Písmácký camp - ztráty a nálezy...

Absurdistan.: Šak poslóché kemo, šak sem se nebóral do tebe, ale do Práglu, keré mám rád jak mesr v cemru. To, že néseš šved mi asi bliklo, ne, dyž gómeš hantec. Jinak na to taky házim bobana a du vyslopnót čechr na tvý zdraví. :-))

Pashřivci se zkryplovatělým nářečím! Ani nevíte, ani netušíte!!! Ten Prágl!!! TEN PRÁGL!!! Proti němu je ta vaše stláskanina z několika vesniček...ale škoda mluvit se šovinisty! :o))))))

:-)))))))))))))))))))))))

zolinkóóó hantec NENÍ nářečí .... a co je vlastně praha? taky slepenec z více dědinek..... :-)))

Jistě, ale to srdce...!!! SRDCE...ale Tobě něco vysvětlovat, no prostě mě tam počali a já jsem jí zkrátka plná... Navíc kolik je básní o Brně? Mám pocit, že jsem snad žádnou nečetla...krom pár písmáckých. :o))) Joóó není? Tak, ale na neartikulované zvířecí skřeky, je to docela melodický ;o)

:))))))

Touto cestou bych chtěla upozornit, že šťastným nálezcem onoho spacáku jsem byla JÁ! Milý Danny, nedělej si starosti s nálezným, jsem Ti povděčná, že jednu noc, díky Tvé skleróze, jsi mi zvýšil životní úroveň ve stanu. Je to prostě v pytli! S nezměrným díkem bych Ti za Tvou šlechetnost nechala zahrát písničku na přání…To ovšem neučiním, neb by se toho zhostilo místní Písmáctvo a nepochybně by chtělo zase hulákat onu, již milionkrát obehranou, tequillu. Tahle píseň mě víc než zklamala, protože se hrála a zpívala přes hrdla prolitá pouze nízkostupňovým Gambáčem. Takže opět jsem tento cizokrajný nápoj nemohla v plnosti vychutnat. /Možná, abych ilustrovala své znechucení z něj, vzpomenu zde, poslední můj gurmánský pokus. Naposled, co mi paměť sahá, se jakás bytost pokusila dát mi koštnout u Dědoucha. Pokapali mi celý obličej citrónem – od té doby mám ten kyselej škleb ve tváři – a sůl mi vysypali přímo do výstřihu, čímž jsem pozbyla veškerých svých milenců, neb si vyhledali sladší homoličky…/ Dále: Jooooo Tadeáško, to kafe, to ranní kafe nám chybělo až do konce pobytu! Ještě, že jste nám tam zanechali alespoň váš velkoplošný bazén ;o)) Sůvo, tu figurku a řemínky jsem vážně ukradla čistě omylem!!! Čestně vrátím Violátorskou poštou, jen co toho holoubka čapnu pod křídlo. Jinak, a to v NEposledku, chci poděkovat Papouškovi. Za jeho SVATOU trpělivost. /Já bych NÁS – všimněte si, jak jsem se z mnohých důvodů též zahrnula…- bando nemytá, už dávno hnala svinským krokem!!!/ Dík Vám všem! Byli jste prostě nádherně depkoidní, neukáznění, únavní a přitom TAK NESKUTEČNĚ BÁJEČNÍ! MVR!