1.Šméčkomaking

Šméčkomaking je  složitý úkaz, který má na svědomí disharmonické změny ve společnosti. Tuto činnost provozuje obvykle jedinec, který se ať vědomě, či nevědomě, snaží získat vyšší společenské postavení v rámci komunity, ve které se nachází, než je jeho současné. Toto chování je vetšinou pro ostatní nepřípustné, protože bohovací energie,  kterou šméčkomaker svou činností získává bývá většinou odčerpávána těm členům komunity, kteří jsou stejného pohlaví.

1.1. Bohovací energie

Jde o dosud neprobádanou složku lidského ducha. Její výše se nedá vyjádřit žádnou existující jednotkou. Schneider a Augustýn (1999)  se shodli v tom, že celkové množství této energie je konstantní a tato energie cirkuluje pouze v rámci pohybu z osoby na osobu. Podle některých teorií, každá část bohovací energie cirkuluje v rámci několika jedinců a proto dva často spolu se vyskytující jedinci mají stejnou hodnotu bohovací energie jen při vzácné souhře. Jisté množství bohovací energie se průběžně vyskytuje také v prostoru. Někteří lidé přijímají a uchovávají bohovací energii snáze, jiní jsou schopni udržet jen velmi malé množství a navíc je po krátký časový úsek. Žádný jedinec si však nedokáže bohovací energii uchovat v trvale vysokém množství.

Užití bohovací energie také závisí na schopnostech každého jedince. Jsou známy případy, kdy jedinec, ač byl schopen přijímat a uchovávat velké množství bohovací energie, nebyl schopen ji účinně využít. Hovoříme v tomto případě o takzvaném nevyužitém bohovacím potenciálu.

Bohovací energie slouží především k : 

                     -    zvýšení společenské prestiže

                     -         zvýšení sebevědomí jedince, jež energii užívá

                     -         úspěchu u opačného pohlaví

                     -         navození psychické pohody

Šméčkomaking můžeme tedy kvalifikovat jako násilně navozenou cirkulaci bohovací energie.

1.2. Místa výskytu šméčkomakingu

Šméčkomaking se většinou vyskytuje tam, kde je převaha nějakého pohlaví a prostorem se šíří sexuální touha způsobená pudy. Šméčkomaker analyzuje situaci a jako výraznou šanci na vylepšení svého postavení v očích osob opačného pohlaví vidí šméčkomaking. V praxi můžeme hovořit o tom, že se šméčkomaking objevuje především na různých oslavách mládeže, rekreačních pobytech, nebo v rámci školy či zaměstnání.

1.3. Hlavní prvky činnosti šméčkomakera

Každý šméčkomaker se projevuje několika více či méně nápadnými činnostmi.

1. Nechlasting – Šméčkomaker se cíleně vyhýbá pití alkoholu, čímž sleduje jednak snahu zůstat střízlivý a také získat v očích opačného pohlaví nálepku zodpovědného.
2. Shovívavé pohledy- Šméčkomaker se významně tváří, čímž nepokrytě dává najevo že ostatní jedinci stejného pohlaví již zkonzumovali velké množství alkoholu a nejsou (na rozdíl od šméčkomakera) již schopni zcela kontrolovat své chování.
3. Pomluvy – Šméčkomaker v rozhovoru s osobou opačného pohlaví nenápadně vytahuje na své „kolegy“ různé pomluvy, čímž se snaží vytvořit dojem, že k dané osobě cítí důvěru a nikomu jinému by toto jen tak neřekl.
4. Chápavost – Šméčkomaker v rozhovoru s osobou opačného pohlaví se snaží působit maximálně chápavě, ikdyž mu mnohdy na problémech osoby nezáleží, nebo má názor, který se neslučuje s názorem interpretovaným prostřednictvím historky, kterou má šméčkomaker chápat. Tímto vším poukazuje šméčkomaker na svou vyjímečnost, protože nikdo jiný kromě něj není ochoten chápat mnohdy malicherné problémy opačného pohlaví.
5. Hlídací pes – Šméčkomaker se snaží zdánlivě plnit funkci policie akce. Napomíná své kolegy za jejich chování. snaží se vystupovat jako autorita při řešení nějakých problémů čímž dává najevo jednak svou výjimečnost, se kterou se snaží o vše postarat a především, svou střízlivost, kterou se liší od ostatních osob svého pohlaví.
6. Deprese – Tato méně častá metoda se částečně vylučuje s bodem 1 (nechlasting), protože předpokládá alespoň zdání opilosti. Šméčkomaker se snaží působit maximálně v depresi a vysílá neviditelné signály o pomoc. V případě navázání rozhovoru s osobou opačného pohlaví se snaží vzbudit lítost a dramatizováním své situace se snaží vzbudit dojem citlivého jedince.

- mezi další metody patří například svěřování, letargie a podobně, ale tyto další již pouze překrývají výše uvedené.

1.4. Etické hledisko šméčkomakingu

Šméčkomaking bývá obecně pokládán za morálně závadný. Je to způsobeno úctou k přirozenému pohybu bohovací energie. Šméčkomaking je narozdíl třeba od bohingu považován za neoprávněné přijímání bohovací energie, protože narozdíl od bohingu kde se enrgie získává víceméně z prostoru, při šméčkomakingu můžeme mluvit o násilném odebrání energie jinému jedinci, nebo tzv. energetické krádeži. Další záporný rys je v tom, že pokud okrádaný neužije také šméčkomaking, nemůže se této krádeži bránit.

1.5. Bohing

Bohing představuje v současné době jedinou uznávanou formu svévolného přijímání bohovací energie. Jeho mechanismus je však velmi nejasný. Při bohingu jedinec působí na osoby opačného pohlaví, čímž používá svou bohovací energii. Případné ztráty však okamžitě doplňuje z prostoru, čímž může delší dobu působit na osoby opačného pohlaví a získávat si jejich náklonost.

obr.1

jedinec A                                 prostor                                    jedinec B

1.6. Rozdíl mezi šméčkomakingem a bohingem

Na obrázku jedna si můžeme ukázat rozdíl mezi šméčkomakingem a bohingem. Zatímco při šméčkomakingu získává jedinec A bohovací energiipřímo od jedince B, při bohingu se jedinec A poohlíží po bohovací energii pouze  v takzvaném prostoru. Pro jedince provozující bohing je přímé odebrání energie jinému jedinci tabu. Laikové pro takovéto odebrání energie používají slovo hajzlování , z odborného hlediska se však jedná o různé varianty šméčkomakingu.

1.7. Shrnutí

Šméčkomaking představuje nebezpečný společenský jev, který bojuje proti přirozenému pohybu bohovací energie. Šméčkomaking není zatím postižitelný jinak, než morálním odsouzením okradenými, což notorickému šméčkomakerovi jistě nezabrání v jeho činnosti pokračovat. Částečného šméčkomakingu se někdy dopustil každý, ale společenská nebezpečnost se hodnotí podle frekvence a intenzity tohoto konání.