Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNaivní
Výběr: Print
10. 11. 2010
32
32
2265
Autor
Impresse
krademe si doteky
pod stolem
a já se znovu
a znovu otevírám tvým
úsměvům
už ne
nechci
chci
akát se zachvěl
opadal
a dál
odpověď nehledám
jsem svá (tvá)
řeka
a jen tak mimochodem
tudy
(tebou)
protékám
32 názorů
Hloupá květinka
10. 11. 2010Sal Paradise
10. 11. 2010
šepot - děkuji moc
pasažier letu 78 - díky, rozmyslela jsem si to, gradovat netřeba
Di - krásně, děkuji
Smíšku Ď :-)
Oldjerry - moc děkuji, velmi si vážím Tvého hodnocení, dík, že mě čteš :-)
pasažier - dovolím si nesouhlasit - tady asi bude tvá mezera v chápání spodních významů českých slovních spojení (proto já se netlačím do kritiky slovenských autorů - je to totéž). To nechci chci - je abstrakce váhání a nerozhodnosti. Já si naopak myslím, že lépe se to vyjádřit ani nedá... Napriek tomu, že naše reči sú ako rodné sestry, predsa len každá nosievá iné nohavičky :)
impíčko - to je nádherná lyrika, nikde žádné srdce a proto je v tom všude, žádné fňukání a přesto odezdanost, touha, něha .... to vše tam může cítit člověk, který lásku prožil. Vkusná věc *
Jsi řeka plná vírů
proud břehy bere ti
však naši pevnou víru
skryli jsme na dně v perleti...
:-)*