Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
ŠTVANICE (východní polovina za Negrelliho viaduktem)
PÉČE O DIALOG
POŠKOZENÁ BOUŘE
SMRT JE KOČKA
TY V ŠÍLENÉM VYNÁLEZU SVĚTLA PŘED BOUŘÍ
TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ POCIT NENAPLNĚNÍ
DO VÝBĚHU PŘIVEZLI NOVOU LVICI
BLUES O ÚSPORNÉM REŽIMU
ASTROLOGIE
MÁM Z TEBE V HLAVĚ HOKEJ
BLUES O TOBĚ ZPÍVANÉ V ELEKTRICKÉ DRÁZE
SVATÝ VÍT SE STAL PYRAMIDOU
EPILOG
ŠTVANICE (východní polovina za Negrelliho viaduktem)
"ten nejkrásnější pocit nenaplnění", "svatý vít ...". - držel mě náboj celého cyklu. - a ta zvláštní místa, např. rozsypané složky a harddisk, černoděrství a sebe odmítání, rozbitá skleněná stěna, svoboda asfaltového chodníku ... *
Dík za zpětnou vazbu. Délka básně je relativní. I celá Magdalena je určitě kratší než Máj, o Bhagavadgítě ani nemluvě.
Tou dobou, co jsem to psal, jsem měl výrazně epické období... přijde ti to už jako moc epické?
Jsou tam nějaká lucida, to jo. Ale třeba."projela mnou ohromná síla"- to je takový rustikální. Možná jsi chtěl proslov složit jako koláž z rustikálů a metafyziků. V tom případě se tam vkrad rozdrobenej chaos. Nejvíce se mi líbí Štvanice, měl jsi asi zakládat dále na ní, na tom napětí loveckém a na způsobu vyjadřování obsahu. V každé básni nějaký kousek z ní(formální nebo třeba z významových rovin. Tipuji, stojí to za přečtení, ač dlouhé.
Úprava: Odstraněny předposlední části "Nejdebilnější pták z celého holubníku" a "Řekni mi pravdu", které jsem s časovým odstupem posoudil jako rozmělňující a přebytečné (tímto děkuju Aššurbalitovi a experimentátorovi za jejich připomínky).
Snad celkově vyzní dílo lépe, ne tak zahleděně. Dovolím si ještě odporovat Zborovi, že jde o autistický text bez šíroké sítě nití a úhlů pohledu. Onen "pláč" je zde vytvářen jako korpus, ze kterého vycházejí některé části do úplně jiných témat.
Asi avi všem, nebijte mě.
Ozve se dost lidí, protože od kritika se očekává fundovanost...často i jiní, než samotní autoři postižených textů :o) Za poslení dva odstavce díky, na tom něco bude.
Já po tobě nechci, abys psal takový text (v tak dlouhý jsem ani nedoufal) pod každou slátaninu, na kterou narazíš, já jsem tě žádal, abys vysvětlil svou kritiku, protože mě to zajímá.
To se každý ozve, když ho tímhle způsobem setřeš? Já mám zkušenost, že spousta lidí spíš zůstane sedět na zadku a na nic se mě neptá, když jim dílo totálně odmítnu.
A o tom to právě je - ne o plošném pokrytí, ale o spolupráci s konkrétními lidmi, kteří mají zájem se zlepšovat.
Já skoro uvažuju, že ideální funkce písmáku by měla být jakási seznamka mezi autory a kritiky literatury, kteří by posléze komunikovali soukromě mezi sebou a jen sem tam něco vypustili. Rozhodně to není o tom, že by se umělecké dílo dostávalo ke čtenářům.
No jo, to jako není za co, ale spíš uznej, že tohle nemůžu psát pod každý podobný text. Strávil jsem s tím hodinu... Nebo máš jiný nápad, jak rychle a věcně oznámit autorovi, že to, co napsal není úplně top a nebýt za honitričko? Docela by mi to pomohlo...
Svůj názor jsem napsal pro Tebe, a Ty si z něj můžeš vzít, co chceš. Ale taky si z něj nemusíš brát vůbec nic a myslet si o mě, že jsem zakomplexovanej chudák. Já mám naopak naprosto legitimní právo pod dílo napsat, jak přesně na mě působí, aniž bych si k tomu musel brát berličky. Nikdo z kritiků skutečným kritikem není, ten název je zavádějící, několikrát jsem dával návrh na jeho změnu, ale písmák je rezavá lokomotiva mířící na odstavnou kolej. Máš sice pravdu, že bych měl s přídomkem kritik vystupovat angažovaněji, ale popravdě na to nemám náladu a hlavně tolik času, takže to řeším tak, že se tu občas proženu seznamem a někdy se nevyjádřím zrovna adekvátně (tak, jak by se od kritika na venek čekalo). Uznávám. Je to podle Tebe horší nebo lepší než jen jednou za měsíc ovýběrovat pár děl známým a prověřeným autorům a zbytek nechat, ať si hraje na svém písečku na úžasnou kvalitu nepostřehnutou hloupými kritiky, kteří čtou navzájem jen sami sebe, jak je to tady tak často prezentováno?
Ale pojďme tedy k Tvému textu.
Určitě se shodneme na tom, že pocity, které popisuješ, jsou jedním z hybných mechanismů, proč člověk usedá před papír a snaží se z toho vypsat. Dělá to spousta lidí, existuje i lékařská metoda, která používá zmíněný proces jako terapii. Právě proto je na tohle téma napsána ohromná spousta navzájem si podobných textů, které postrádají nadhled ale jsou spíše jen více či méně ubrečené. Plní funkci pláče. Doposud je vše v pořádku. Problém nastává, pokud má autor zmiňovaných veršů dojem, že vytvořil něco opravdu originálního a hrne se s tím do světa, aniž by se dokázal na svůj text podívat zvnějšku trošku odměřenýma očima s jistou dávkou přehledu o poezii. Podívej se sám, kolik jsi na jeden motiv vytvořil textů. Už jen to odkazuje na skutečnost, že s ním máš jistý problém, takže jej horkotěžko zmákneš s chladnou hlavou a vyhneš se osobním citově zabarveným invektivám. Je to klasický příklad psaní jako terapie - vychrlit za krátký čas ohromné množství textů, ve kterých není nic jiného než otištěn osobní problém autora. Pojďme se podívat, co formálně nového svým textem do poezie přinášíš, jak ji můžeš obohatit, jak můžeš čtenáři poskytnout nový zážitek ze čtení známého. Přestože je tady cítit snaha o neklišoidní vyjádření, o nápad, obsahová stránka věci ji vždy silně přebíjí. Stavíš obsah nad formu - má tomu být naopak. Chybí jakákoli úspornost v textu, pozornost k jemným nitkám, které z kvalitních textů tradičně vedou do šířky. Naopak se omezuješ na jeden jasný a zřejmý úhel, který sleduješ bez schopnosti vychýlit se z něj, pootočit hlavu trošku doleva nebo doprava. Je to autistický text. Na tom by nebylo ve své podstatě nic špatného, ale ten se musí bohužel setsakramentsky umět napsat. Podívej se třeba, jak to dělá Pepa Straka. Ještě než půjdu do prdele, napíšu Ti aby si se zkusil na všechny tyhle texty podívat za rok a možná z nich s odstupem složíš nějaký opravdu dobrý, takhle jsou to jen tlachy.
Zboro, jestli ti to nedošlo, tak já ti neberu to, že mi to fakuješ, ale to, že mi k tomu napíšeš "tlachy" a nic dalšího.
"Tlachy" je poměrně silné kafe, než abys to nechal bez komentáře, příkladů apod., protože takhle je to jenom vyřvání nesouhlasu.
Buď se o tom můžem bavit konstruktivně, a pak mě zajímá tvůj názor, ať je jakýkoliv, nebo jdi do prdele.
Ve vší úctě ke Tvým kritikám, které na písmáku píšeš, Tě můžu s klidným srdcem ubezpečit, že literární hodnota tohoto rozsahem vskutku monumentálního díla je nulová. Přijď si to po sobě přečíst za rok a věřím, že mi dáš za pravdu. Spoléhal jsem na Tvůj nadhled, zdálo se mi, že jsi tady jeden z těch soudnějších. Jak vidím, tak jsem se spletl. Takže samozřejmě můžu zase držet hubu a nechat krásnolidičkovské a milostněpoblouzněné veršíčky ať zaplavují písmáka a jejich autory ať pod vidinou obrovké naprosto nedevalvované hodnoty tipáže vzdychají nad kýčema, myslíce si, že právě objevili metaumění. Ono tady za chvíli stejně nic jiného nebude.
No jo, ale ten prolog je tak nějak nejmíň důležitý ze všeho. Takže nakonec zbudou opravdu jen ty tlachy. Nevěděl jsem, že píšu tlachy, Zboro. Díky, žes mě na to upozornil, tvou zásluhou už je psát nebudu. Jak je krásné, že zde kritiky dělají lidé, kteří se nebojí říct autorům do očí, že píšou tlachy.
Prolog je opravdu mimořádně vynikající surreální báseň. Tak moc dobrá, že jsem si na chvíli myslel, že se vrátil Automobil. Škoda, že to pod ním jsou jen tlachy. Ale možná jsi jen mistr názvů.
LadyLoba: Díky za přečtení a odezvu.
Kdybych to roztáhnul na vícero básní, zabral bych tím zbytečně moc místa v různých seznamech a rozptýlil pozornost - a upřímně si myslím, že nic méně než 15 básní v kuse nemá na Písmák smysl nahazovat, protože se zde kritik a a čtenář vůbec pohybuje skokově mezi diametrálně odlišnými texty-jazyky, na které nemá šanci se během dvou minut (max.), které dílu věnuje, soustředit.
Tohle ho aspoň donutí zpomalit, nebo nečíst, pokud už je takový, že se zastavit nedokáže, a o takové čtenáře ani vlastně nestojím.
A samozřejmě máš pravdu, útočí to na nejhorší voyeurské pudy.
bylo to dlouhé, ale stálo to za to prečíst to
taky si myslím, žes to mohl dát jako sbírku a více děl - nuž možná si chtěl, aby to nečetl úplně hocikdo - proto je to tak dlouhé
díky te délce mi to přijde
jako na jedné straně touha celému světu vykričet, že jsme v tom po uši (co je imho krásné samo o sobě) a na druhé je to takove zároveň intimní sdělění
Díky, lagu.
S čárkami jsem dlouho váhal, přirozeně tíhnu k tomu, co popisuješ (čárky jen uprostřed), ale ještě jsem příliš sešněrovaný. Popřemýšlím o tom do příště.
O tipy mi nejde, snad půjde tipům o mě.
Rape me se krásně hodí.
ty názvy sou moc super, fakt se mi líběj...myslim, že si to moh ucelit jako sbírku a publikovat postupně, ale to je tvůj boj, měl bys tisíckrát víc tipů, ale na tom ti asi hovno záleží...
básně sou nevyrovnaný, některý se přirozeně líběj víc, některý míň, nebudu se rozepisovat jak která, nejvíc ale rozhodně POŠKOZENÁ BOUŘE, ta je místní terminologií výběrová
jinak mi docela vadí zbytečná čárková interpunkce na konci veršů, proti tý tu dlouhodobě brojim, nevim, co to je za přežitek místních autorů, je to podle mýho naprostá zbytečnost, když chceš dělat čárky uprostřed veršů, tak prosim, ale na konci to akorát ruší a přijde mi to zbytečný, při čtení to prostě akorát ruší..
jinak super milostná poezie, neotřelá, kopa zajímavejch obratů a metafor, dobře se vyhejbáš klišé a hezky, fakt moc hezky si hraješ s jazykem *
to je dlouhý jak život vole O_o teď na to nemám sílu, sem po zkoušce, přečtu večer, to už budeš mít 200 tipů, tak si toho všimnu :) né, nezapomenu na tě, neboj
...vies co...mne sa to celkom lubi...ma to zaujimave miesta...napady...niekedy si mozno mohol seknut to oslovovanie holky...resp. narazky na nu...a nechat to len na atmosferu...bo chvilami to bolo uz fakt otravne...a zbytocne...napr.nejdebilnejsi ptak...atd...
...tiez niektore veci vyseknut...ale celkovo sa da...
no, celkové vyznění tam je, styl taky, ale "Mám z tebe v hlavě hokej" a některé pasáže "Řekni mi pravdu" mi přijdou dost zlé, ale jinak tam je i poměrně hodně lepších míst, takže se to dočíst dalo:-)
Písmák