K nahlédnutí

Dílo se rozkládá na sérii nahodilých obrazů. Spíše se jedná o tři samostatné miniatury. *t*

*

errata: "ne "jenž", nýbrž "jež"

avi

berg: jj, to by skutečně bylo na dlouhou diskuzi. Nechci zde za každou cenu rozvíjet diskurs na toto téma, ale nedá mi to - alespoň letmá poznámka: "poskládané asociace báseň netvoří"... Tato báseň asi není tvůj šálek čaje, což samozřejmě - nic proti tomu, to je naprosto v pořádku, ale nelze generalizovat. Báseň a vůbec lidské myšlení tvoří především asociace. Myšlení je v zásadě asociativní. Například na práci s volnými asociaciacemi je založena Freudova psychoanalýza, potažmo i Jungův "proces individuace", který se dobírá hlubokému porozumění lidské osobnosti a jejím kořenům. Tento proces má nesmírný dopad na psychické zdraví člověka. To jen tak na okraj... V básni (alespoň co se týče mé dosavadní zkušenosti) - čím jsou asociace na první pohled od sebe vzdálenější, čili jakoby nevytváří prvoplánovité kontinuum, o to hlubší a podstatnější mají význam a vnitřní soudržnost... jsou vyvrhnuty z jícnu nevědomí, kde linearita nevládne. Nicméně meditativní ponor do takového dílka dá pochopení celku zcela přirozeně a může být o to větší radostí, než -li chození s puškou na motýly :-) A nakonec - co do Alimry a této její básně, netvrdím, že je její nejlepší, ale přesto to není plácnutí do vody. Alimru bych subjektivně zařadila (přestože nerada škatulkuji) k abstratnímu expresionismu, který ve svém zrodu reagoval na autory žánrové prózy, jenž psali "o něčem". Tento směr od autora požadoval, aby byl v díle plně přítomen, aby dílo nesetrvávalo pouze v dějové lince. Šlo zde především o výraz, o otisk autorovy subjektivy, což myslím, že Alimřina báseň je toho nesporným příkladem. Už pouze název je zjevným vodítkem, kterak na báseň pohlížet a vnímat ji. ...jsem se nějak nechtěně rozepsala... no vždy´t už končím s tím mudrováním :-) Dobrou noc přeji...

...tak jo *

Pokud přistupuji k této básni jako k neznámému objektu je vše OK.

Poskládané asociace báseň - alespoň dle mého - netvoří. Ale to by asi bylo na delší diskuzi. V tomhle textu mi chybí přidaná hodnota skutečné poezie - a vůbec tady nejde o srozumitelnost nebo správné pochopení toho, co nám chtěl autor sdělit. Když si vezmu pár posledních básní které jsem od autorky četl, nemohu se zbavit pocitu, že se ocitla ve fázi, kdy víc chce než musí - a z toho (jen a jen pro mne) pramení určitá křečovitost jejího snažení.

tomu nerozumí ani sám autor!))

***

Tip!

*

*

heh :) dobře strohé. ale ku prospěchu celé věci. líbí se mi. *

odlehčuje.. :-)) juchůů

*

etcetera..*

*

Nevím, proč by tomu měl někdo rozumět. Co je psáno, to je dáno a plyne zlehka dušičkou osvěžujíce.