děkuji Vám za milé zastavení
Noe1 - díky za moc hezkou a zajímavou fotku a za doplnění souřadnic :-)))
sestricko.slunicko - díky za zájem, obrázek vložím koncem týdne a pošlu všem avízo, bude se ale hodně lišit od této fotky - malovala jsem ho podle záběru z jiné strany a také trochu z fantazie, :-)))
Robinio - díky za popostrčení, sama z toho mám radost :-)))
Oldjerry - díky za upřesnění souřadnic :-)))
Ta poloha je na metr přesně takto :
50°, 17´54,232" s.š. a 13°59´56,254" v.d.
jupííí ... doufám, že mohu zařadit do klubu
i když, ten název, ten název ...
sestricka.slunicko1
06. 10. 2008
Janinko, děkuji za návštěvu a milá slova. Mám radost, že Tě procházka potěšila. Díky i za tip. Zdravím Tě a přeji krásné dny :-)))
kouzelná_květinka
06. 10. 2008
dadík - tu knížku neznám, ale tuším, že Václav Cílek je geolog, díky za upozornění, pozeptám se v knihovně :-)))
danka., dadík, Honzyk, Alexandr Sovinský, Oldjerry, Diana, Markel, avox -
moc Vám všem děkuji za milé zastavení, odezvy i zájem, který mě potěšil. Je zvláštní, že menhir vypadá z každé strany úplně jinak nejen tvarem, ale i povrchem. Je to kámen několika tváří. Svůj obrázek vložím během příštího týdne (bude mít možná také trochu jinou tvář, když jsem malovala částečně z fantazie) a pošlu všem avízo. Zdravím Vás a přeji krásné dny :-)))
Diana a Markel -
Také mám radost, že menhiry jsou i u nás. K jakému účelu sloužily už asi nezjistíme. Můžeme se jen dohadovat, že to byly svatyně božstev nebo kalendáře....
Alexandr Sovinský - děkuji za vysvětlení, to se mi bude hodit :-)))
Vychutnala jsem si tvé povídání a taky stojím frontu na ten obrázek :-)) */
já taky viděla jen v Irsku, to je fajn, že máme taky doma, moc pěkně napsáno, Jani - T
Před časem mne uchvátily menhiry v Bretani, je jich celé velké pole! Vloni jsem měla možnost obdivovat menhiry v Irsku. Moje uvažování se neslo stejným směrem, jako tohle tvoje. Jakému tajemnému účelu sloužily? Jsou Stonehenge v Anglii, které jsem měla štěstí rovněž obdivivat, stejného původu? Kéž by uměly vyprávět! Jak úžasné, že existuje i u nás! To jsem nevěděla, díky! Jani, ukážeš nám svůj akvarel? T*********
ona to vesu nějak udělá, strčí ho před písmáka a napíše - tak koukejte,...:)
já bych to tak udělala ty taky?