Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSamotář
Výběr: Krytyk, Print
14. 01. 2010
28
25
3437
Autor
Alimra
předčítal střechy z paměti
hlasu a zpátky plakal
lovec ptáků v letu a po něm
zbyla tam čára na nebi
jako do jablka naklíčená cesta
z ruky do hlasu říje
za život dal by vlásečnici času
tečku za
spádem vody
vypil sklenici se dnem
a v noci myslel na zavřené oči
tam venku mrzlo
tam v mrazu letadla
nebo kosi zobají půjčenými ústy
ústí do ledna
jakoby na tahu byl
rovný díl světla a výška
ta padá na stůl
a on opisuje z …
25 názorů
já téhle autorce věřím všechno .)) mám k tomu dlouholeté důvody, kdy jsem mohl zde sledovat vývoj její poetiky a všechno jsem od ní tedy četl; jedna vytržená báseň nemusí člověka oslovit a typ poetiky taky ne, ale tvrdit bez analytické práce, že za něčím nic není dokáže každé malé dítě, které znevažuje rodiče jen pro hru .) tak už se milé ucho... polepšete a řekněte nějaké pádné argumenty na podporu vašich tvrzení;
Markéta to napsala pěkně, cítím v těch verších ještě další možnosti, ale nedokážu to vyjádřit... prostě jen čtu a tajím dech.*
nedá se svítit, už je to tak: jsem nenapravitelná s napravováním :-)
"autorovy výpovědi", samozřejmě...
beru zpátky, napsala jsem to správně a omlouvám se za puntíčkářství co se překlepů a gramatiky týče a za zabraný prostor .-)))
předčítal střechy z paměti
hlasu a zpátky plakal
- velmi výmluvný verš s nápaditou obrazností, jež zde není ani zdánlivě nahodilou, naopak, dovedu si představit, že by byl nosným a smysluplným i vytržený z kontextu básně***
lovec ptáků v letu a po něm
zbyla tam čára na nebi
jako do jablka naklíčená cesta
- i dále nenásilná a spontánní exprese, vidím spojitost mezi nebem co by ztraceným rájem a jablkem - počátkem i plodem návratu... možná moje vlastní fantazie :-)
za život dal by vlásečnici času
tečku za
spádem vody
vypil sklenici se dnem
a v noci myslel na zavřené oči
- zde tuším jakousi existenciální touhu po jistotě, byť alespoň zdánlivém spočitutí, po pevné půdě pod nohama... V kontextu předešlých slok mi to přijde jako přirozené směřování celku autorovi výpovědi
jakoby na tahu byl
rovný díl světla a výška
ta padá na stůl
-výška padá na stůl... dobrý obraz, rovněž s docela zřetelnými asociacemi... možná pro onen pád a prudký náraz je vskutku na místě zjemnění onou nedořečeností v závěru...
pro mne velmi***
Talu ben Kohelet
15. 01. 2010zblblýptáček
15. 01. 2010blboun nejapný
15. 01. 2010
Hmm. Dobré se mi to zdá. Pro mě příjemně nedovyřčené a obrazné.
Snad jedinou výhradu mám k prvním řádkům, které na mě působí poněkud překombinovaně. Ocenila bych je víc bez "a zpátky plakal"
dobré obrazy, najmä prva a druha stofa, vypustil by som len slovko "jako". Text by to prezil a bol este zaujimavejsi