Kuřecí křidélka

Styl byl pro Erika klíčovým životním cílem. Nebyl vlastně tak docela metrosexuál – věděl, že přílišné kosmetické nasazení dělá z původně docela přitažlivých mužů chodící ekvivalent asexuální plastové figuríny, a dokázal perfektně rozpoznat hranici, přes kterou nepřejít. Jeho oblečení bylo sice značkové, ale nedestilovalo svůj původ na míle daleko a nehonosilo se velkými logy ani jmény designérů. Vlasy si každé ráno pečlivě vyčesával, ale při méně pozorném pohledu působily, že mu vlastně stojí samy. Nevyznával kult vyholených těl a byl hrdý na jemné tmavé chmýří na stehnech i mezi nimi; i drahé opálení ze solária bylo tak akorát tmavé, že nepůsobilo násilně a přitom Erikovi dodávalo vzhled větrem ošlehaného jachtaře. Trávil sice hodiny týdně v posilovně a měl i vlastního osobního trenéra, ale dával si zároveň pozor, aby zachoval přirozeně ladnou linii své postavy a nezatížil ji horami svalstva, jež by na subtilní kostře působily nepřirozeně.

Tenhle výjimečný cit pro uměřenost vlastního vzhledu způsoboval, že Erik sice nepřipoutával na první pohled pozornost módními výstřelky a oděvem jak ze škatulky, ale sálala z něj zároveň těžko definovatelná živočišná přitažlivost s takovou silou, že ženy všeho věku k němu neustále bezděčně zabíhaly pohledem. I ty nejlépe vychované se často přistihly, jak soustředěně zkoumají plavné kontury Erikových bicepsů nebo hebkou křivku jeho rtů.

Erik byl na pohledy citlivý, těšily ho, líbilo se mu nechat se pokradmu olizovat očima. A nejen že se líbil sám sobě a byl rád středem pozornosti. Bylo v tom něco víc.

Erik byl totiž exhibicionista.

Ten den byl rád, že veze na klíně krabici s ostrými křidélky od KFC, protože té tlusté ženské na protějších sedadlech se zřetelně líbil. A to pomyšlení ho tak vzrušovalo, že se mu začínala dělat boule na bílých šortkách. Sklopil oči, předstíral, že přejíždí pohledem výstřih své přítelkyně Míši a zadíval se zálibně na linii vlastní opálené paže. Stále na sobě cítil uznalý pohled tlusté ženy – nezírala upřeně, to by ho přivedlo do rozpaků, místo toho se každou chvíli otočila k oknu a bez zájmu pozorovala ubíhající krajinu. Za chvíli se ale její zrak znovu vrátil zpátky k němu a oceňoval ho, trochu jako umělecké dílo nebo erotickou fotografii. Vždycky, když se otočila, ulevilo se mu, ale zároveň jako by to v něm křičelo, dívej se, dívej se dál, a když zas ucítil její pohled na kůži, skoro ho potěšením mravenčilo. Nepřitahovala jej, v tom to nebylo: líbilo se mu, že je naprosto cizí, nikdy ji neviděl a ani ji nejspíš už nikdy neuvidí. Vzrušoval ho právě ten krátký moment, ve kterém s ním docela neznámá žena souloží očima, zatímco on dělá, že si ničeho nevšiml, a tiskne si krabici s pikantními kuřaty do klína.

Autobus za chvíli dorazí do stanice, pomyslel si, bude čas vystupovat. Má ještě pár minut, aby svoje tělo uvedl do pořádku, než bude milosrdná papírová krabička muset opustit stanoviště. Bylo by se mu líbilo ukázat tlusté ženě obrysy erekce pod šortkami, ale znal Míšinu žárlivou náturu a nehodlal ji zbytečně dráždit.

Chtěl se uvolnit a myslet na něco neutrálního, ale nešlo to, mysl i oči mu pořád zabíhaly k  cizí ženě. Zavřel oči, ve snech odložil krabici na Míšin klín, otočil se k tlusté ženě, svlékl se a před celým autobusem jí nabídl nahý penis k pohlazení. Představoval si, jak buclatá, ale hezká ruka přejíždí něžně po jeho koulích. Trochu se zachvěl při představě, jak by všechny zraky v autobuse byly v tu chvíli upřené na jeho naběhlý úd a černé chlupy pod břichem.

Musí se zhluboka nadechnout a vydechnout, otevřít oči a vzpamatovat se. Nebo tu skálu v rozkroku nedokáže před Míšou utajit.

Míša chvíli pozorovala střídavý elektrický proud mezi Erikem a tlustou ženou a pak rezignovaně vyhlédla z okna.

To nemělo smysl.

Míša své povolání destilovala každým pórem. Nechybělo jí nic. Závratné křivky, dokonalá ňadra, divoký účes, skvěle padnoucí oblečení, odvážný make-up a lesklé umělé nehty. Skutečná krasavice; a to takhle v autobuse nebylo vidět, jak ladně a zároveň divoce působí i ten nejmenší a nejběžnější z jejích pohybů. Však taky byla profesionální tanečnice. Mohla by od minuty fotit na titulní stránku nějakého luxusního módního časopisu a věděla to. Jenže co z toho. Skoro neslyšně si povzdechla a zatoužila vytáhnout okamžitě z kabelky cigaretu a dát si pár hlubokých šluků. Když přijde na uklidnění, není nad pořádné cígo.

Vlastně jí nic nechybí a má všechno, o čem jiné holky jenom sní, pomyslela si. Má bohaté rodiče a bydlí v krásném velkém domě s bazénem. V duchu už viděla Erika, jak shodí oblečení a půjde si ochladit rozpálený rozkrok do studené vody. Představovala si ho, jak pomalu plave sem a tam, s rozkoší vystrkuje nahý zadeček nad hladinu a doufá, že ho při tom někdo pozoruje z okolních oken. Má dobrého tanečního partnera a slibnou kariéru v latinskoamerických tancích před sebou. Její partner byl homosexuál. Naštěstí. Chlapi Míše věčně podlézali a ji to otravovalo. Má slušné místo učitelky tance, ze kterého by se docela dobře uživila. Kdyby jí otec i tak neplatil nájem v bytě a nedával velkorysé kapesné. Stejně jí toho moc nezůstávalo – každá tanečnice potřebuje spoustu kostýmů, tanečních bot, kosmetiky a peněz na zápisné do soutěží.

Má přitažlivého přítele a vlastní oslnivou krásu.

Každá jiná ženská by se na jejím místě musela cítit jako olympská bohyně. Ke každé jiné by se teď upíraly zraky celého autobusu. Jenže místo toho, aby chlapi zírali na Míšu, čuměla ta ženská na Erika, a v tanečnici narůstala chuť zatnout do ní umělohmotné drápky a uhryznout jí velký kus tučného masa z nějakého místa, kde by to pěkně bolelo.

Znovu si povzdechla a přejela pohledem krabici, kterou si Erik tiskl do klína. Předstíraně uvolněný postoj ji neoklamal – klouby měl bílé a krabice byla po straně podezřele nadzdvihnutá. Oči měl zavřené a zřejmě snil. Uměla si živě představit, o čem – nejspíš jak se svléká před tou příšernou tlustou krávou. Moje! zasyčelo to v ní žárlivě a šlehla po Erikovi majetnickým pohledem.

Ale ano, uměla si ho představit, jak se nahý ovíjí kolem tyče a předvádí elegantně zastřižené chlupy v klíně klidně celé kolonii nadržených obtloustlých přihlížejících. A nejen že si to uměla představit – líbilo by se jí to. Ve snech sedávala v zakouřeném podzemním klubu s dunivou hudbou, potahovala z luxusní cigarety a pozorovala Erika v roli zkušeného striptéra, jak na pódiu postupně odkládá oblečení. Představovala si, jak nahý pluje mezi stoly, viděla ruce cizích žen, jak hladí jeho tělo, jak se jim otírá zadečkem o obličej a nabízí jim penis k políbení, zatímco ona šlukuje a přimhouřenýma očima ho pozoruje. Jenže tenhle sen vždycky skončil tak, že spolu divoce souložili v šatně na hromadě krajek a umělého peří, a ne tím, že by Erik začal veřejně klátit nějakou cizí svini a ona by se na to musela dívat. Ano, vzrušilo by ji to, to nepopírala. Ale nedokázala by zároveň snést ten pocit naprostého ponížení.

Líbilo se jí, že se Erik předváděl jako kohout, kdykoli nějaká ženská projevila sebemenší zájem. Od chvíle, co ho poznala, intuitivně cítila, že za jeho neustálým flirtováním není touha po nevěře – jen prostá potřeba se vystavovat cizím očím a nechat se obdivovat. Ona sama byla první, kdo byl ochoten tuhle jeho touhu splnit – a Erik to věděl; taky v prvních týdnech jejich vztahu se jí nemohl nabažit a ukazoval jí své tělo, kdykoli mohl. Třeba jí zmizel na procházce v lese a náhle se objevil zpoza stromu, docela nahý, chvíli postál, a zase zmizel. Šla ještě chvíli naoko nezúčastněně po cestičce dál a Erik každou chvíli vystrčil hlavu, úd či zadeček zpoza stromu nebo keře (nakonec skončili při divoké souloži v trávě). Jindy nastoupili do narvaného autobusu a Erik si náhle zničehonic stáhl kalhoty a vsunul jí svůj penis do ruky, tak otevřeně, že byl zázrak, že si toho nikdo nevšiml. A jindy zase byli s kamarády na open-air party, kde se Erik opil, svlékl a tančil asi půl hodiny nahý, dokud nevystřízlivěl natolik, že stud a smysl pro slušnost přeci jen převážily nad prvoplánovým sexuálním vzrušením.

Míša, která se živila převáděním vlastního těla a rozhodně nebyla žádná nezkušená panna, si před Erikem připadala jako prudérní měšťačka tváří v tvář zakázanému ovoci. A ten pocit se jí líbil, ale jen tehdy, dokud v něm bylo místo jen pro ně dva. Do chvíle, než Erikovi začalo zřejmě připadat, že její pohled se nepočítá a její pozornost není tak vzrušující, jako zraky nezajímavé tlusté ženské ve středu odpoledne v autobuse.

Nakonec, nežárlila vlastně na potenciální konkurenci. Jen se uvnitř svíjela zuřivostí, že ona sama už v Erikovi stejnou reakci nevyvolává.

Autobus konečně zastavil na prašné předměstské cestě a oba vystoupili. Míša sáhla okamžitě do kabelky pro cigaretu a luxusní postříbřený zapalovač. Erik jí pozoroval a nemohl se rozhodnout, jestli mlčení je projevem nezájmu nebo naopak předzvěst blížící se bouře. Pták mu pořád stál jako svíčka a krabice už své požehnané místo dávno opustila. Doufal, že se Míša pořádně rozčílí, ukáže na jeho erekci a vynadá mu pěkně nahlas na celé okolí, takže její oblíbené nadávky „nadrženej čůrák“ a „zatracený prase“ projdou i skrz zavřené okenní tabulky domů a sousedé se přijdou podívat, o kom mluví. Sexuální napětí, o němž doufal, že se vystoupením z autobusu rozptýlí, ještě zhoustlo. Takhle ho za chvíli začnou hrozně bolet koule.

Míša zatím vděčně potáhla z cigarety a trochu se uvolnila. Přece mu nebude dělat scénu jako malému klukovi. Půjdou docela normálně domů, pustí si televizi a snědí ta pitomá kuřata. Nebude mu nic říkat, zbytečně by se pohádali. Vadilo by jí, kdyby sama sebe musela považovat za žárlivou afektovanou stíhačku.

Když se otočila a svým bezděčně elegantním krokem lvice vyplula k domovu, pocítil Erik silné zklamání. Ani se nepodívala! A přitom je tvrdý jako věž! Srovnal s ní krok, sklonil krabici s kuřaty poněkud níž a z náhlého silného popudu si pomalu vytáhl penis ze šortek a kráčel vedle ní obnažený, tak vzrušený, že skoro neviděl na cestu.

Všimla si až po chvíli a užasle k němu zvedla oči. Erik tenhle pohled miloval! Byl v něm šok, stud, hněvivé obvinění a zvrácené potěšení, všechno, co měl rád – teď už si byl jistý, že je Míša těsně před výbuchem. Natáhl ruku, vyškubl jí cigaretu z prstů a položil si její dlaň mezi nohy. Cukla sebou, uslyšel, jak na něho něco rozzuřeně prskla, ale vůbec ji už nevnímal – jeho pozornost byla upřena mezi dva domy na kraji cesty, kde rostl hustý vysoký bez obsypaný listím a bílými voňavými květy. V další chvíli už jí tiskl do rozsochy mezi větvemi, tam, kde byli kryti před pohledy ze silnice, a stahoval jí džíny přes oblý zadeček. Přímo hmatatelně cítil, jak jí vztek přechází a prohýbá se hluboko v zádech, aby ho pustila dovnitř, ani neslyšel, jak se kuřecí křidélka svobodně sypou do nesečené trávy.

Když byl skoro na vrcholu, zahlédl blesknutí bílé nákupní tašky a klidné klapání ženských podpatků; postavu už skoro nevnímal, jen ucítil její pohled skrz listí a byl si náhle jist, že ho viděla. To pomyšlení ho okamžitě odpálilo vysoko na oběžnou dráhu. Už ani neuslyšel Míšino zasténání – svět se rozpil do velkého černého moře a na nekonečnou chvilku odplynul někam daleko do absolutní nicoty.

Paráda, no prostě paráda, pomyslela si spokojeně tlustá žena, odtrhla pohled od sténajícího bezového keře a usmála se pro sebe. Manžel si dneska bude muset svojí večeři pěkně zasloužit.

Vyrazila k domovu hned o něco rychlejším a cílevědomějším krokem. A cítila se najednou docela mladá, hezká a přitažlivá.