Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZpátky ke kořenům
22. 06. 2009
41
39
5493
Autor
Oldjerry
je mi deset
malým oknem v prvním patře domu
hledím přes zaprášené listy stromu
keře,
kytky, trávy,
na špičky komínů
ocelárny v údolí
nad nimi v poledne rudé slunce
okraj kouře poráží
proráží
a nebe má barvu
špon a okují
je mi patnáct
a mne čeká změna
jedu pod kouře rudožluté
co barví nebe do zelena
je mi jednadvacet
a pod slunce rudé
pod okuje a špony
se občas budu jenom vracet
jak sen v prachu padesát let
a teď už skoro kmet
jsem sám
máma i táta už spí
i kouře už jsou pryč
není se vracet kam
malým oknem v prvním patře domu
hledím přes zaprášené listy stromu
keře,
kytky, trávy,
na špičky komínů
ocelárny v údolí
nad nimi v poledne rudé slunce
okraj kouře poráží
proráží
a nebe má barvu
špon a okují
je mi patnáct
a mne čeká změna
jedu pod kouře rudožluté
co barví nebe do zelena
je mi jednadvacet
a pod slunce rudé
pod okuje a špony
se občas budu jenom vracet
jak sen v prachu padesát let
a teď už skoro kmet
jsem sám
máma i táta už spí
i kouře už jsou pryč
není se vracet kam
39 názorů
vystižne...ešte i temné stránky minula vyznievajú v tvojích spomienkách ako farbisté plus
Spomienky nás vedia i potrápiť, ale väčšinou iba preto, že sú už len odleskom skutočna. No i napriek tomu bývajú žriedlom našej radosti, vyrovnanosti, vnútorného pokoja. Je to taká truhlička pokladov, ktorú nám nik nemôže vziať. Prehŕňame sa v nej a klenoty, ktoré v nej ukrývame občas vyberieme, preleštíme, občas obsah v nej usporiadame inak, ale v žiadnom prípade nie sme ochotní vzdať sa čo i len bezcenej jedinej sklenenky. Nech je trebars i poškodená, či zdeformovaná alebo prasknutá.
Tie temné časom vyblednú a krásne ziskávajú na kvalite. Niekedy si ich domaľujeme. Pomáhajú nám potom prekonávať skutočnosť, ktorá je občas bolestná.
bezbřehé svědomí - není to těžké napsat. Aniž bych to tušil nosil jsem to v sobě šedesát let... děkan
sestricka.slunicko1
30. 06. 2009
Guy, VTM (je to Kladno), Jarmilko, Sarrah, zvedavko, Janino - díkanec za vsjo.
Smutná, ale tak nějak nesentimentálně, chlapsky. Takže z ní vlastně mám docela dobrý pocit.
Jarmila Moosová Kuřitková
23. 06. 2009
pozdravuj dědu, můj táta vydržel do 93 let,
je to teprv pět,
co jsem ho viděl naposled.
Návrat do rodného domu, k rodičům, je opravdu specifikum, takže ten definující tvar »není kam se vracet« ber jako obraz k jednorázovému použití. To víš, že se mám kam vracet - a kam jít. Bydlí tam brácha.
Jen ti mí starouškové už tam nejsou.
Dík za písmo
nedochůdče
23. 06. 2009
Tosca - stáří žije ze vzpomínek, tedy : stáří žije mimo jiné i ze vzpomínek....
Janinko - dík - však ty víš ....
hurikáne, midin - jasan, jenže to už je o něčem jiném....
Nore - to ne, ale končí dlouhým kouřem
pasažier, Noro - díky za návštěvu i koment.
VTM - dobrá otázka: v kterém údolí BYLY ocelárny a naopak - které ocelárny BYLY v údolí ?
To je moc hezky vyjádřené a výstižné i s obrazy místa, tak, jak je popisuješ (tu rudožluté kouře také pamatuji), a smutný závěr, tyto pocity moc dobře znám... TIP
Majas, Aničko, Diano, jejdavildo - dík, teď mám zas období, kdy mne semtam něco napadne,
Spirit - máš recht, já taky nebaštím všecko. Jsem jaký jsem... děkan