Z deníčku mistra ze severního Shaolinu 2

Jaro, den mlčícího stromu
Když mi dnes mistr Hong četl svoji novou báseň "Chvalozpěv na čtyřnohé kuře pana Či", málem jsem hodil šavli...
Aby nepropadl trudnomyslnosti, před odchodem jsem mu pochválil jeho nové pojetí verše, které znělo, jako když někdo vezme větu,
uplácá z ní nepravidelný jedenáctistěn a tím vám decentně vykloubí čelist.

Jaro, den polovičního půstu
Musím si vyčistit svůj oděv, zase ty pitomé skvrny od trávy a krve...

Léto, den žlutého slunce
Zase mě napadla sousedova psí bestie...kdybych nebyl Shaolin, umlátil bych ho copem, takhle jsem si musel vystačit s technikou
dračí paty...a rovnou jsem sousedovi řekl, aby si ty svoje pekinéze líp hlídal.

Léto, den okoralé slepice
Je horko a nudím se. Prohledával jsem police s bylinami a našel jsem váček se sušeným kořenem rostliny Mu, po kterém se postaví i mrtvému, jak říkal mistr Pang. Jako Shaolin dokážu plně ovládnout své tělo a tak jsem se vystavil této zkoušce - uvařil jsem si čaj.

Léto, den třiceti slibů
Už dva dny nemůžu vyjít z domu bez ostudy, kde jsem udělal chybu?

Podzim, den bezdůvodné radosti
Jdu se podívat za mistrem Meiem, prý si doma udělal vlastní verzi třiceti šesti komnat Shaolinu... asi přestavěl kurník

Podzim, den bezdůvodné radosti
Byl jsem u Meie... debilnější zkoušky jsem neviděl. Když mi ukazoval, jak se jeho zoufalý žák musí promrkat
očním víčkem skrz kamennou zeď, měl jsem jeho Školy Nového Shaolinu plné zuby.
Při odchodu jsem ještě minul zkoušku, kde se žák zoceloval tím, že mu druhý čůral do nosu... To jen prohloubilo mé obavy o duševní
zdraví mistra Meie.

Zima, den téměř žádného světla
Dnes jsem se šel podívat dolů do města. Zelinář mě uctivě pozdravil, jako už to dělá dlouho...
zajímavé, už si nepamatuju, čím jsem na něj udělal dojem. Asi se mu líbí můj styl.