Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seněkdy se v noci probouzím
Autor
Marcela.K.
někdy se v noci probouzím
v leže na zádech čekám
jestli se vrátíš
za oknem šediví noc
mráz mi nosí květiny
a Měsíc se klouže po skleníku
v pootevřené skříni
si mé sny oblékají
dceřiny šaty
53 názorů
Marcela.K.
13. 03. 2019To je moc dobře...rozumím. Taky mi tu chybí. Dobře, že tu zůstaly jeho básně.
Marcelko, já vím, že jsi si neříkala o výběr, ale že jsme pokračovali v diskusi z pod jiné básně o dcerách. A potom ten Print, díky za jeho připomenutí, yslím na něj snad každý den a snažím se, ač mám do něj daleko jak autorsky, tak lidsky, hájit jeho odkaz zde.
Marcela.K.
13. 03. 2019Print... jo, ten si mě uměl přečíst. Myslím, že jsme se četli rádi navzájem.
Díky za výběr, ale Ty víš, Jiří, že kvůli tomu jsem Ti odkaz neposílala...jen jsem chtěla doplnit tu naši debatu o dcerách...
Měla bych i o snachách...ale to nechám na jindy ;-)
Druhá sloka je také třeba jen o tom, že venku mrzne ;-) stačí si vybrat
Zlatý, předobrý Print, jak ten měl rád lidi skrze poezii. Kouzelná třetí sloka, první důležitá a ve druhé nádherný verš s měsícem na skleníku. To k básni formálně, nedivím se, že byla tak úspěšná.
A nyní k obsahu. Vřelá a široce rozevřená. Nejprve jsem ji chápal, že manžel ponocovává u jiné a ty si namlouváš, jo, kdybych byla pořád jako moje dcera, to by spal doma. K téo verzi svádí ve druhé sloce kětiny, tedy alespoň takové, když manžel nenosí žádné.
A pak jsem si vzpomněl na naši dnešní diskusi, ale i básničku na dceru - lékarnici a byl jsem doma. A byl jsem ještě nadšenější, protože ty obavy matky na pozadí vlastního mládí jsou vyjádřeny s naprostou něhou. Musím být jako Print i přes tu zavádějící kytici.
Marcela.K.
12. 03. 2019Takhle to je s tou dcerou :-)
moc hezký, pár slov a je v tom všechno, budu o tvém doporučení nepsat básně přemýšlet:)
Marcela.K.
15. 04. 2015.
na tak malém prostoru a tolik postav a dějů dá se dosadit...tak to mám rád:)