Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHodina mezi psem a vlkem
08. 12. 2010
13
137
3555
Autor
Krytyk
Toto rčení francouzského původu se začalo v češtině častěji používat po vyjití básnické sbírky Jana Skácela Hodina mezi psem a vlkem. http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/hodina-mezi-psem-a-vlkem/?searchterm=hodina mezi psem a vlkem
Nelze odolat, opět musím komentovat výběr jednoho z kritiků (Zbora) a opět pro jeho nepříčetnost. Jsem si vědom, že je ze své funkce neodvolatelný, stejně jako policejní prezident, ale kdyby sám chtěl rezignovat, potěšilo by mě to.
A co mě to tak opět rozčílilo? Jedná se o text autorky sepotvkorunachstromu Dnes vydechla naposled. Předmětný text je flagrantním příkladem kýče. Samozřejmě, že citová a etická zainteresovanost autorky je mimo literární kritiku nepochybná. Literární kritika také nemá za úkol zpochybňovat lidský prožitek, ale jeho způsob předložení světu. Na kýči je vlastně nejhorší to, že nejde o fér hru. Představme si autora, který poctivě pročetl kanonizovanou českou poezii, k mnohému v ní má četné výhrady, ale respektuje dobu a kontext, v němž vznikala. Poctivě sleduje soudobou tvorbu, zejména z důvodu, aby nevykrádal, aby poctivě objevoval nějaké pozapomenuté či nevyužité možnosti tvorby. Takový autor pak nemá možnost ani žaludek psát povrchně, líbivě, polopaticky. Takový autor pak ovšem nemůže mít přímočarý úspěch u běžného (myslím neškoleného) čtenáře a zde je právě prostor kritiky, která by měla rozšiřovat povědomí čtenáře o nové, zvláště podotýkám – kvalitní, možnosti čtení.
Jestliže ovšem kritik, tvářící se zde jako leader teamu, podporuje tvorbu, u níž sám uznává, že nejde o perfektní ovládání básnického jazyka, a činí tak jen z důvodu empatie – schopnosti vcítit se do druhých lidí. Dále nám vykládá, že jistá míra banality je pro TO účelová a že TO pro něj stojí výše, než jakákoliv jazyková dovednost.
Na počátku své úvahy říkám, že kritik podpořil tento text ve stavu nepříčetnosti. Nechci tím nikoho urážet, ale neumím si to jinak vysvětlit, proč by rozumný člověk myslící kritiku vážně měl postupovat takovým způsobem. Kritik tak současně říká, že se jazyková dovednost s empatií vylučuje. Pokud má text rysy jazykové dovednosti, potom nemůže působit. Autorka textu v komentářích pod dílem také uvádí: „že báseň jednomu čtenáři přišla jako reportáž a že se snaží VRÁTIT a nepoužívat tolik metafor a vzletných slov“. Ale to je jako dělat hudbu bez tónů. Bez jisté vzletnosti a metaforiky není text básní, ale prózou, redukovanou na pouhé sdělení graficky členěné do veršových strof.
Vraťme se nyní k tomu, co je u kritika jakési TO a kam se autorka chce VRÁTIT. Obojí je zaměřeno proti jazykové dovednosti. Jazyková dovednost zřejmě překáží přímému sdělení a přímé sdělení (polopatismus) jediné umožňuje úspěch či účinnost sdělení. A tam je potřebné se podle autorky vrátit? Zapomenout předchozí tvorbu, vymazat vývoj a začínat znovu? Soudím, že se zde vychází z předpokladu, že jazyková dovednost cosi ruší. Ruší ve čtenáři soustředěnost na podstatu sdělení, které se tím stává jediným a tudíž jakoby nejdůležitějším. Stejně zjednodušená fakta dokázala v lidech v ne tak dávné minulosti rozpoutat válečné a utlačovatelské vášně v podání Stalina nebo Hitlera. Cynická přímočarost samozřejmě působí ještě více než kýč, který ke svému vzkříšení potřebuje ještě zástěrku opakování známého. Vzpomeňme nedávných polemik nad textem o přátelích od autora Norsko 1.
Celá tato bezvýchodná cesta uvažování pramení z nedostatku trpělivosti, pokory a skutečné empatické soudnosti. Zatímco přímočará explicitní empatie se tváří jako důvěryhodná, podemele-li ji jazyková dovednost, okamžitě se dostaví nedůvěra. Je to ovšem nedůvěra odmítajícího myšlení nad složitým problémem světa. Myšlení odmítajícího vidět rozpory na fasádě obvyklého, očekávatelného či zbaběle romantizujícího.
Proč k tomu stále a opakovaně dochází? Odpověď je nasnadě. Je to snazší, než se pokusit skutečně uchopit svět v rozporuplnosti a nejisté nevraživosti. Jazyková dovednost je znakem intelektualismu (pojem vzniklý ve fašizujících okruzích předválečné francouzské smetánky), který zdá se ohrožuje jistoty zdánlivě jasných a jednoduchých (viděno z úhlu J.J. Rouseaua – přírodně autentických) lidí. Oficiální literární kritice, reprezentované Štolbou nebo Pioreckým, se daří implementovat dojem, že jazyková dovednost a její nejistá, nepochopitelná či neuchopitelná metafora je v poezii passé. Zdejší autorka a její kritik to potvrzují. Podstatou věci ovšem stále zůstává neurotické apriorní podezření redukovaného vnímání, které se však domáhá hierarchické nadřazenosti nad „zbytečnou ozdobou“ a je neustále dotované zpohodlnělou společenskou většinou. Takto se kdysi také odůvodňovala diktatura proletariátu. Nyní se zdá, že diktatura současného myšlenkového proletariátu nabývá vrcholu. Oficiálního ocenění se stále častěji dočkává tvorba vyprázdněná od jazykové dovednosti, která se ovšem vykládá jako “jazyková dovednost vyšší”, neboť si je údajně vědoma složitých rozporů světa a všech formálních možností, ze kterých však vybírá a formuje do jednoduchých pouček a poukazů, jež mají sice teprve povahu fakticity, ale již se vydávají téměř za pravdivost.
Opravdu lze přijmout myšlenku, že jazyková dovednost alias složitost zakládá oprávněné podezření z nedostatku autentické empatie nebo autenticity vůbec? Domnívám se, že v žádném případě. Jestliže autor ve svém sebevyjádření překračuje pohodlnou jednoduchost (přírodní Rouseauvské) autenticity, tím, že svoji výpověď komplikuje, šifruje anebo, nedej pámbů, zdobí poetickými prostředky, nijak to nesnižuje možnou hodnotu jeho autentické empatie. Jenom ji vyjadřuje rozporuplnějším, externě nejistějším, otevřenějším způsobem. Naopak je většinou mnohem jistější, že se problémem zabýval více, než někdo, kdo jenom opisuje od druhých.
---> citace
Když se tak vracím, dovolím si výběr. Je jasné, že k sepsání podobného textu není zapotřebí perfektní ovládání básnického jazyka, teorie, ani kdovíjaká genialita. Ale přesto si podle mého názoru text výběr zaslouží, kvůli schopnosti autorky vcítit se do druhých lidí a jemně, a tady s jistou mírou banality (která je ovšem účelová), to potom přenést na papír.
Říká se: nestačí nasednout na pocit a začít psát, a většinou to platí. Ale jsou okamžiky, kdy i to jistě lze.
Osobně u mě navíc umění empatie stojí v pomyslném žebříčku schopností básníka stejně vysoko, ne-li výše, než jakákoli jazyková dovednost.
A taky mám slabost pro podobné texty, no :) (Zbora)
báseň jim prostě přišla jako reportář …
..no..snažím se vrátit a nepoužívat tolik metafor a vzletných slov..:) (sepotvkorunachstromu)
----> otázka:
A jak tebe, čtenáři, rozčiluje jazyková dovednost?
137 názorů
Příměr s hraním na housle je prima. Právě že i na housle se dá hrát různě. Nedávno jsem byl na koncertě avangardního tria, kde například na housle mimo jiné bubnovali a ze strun vyluzovali různé mechanické zvuky :) bylo ovšem příjemné vědět, že na ně umí i opravdu hrát.
S jedničkou vpodstatě nesouhlasim, s dvoujkou vpodstatě jo.
Krytíkovi: "Uživateli je zakázáno registrovat takové přezdívky, které by bylo možné zaměnit s již existujícími přezdívkami. Zakládat přezdívky zesměšňující již existujícího uživatele serveru je taktéž zakázáno." (cituji z pravidel Písmáku) Pokud jsi ovšem Krytykův alternick, pak mi do toho samozřejmě nic není :-)
Občan_Rýša
11. 12. 2010Nicollette
11. 12. 2010
... už jsem tady dlouho nebyla a musím konstatovat - nic se nezměnilo :_)).
Se svou troškou do mlýna: přečetla jsem poctivě (mohu si to dovolit, mám nohu v gipsu a tudíž nepoužitelná pro převánoční rejdění a slídění)diskuzní fórum. Svoji pravdu mají oba protagonisté, nekloním se ani k jednomu z nich, oba mají pestrá peříčka a při natřásání nelze nevidět jejich barvy a tvary. Každý z nich se umí vyjadřovat kultivovaně, ví, co chce říct, ale....totální zacyklení... přešlapují na místě. Posun by to chtělo!!! Já jenom....
Jistou nadlehčenost bychom všichni potřebovali(nejenom zde na P),mnozí z nás se nedostanou dál jenom proto, že se berou příliš vážně. Se svými chybami i s chybami druhých se nechceme smířit, ale máme co? no přece humor. Odlehčenost neznamená lehkomyslnost a nebo nedbalost.Pokud se nebudeme brát tak vážně, budeme O.K., jsme jenom lidi a ti mají právo na chyby. Kdo chce být perfektní, dosáhne většinou pravého opaku. Znehybní, nic nedává, nic nedostává.
Ctrl C Ctrl V nemenny postoj k poezii
Ještě jednou se tedy marně pokusím zmínit dadaismus jako slepou, zdánlivě přelezlou větev stromu poezie.
Mě, jako čtenáře, jazyková dovednost staví do pozice pokory!...neboť nejsem jen čtenářem obsahu, nýbrž i čtenářem autora a chci vnímat i jeho osobnost...a pokud má autor jazykovou dovednost a umí ji využít pro jazykovu dovednost díla, je moje čtení daleko větším zážitkem, než jen vnímáním obsahu...
...i přes rozdílnost názorů pod touto lit.diskusí si myslím, že Krytyk umí dát prostor pro přemýšlení, ačkoliv to někomu nemusí být po chuti!
- z jeho posledního počínání by se dalo soudit, že se zaměřil na Zboru, potažmo na funkci funkcionáře Písmáka - vtáhl do hry Norsko a Šepotku, ANIŽ BY TÍM CHTĚL SPECIELNĚ na tyto dva autory nějak vzlášť upozornovat...ja to tak necitim - neznam vztahy mezi nicky, nezajimaji mě, mozna tam bude nejaka osobni nevrazivost, vztahovacnost, ukrivdenost, nepochopeni - jsem ctenar urciteho smeru tvorby zdejsich autoru, jsem spis na vlne tech del, co si nehraji na vznesenost, kvalitu a smerovost poezie nejakym jinym smerem, nez je smer dany , ale rad si prectu nazor , ktery tady, do velice kvalitni formy a obsahu, predklada Krytyk - necitim v tom zluc, nebo nastin nejakeho poslapaneho ega - citim v tom zrucnost a znalost vecí, citim v tom jeho nemenny postoj k poezii, k jeji kvalite, snaze ji tvorit a ne vytvaret...
...nehledal bych v tom meziradky - dokonce si myslim, ze i vetsina diskutujicich, co zde vytykaji Krytykovi urcitou vlastni nekriticnost, moc dobre vedi o cem pise, co dava do "placu" k premysleni a ze jeho "kriticnost" k necemu / cimz neni dilo autora samotne/ ma hlavu i patu !...
...je fakt, ze on sam pouziva dost kudrlinek k tomu , co by se dalo napsat jednoduseji, bez slozitejsiho vazani slozitostí - dava tim najevo, ze on sam ma velice dobrou jazykovou dovednost, ale tady na literarnim serveru to je spis prednost, nez "pradvadeni se" - kde jinde by se pak melo o techto vecech hovorit a prave timto zpusobem, nez zde?
...jen verim, ze to jeho "rozcileni" - jak pise v zahlavi - je jen ladeni vln, pro obsah sveho "komentovani" a ze nebude asi tak uplne pravda, ze by ho potesilo, kdyby chtel Zbora rezignovat
...to by celemu tomuto pocinani skutecne davalo tu prichut zluce a vseho jineho, nez snahy upozornit "komnzumenty" Pismaku na neco, co k premysleni skutecne je!
A pořád dokola.
Nikde nepíšu, že je to nové, geniální.
Jestliže by měla být poezie hledáním možných skutečností, jak zmiňuješ, nebyla by to pak už spíš filosofie, případně policejní vyšetřování? Není jedno, že se moje "mandantka" nepouští do onoho vyšetřování ale popisuje pouhý výčet, tak, jak jej zaznamenala? Není toto luxus poezie, který si může dovolit právě jen ona?
Enumerace je vystavení řady cihel v galerii. Nemá nic společného s objektivitou ani subjektivitou... S předpojatostí. Je to otisk. To je na ní to milé :)
Mimochodem sebejistota Ivana Diviše a její přímá aplikace do jeho textů Tě neuráží?
Chmm - Empatie? - do čeho se autorka vcítila
Mj. píšeš: „je podána vlastně formou nějakého výčtu víceméně banálních skutečností, ve kterém je jazyková dovednost v podstatě podružná a záleží spíš na síle motivů samotných a jejich vazbách na kontext.“
/// pro tvoji informaci: enumerace je básnický prostředek v české poezii hojně využívaný již nejméně sto let, najdeš ho už u S.K.Neumanna (vliv W. Whitmana), u Nezvala, u V. Hraběte (vliv beatníků, kteří na enumeraci stavěli svoje naštvané beatnictví) a v reportážní podobě i u současných autorů, jejichž jména si z patra nepamatuju, ale píše o nich Piorecký, chválí je za to; mně utkvělo zejména to, že reportážní realismus zašel tak daleko, že v jedné básni založené na výčtu konzumace v hospodě je přiloženo i faximile účtenky… -> tedy na jazykové dovednosti záleží, jde o to, že poetická enumerace podle mne není nahodilým seznamem nebo úplným právně vědeckým popisem;
Pojem síla motivů je značně nejistý stejně jako vazby na kontext. Tady hodně záleží na pročtenosti a životních zkušenostech. Z hlediska pročtenosti musím za sebe konstatovat, že motivy v básni tvé mandantky jsou slabé, neboť naprosto nenové, jen opisující realitu; z hlediska autorčiných životních zkušeností musím protestovat už proti prvnímu verši; v první enumeraci uvádí jediné zjištění: „nemá příbuzné“. Podle mých zkušeností je takové tvrzení krajně nejisté. Z vlastní zkušenosti vím, že urna mého otce ležela 16 měsíců v polici krematoria, protože prý neměl příbuzné. V tomto případě nemocnice nic nezjišťovala, a o smrti člověka nedala nikomu vědět; v té době byli naživu ještě tři jeho sourozenci a já jeho syn; pravda otec se s námi nestýkal a bylo to jeho rozhodnutí…
Z nedávné zkušenosti vím zcela bezpečně, že nemocnice se otázkou shánění příbuzných zabývají čistě formálně a příliš pozdě. V případě jednoho nedávno zesnulého přítele naší rodiny se nemocnice poptávala úředně na příbuzenstvo dotazem obci, kde měla bydlet jeho dcera; tamní obec ji nesehnala a tak po 92 hodinách následuje železné pravidlo, že nemá příbuzné a bude na náklady obce po kremaci jeho popel rozptýlen na příslušném veřejném anonymním místě. Pod tlakem těchto okolností jsem se rozhodl mu uspořádat pohřeb a dceru jsem vyhledal, takže byla na pohřbu. Pod silou takových kontextů mi připadá tvoje ocenění textu mírně řečeno neadekvátní, jelikož je nesmírně naivně vykládáno jako vcítění se do neznámé osoby na základě její momentální pozůstalosti a na základě totální neznalosti možného pozadí a skutečného způsobu pátrání po příbuzných. Vynechal jsem drastické zážitky, když jsem několik směn zaměstnanců nemocnice přesvědčoval, že přítel naší rodiny není bezdomovec, protože byl několik dní v nemocnici v původním stavu v jakém jsme ho našli po pěti dnech komatu; kroutili nad tím svými kýčovitými hlavami, že byl Mgr., majitel a ředitel divadla, obdivovaný artista, herec, a dokonce měl svůj vlastní zaplacený rodinný domek…
Víš, když to po sobě teď čtu, mnohem víc mi dochází, že ta realita sepotuvkorunachstromu nalakovaná na sebejisté růžovo mě vlastně uráží, urážejí mě i tvoje postoje, kdy oceňuješ začátečnickou práci; a třebas má ona autorka možná nějaký talent, tak tady selhala na plné čáře a já trvám na tom, že blamuješ svojí nevhodnou kritickou aktivitou nejen ji, ale celou písmáckou komunitu, protože vyvyšuješ slabě podanou a jazykově navíc nedovedenou práci;
Je mi jasné, že tahle polemika stejně nic nezmění, ale jen chci tady na tomto místě naznačit svoje důvody proti kýči, proti květinkové selance, která je únikem z reality způsobem nevidění za humna vlastní sebelítosti. Máš svobodu trvej si na čem chceš, ale zkus si někdy uvědomit, jak se nedomyšlenosti kýče mohou dotýkat citů jiného okolí, které koexistuje v tomto našem společném světě… prosím.
Krytyk:
Ano, když o tom tak přemýšlím, neformuloval jsem tu reakci asi úplně šťastně. Ale nemám dojem, že bych blamoval, protože hned v jejím úvodu jasně píšu, že text neoceňuju primárně kvůli jeho formální stránce – jazykové dovednosti, ale že při výběru zohledňuju empatii autorky, která je tu zřejmá. Sama empatie jistě pro vytvoření básně nestačí, ale osobně zmiňovanou báseň nepovažuju za formálně nešťastnou – už jen pro to, že je podána vlastně formou nějakého výčtu víceméně banálních skutečností, ve kterém je jazyková dovednost v podstatě podružná a záleží spíš na síle motivů samotných a jejich vazbách na kontext. Ten text je totiž postaven na úplně jiných principech, než na schopnosti ovládat jazyk. Pokud bych se chtěl při hodnocení toho, co je a co není poezie držet pouze jazykové dovednosti, musel bych jedním šmahem spláchnout hned několik naprosto legitimních básnických stylů, dadaismem počínaje a surrealismem a Charmsem konče.
Jinak k Tvé citaci z mé eseje:
Národní galerie a amatérská škola fotografie jsou dva trochu jiné pojmy, to jistě cítíš sám.
Navíc nikde nezpochybňuju ani jeden z obou přístupů k současnému umění. Nemůžu přece nikomu upírat právo na svůj vlastní postoj, ať je jakýkoli. Můžu si o něm jen něco myslet, případně o něm diskutovat (což se většinou dá s člověkem, který nemá vůbec žádný klíč k chápání současného umění, jen velmi těžko).
Z toho vyplývá i můj dojem, proč si můžu dovolit, jakožto, jak jsi psal, oficiálně zalogovaný představitel, udělit výběr textu, který třeba nesplňuje nastavené formální požadavky na básnický text. Je podle mého důležité nepřeceňovat úlohu akademického světa a uvědomit si, že to není ta jediná „správná“ cesta. Přestože je možné, že třeba malíř - krajinář neposouvá výtvarné umění někam dál (to je ovšem velmi diskutabilní, jak jsem se mohl přesvědčit na minulé výstavě v Rudolfinu, která byla právě současnému krajinářství věnovaná), může to dělat prostě tak, že vyčnívá nad skupinu, která se podobnému stylu věnuje. To je myslím i případ inkriminovaného textu šepotky, která zde působí v rámci nějaké skupiny autorů – svůj výběr pak zdůvodňuju i ve své poslední reakci pod inkriminovaným dílem. Navíc k psaní poezie vede nějaká cesta a nemyslím si, že by se měla podceňovat a hodnotit až její definitivní podoba. Naopak v každém období autora se dá vypíchnou nějaké dílo nad díla jiná, což jsem tady udělal. Proto existují literární soutěže pro základní školy a ne jen ty pro hotové literáty. Stejně tak my, zde na P., nejsme jednou homogenní skupinou na přibližně stejné úrovni - a s tím se musí počítat. A znovu tedy opakuju, že tady, na Písmáku, v žádném případě nehodnotím poezii paušálně, a jsem ochoten dát některým autorům výběr za text, za který bych jej jiným autorům nedal – protože od nich už očekávám víc. A je jen otázkou, jak se k onomu dílu budou chtít postavit ostatní kritici.
Mimochodem ve vztahu k dílu šepotky mě teď mě napadly i dvě fráze:
První je tuším od popartistlů - umění je kýč, kýč je umění.
A druhá (pro náš případ myslím hodně trefná) tuším od minimalistů – vidíte, co vidíte.
No jo, jsem jen prostá žena z lidu. Dole mi chybí a nahoře přebývá. A nejvýš zase chybí. Zato tys přeci muž, jenž jak rytíř rameny (a třeba i hlavou) podpírati by měl klenbu ženské naivnosti..
http://www.youtube.com/watch?v=Z_hOR50u7ek&feature=related
malérů není nikdy dost, při svém věku bys mohl být chytřejší, milý arnie
Jak by řekla paní učitelka: "Že se nestydíte, takhle zápasit o divoké prase! To je pěkný příklad pro děti! Jak já mám po takové rvačce teď vykládat dětem, co je o mír? Co? No tak mějte rozum, uspořádejte společnou hostinu... No, dohodněte se.. To je těch malérů na světě málo?:D"
Parsifal: Mozatův způsob tvorby se dnes nepoužívá, ale všechny dosavadní (až po ty současné) druhy tvoření vycházejí z nějaké formy, o to Lyrykovi jde. Pokud současné formy nevyhovují, je třeba ve vztahu k nim a tedy vlastně na nich vystavět formu novou. Nikoli pouze přestat formy dodržovat. To totiž potom nemá formu.
Když jsem hovořil v plurálu, měl jsem na mysli, že jsme si tím prošli z historického hlediska, že to vše tu už bylo. I Mozart, jakkoliv geniální, je dnes už jen interpretován a dnes už je způsob takového tvoření hudby minoritní. A stejně by tomu mělo být u poesie, měla by se vyvíjet. Tím nemyslím vývoj jednotlivce, ale vývoj poesie jako celku.
Zbora: zvažoval jsem nějakou podrobnou odpověď, ale vzhledem k tomu, že Tomáš (Jinovata) přesně vystihl podstatu kolize, můžeme se soustředit jenom na problém. Vskutku nebýt tvého fundamentálního komentáře pod oním dílem, nehnul bych brvou. Vadí mi, když oficiálně zalogovaný představitel serveru blamuje autora i veřejnost. Na jedné straně napíšeš k hodnocení díla: empatie … stojí … stejně vysoko, ne-li výše, než jakákoli jazyková dovednost. A Jinde zase napíšeš na závěr své eseje: „Dlouho jsem se ovšem bránil slovům Milana Uhdeho o podružnosti obsahu za formou a říkal si: “obsah je přeci to podstatné, to o co jde”. Po čase jsem došel ke zjištění, že obsah se vlastně neustále opakuje, ale forma z něj dělá to, co může znovu a znovu donekonečna oslovovat. Ta forma, která v takzvaném moderním umění může připadat většině lidí nenaplněná, nepřesná, možná zvrácená nebo úsměvná, až trapná a hloupá, většinou však hrající si na něco, čím není, protože je cizí jejich naučeným způsobům prožívání, zatímco jiní v ní spatřují pohled z jiné strany, nové, osvěžující uchopení něčeho důvěrně známého. Nikoho z nich nelze přesvědčovat o opaku. Není třeba. Každý si z nejvyššího patra Veletržního paláce odnese v závislosti na svých dispozicích trochu jiný dojem. Kdo chce hledat, bude hledat celý život. Kdo nechce, má jasno. “
Není jasné, co si opravdu myslíš. Diskutovat o tom nechceš, máš pravdu přeci už svým postavením. Pak je ti jakákoli námitka “šumák”. Nebo minule v tyátru o Norsku jsi eliminoval téma na zabředající maličkosti, aniž bys na chvíli připustil porušení závazných pravidel užívání nějaké kategorie. Osobně proti tobě nemám nic, ale proti tvému učitelskému úřadu v řadách církve autentické (výhradně obsahové) poezie se ohradit musím.
Parsifal: “Poesie, jako vše, by se měla ubírat nějakým směrem, měla by zaznamenávat nějaký vývoj. Obdobím složitých metafor, básnických figur a jazykových hříček jsme si již prošli, stejně jako jednoduchými, často písňovými verši a rovněž i obyčejnou, kýčovitou a jednoduchou poesií. Vracet se k čemukoliv z toho nemá smysl. Z tohoto hlediska je hodnota oné básně pramalá, stejně málo hodnotná je ale báseň hýřící jazykovými prostředky. Chce to něco nového. Jenže: ono nové se často nechce objevit, objevuje se málo a bývá zašlapáno, protože není pochopeno. A mezi tím je potěšitelné, že se objevují tací, kteří píšou pěknou, třebaže z hlediska evoluce nepříliš hodnotnou poesii. A pokud je autorovým úmyslem potěšit své čtenáře básní plnou pocitů bez zbytečných příkras, a pokud se mu to podaří (a Šepotce se to daří), tak je vše v pořádku.”
///--- Není mi jasné, koho myslíš tím plurálem. Všichni si rozhodně vším, co jmenuješ, neprošli. Slýchám tu spoustu vyjádření autorů, kteří přiznávají, že nic kromě Písmáka nečtou. Písmák nenahradí nikdy celou škálu soudobé poezie. K pojmu “nového” snad jen poznámka, že jde opět o subjektivní kategorii. Pro Písmáka, který nečte nic kolem, je nové všechno na co sám přijde a je to v podstatě subjektivně oprávněný dojem. Škoda je, že u těch dojmů pak zůstane do vysokého věku. S větou, která končí: “…stejně málo hodnotná je ale báseň hýřící jazykovými prostředky”. S tím nelze souhlasit. Hodnotné může být obojí. Ale hýření básnickými prostředky je práce, již nelze shodit pod stůl. Mozartovy hudební ozdoby, Paganiniho virtuózní kejkle, to chceš srovnávat s cvičením etud u začátečníků v ZUŠ? Jiná věc je, že pod tím hýřením leží náročnost a nejistota, zdali hýření vede k obsahu nebo je bez obsahu. Snadné je říci, že lze hýřit prostředky bez obsahu, ale to nemůže rozumný člověk myslet vážně. Ozdoba je radost. Například šperk, který ozdobí krásnou ženu je bez obsahu? Může být vyjádřením majetnictví, ale také skutečně čisté lásky. Kdo to rozhodne? V poslední instanci nad konkrétním dílem čtenář – konzument, ale nelze nijak zobecnit tvrzení, že hýření prostředky nenese obsah a že se dá potom připodobnit či zaměnit za báseň provplánově jednoduchou.
deep_see_blue: tady se asi naše stezky poněkud míjejí. Ty jsi si mou poznámku o empatii atd. automaticky přiřadila ke jménu Borkovec, respektivě k jeho Gauči, já mluvím spíš o literární tvorbě obecně, o tom, že její stěsnání do limitů "osobního prožitku" by znamenalo sakra velké okleštění jejího záběru.
Já ti neberu tvou nevíru v "hloubku" Borkovcova textu, to je věc názoru. V tomhle světě přece máme každý svou individualitu, která je formována tolika viditelnými i skrytými podněty, že je až zázrak, když se několik jedinců plus mínus alespoň zčásti v něčem shodne. ÷))
Pišta: Děkuji za upozornění. Zřejmě už to tu chodí trochu jinak než kdysi, pak mě ovšem udivuje, že mi odtud přišla dvě avíza ještě než jsem se sem vůbec podívala.
Nemyslím, že bych k tématu neměla co říci, jen je to zřejmě pro někoho třeba říci jednodušeji. Tvrdím, že je menší zlo snažit se bez jazykových dovedností cosi sdělit, než poezii využívat primárně ke sdělení, jakou jazykovou obratností autor vládne.
Možná Krytykovi křivdím, ale k té druhé možnosti míval (a podle všeho stále má) dost blízko, a jeho názor mi tím připadá výrazně ovlivněný. Částečně jako kdyby poukazováním na cizí a de facto opačný nedostatek obhajoval ten svůj.
Pišta_Hufnágl
09. 12. 2010
Zdravím, Krytyku,
když se tedy ptáš, odpovím.
Jazyková dovednost je dobrý sluha, ale zlý pán. Jako prakticky každý sluha, který se stane pánem.
Jistě je příjemnější mít dobrého sluhu než žádného. Ale je lepší nemít žádného sluhu než zlého pána.
Milá deep_see_blue: dle tvé logiky by byl literární svět ochuzený o nejedno skvělé dílo. Fabulovat nelze, jen psát z "první ruky"? A co takhle empatie, intuitivní sdílení, zaujatý pohled...
To by znamenalo že: přejeli mi psa, hop na báseň o Alíkovi. Psa přejeli sousedce - šup sem s básní v ich formě, kterak že jí JÁ vidím svíjet se žalem? ÷)
Pišta_Hufnágl
09. 12. 2010Pišta_Hufnágl
09. 12. 2010
Nikoho nehájím Krytyku... Jen poukazuji na starou pravdu, že když někdo neuspěje jako autor, začne si léčit mindráky kritizováním druhých... Kdo neumí tvořit, musí alespoň bořit, to je již dávno známo...
brackenridge
09. 12. 2010
Ale Honzo, šak já tě chápu. A za těch pár let, co čtu tvojí poezii, tuším tvoje preference ohledně téhle vrtošivé dámy. Vím, že jdeš po příběhu, že sám se dokážeš ovládnout a ve svých textech povětšinou "vydestiluješ" esenci okamžiku třeba zdánlivě banálního, ale celkovým dopadem hodně působivého.
V podstatě si jen tak pofrfňávám, protože sobě bys asi podobnou báseň těžko ovýběroval.
Takže to shrnu: chápu důvody tvého (dle krytyka) zločinu,÷) ale sám na tuhle kauzu nahlížím (čistě subjektivně)trošku jinak.
Toru, berg: ale jistě, že je ten text kvalitou úplně někde jinde, o tom se nemusíme bavit. Možná jste to špatně pochopili. Já jej sem nedával (a píšu to) jako něco s čím by se měl srovnávat text šepotky ale jako něco, na co se dá myslím výborně napasovat ona krytykova úvaha s jeho apriori jazykovou dovedností.
Je to trochu smutné vidět opět takovouto diskusi o věci, která by měla být samozřejmá. Nejde o dva pohledy na poezii: ten který ocení obsah a forma ho nezajímá a ten, který vyžaduje jazykovou obratnost. Jistěže je vždy zapotřebí jazyková obratnost. Nejde o to, jestli "to" je dost silné, ale jestli poezie je dost silná. A poezie je pouze to, co má znaky poezie. Silné může být cokoli. Lyrykem popsaný pohled na tuto protiformální pohled na poezii sdílím. Zborův edukativní výběr jako takový mě až tak nepálí, komnentář k tomu výběru ale je přesně ve zmíněném protiformálním duchu. Věřím, že Zbora ve skutečnosti jde instinktivně po jazykové obratnosti - ale takovýto komentář říká něco jiného a mystifikuje kritizovaného.
Fuer Zbora: á, pán je demagog! ÷))
Ač jsem tebou nebyl oslovený, mušim se smát, protože někdy odpoledne mne zrovna tahle báseň Borkovce napadla jako nastavení zrcadla křivé hubě.
Já si myslím, že hlavní rozdíl mezi Gaučem a Dnes vydechla naposled je v té míře určitého odstupu Borkovce od svého textu. Von ten smutek protagonistky dokáže podat sice s empatií, ale nenechá se pohltit sentimentem. Možná to souvisí s poněkud odlišným vnímáním světa mužem a ženou. O tom jsem měl možnost přesvědčit se mockrát. ÷)
Fuer toru: ano, musím (plus mínus) souhlasit. Tyhle bouře ve sklenici vody většinou utichnou stejně rychle jako začaly.
Snad jediný smysl by tenhle tyátr měl, kdyby si autorka ovýběrovaného textu příště dala trochu víc práce s formální stránkou svého textu, nebrala vše na první (zdánlivě) dobrou - jestli to tedy s poezií myslí opravdu vážně.
No a chudák otloukánek Zbora? Ten se z toho všeho tuším těžko zhroutí. Ono vlastně fakt o nic nejde, jen si hrajeme s něčím, co nás (doufám) baví.
K rekaci na Tvou kritiku, Krytyku, bych sem ještě rád pohodil tuto BÁSEŇ ze sbírky Polní práce od Petra Borkovce - můžeš se klidně vyjádřit i k ní. Stačí jen, když změníš ve svém textu pár slov. Avizuju i pištovi, který ji zase klidně může označit za kýč.
Gauč
Když jsem se dozvěděla, že Jiří umřel
(z Karlových Varů přišly dva telegramy,
jeden, že nežije, druhý, že je po pitvě),
nevím jak, sedla jsem si v pokoji na křeslo
a zírala na gauč před sebou a viděla,
že je modrý, viděla, že je evidentně modrý,
a pro sebe si opakovala: Je modrý,
modrý, to přece každý vidí –
neboť ode dne, kdy jsme ho přivezli,
o jeho barvě jsme se nikdy nedohodli,
Jiří vždycky mluvil o zvláštní zelené.
Seděla jsem jako hloupá v pokoji
a říkala si dokola: jak jsi mohl být tak slepý,
vždyť ten gauč je modrý jako modř,
to jsi neměl, to jsi tedy neměl,
říkat mi, že je zelený. Pak jsem s hrůzou
uslyšela sama sebe, a jako bych se byla probudila,
dala jsem se do strašného pláče.
Janina: na to, aby se do výběru dostalo nějaké dílo je potřeba, aby se na něm shodli čtyři kritici, žeano?
Tím, že dám nějakému dílu výběr ho nahodím do arény pro svoje kolegy, kteří k němu svůj výběr buď přidají nebo nepřidají.
Jsem spolu s printem na té straně spektra kritiků, která se nebojí výběry rozdávat u všech textů, které nám přijdou něčím alespoň trochu zajímavé. Jenže k tomu, aby se dostaly do výběru by se musely zamlouvat třeba i egilovi nebo hufnáglovi, což se tak často neděje, ale je alespoň zaručeno, že si je přečtou.
Osobně nevýběruju paušálně a textům, kterým jsem dal výběr jako první bych nedal třetí nebo čtvrtý, který je posune do ZV.
Výběr od jednoho kritika vpodstatě nic neznamená.
Vyjítí je kouzelný slovo. To asiže jak ti psi s vlkamami vyli.
Piorecký se Štolbou jsou stejně sekáči.
Mimochodem nikde nepíšu, že se empatie a jazyková dovednost vylučuje, naopak je dávám v onom pomyslném žebříčku zhruba stejně vysoko. To jsi si to asi špatně přečetl.
Nevim, jestli autista, vybavený perfektními formálními znalostmi bude psát dobrou poezii.
Co myslíš Ty?
Zrovna nedávno jsem se bavil s Tóru, do jaké míry se dá forma naučit. On tvrdil, že absolutně, s čímž bych vpodstatě souhlasil.
Ano, osobně mám radši poezii prostou, než tu strojenou. Sám to moc dobře víš. Ale neupírám právo na život ani té druhé. Stejně jako Ty, pokud jsem si dobře všiml, vzásadě neupíráš právo na život té první. Pak trochu nechápu tenhle tyjátr.
Pro mě osobně možnost udělení výběru neodvisí jen od kvality textu ale promítá se mi do ní i spousta obyčejně lidských věcí. Navíc šepot sleduju a myslim, že občas ukazuje, že se dá psát oním srdíčkovým způsobem (jako to tady předvádí spousta lidí) i tak, že to neni úplně blbý a tuctově stejný. Čekal jsem vysloveně jen na nějaké dílo, které mi sedne, abych jí za to obecně dal výběr. Bylo to tohle a že s tím máš problém je mi taknějak šumák.
Mimochodem už dávno jsem navrhoval, aby se Kritici přejmenovali na redaktory nebo něco jiného, protože nikdo z nás nemá takové vzdělání, aby se tím titulem mohl honosit. Tenkrát jsi kvůli tomu tuším ze sekce odešel a naštavně prásknul dveřmi. Vidiš a kde nic, tu nic...
A na závěr, nevidím důvod, proč bych měl rezignovat, ale na své funci nelpím, takže jestli chceš, napiš Dasslerovi, aby mě ze sekce vykopnul. Jsem si jist, že když to podpoříš svými teoreticko-vědeckými argumenty a zdůrazníš, že jsi teolog, uvěří Ti a prohlédne
Jo, a ještě - "něco, co v tobě bez té kritiky nebylo" - bylo, určitě, jde jen o ten způsob, právě o ten způsob, jak to říct. A tam se dá učit hodně a pořád.
Hluboké moře, nevím, jak dlouho mě čteš. Před třemi roky jsem tu začínala jako jednoduchá říkankářka, která chce hlavně to, aby ji lidi měli rádi :-) Za to, že teď píšu líp, vděčím v první řadě StvNovi a Pozorovateli, kteří mi ukázali, že sepsat pár hezkých vět tak, aby se rýmovaly, ještě není poezie.
"...pro jeho nepříčetnost. Jsem si vědom, že je ze své funkce neodvolatelný, stejně jako policejní prezident, ale kdyby sám chtěl rezignovat, potěšilo by mě to." Až na tuhle osobně útočnou pasáž, která mi vadí (a vadí mi proto, že Zboru považuju za jednoho ze schopných kritiků, a člověk by doufal, že takoví se budou navzájem trochu respektovat) se mi tvůj pronikavý pohled líbí. Ukazuješ na jeden z bolestných písmáckých problémů. Je bohužel pravda, že velká část čtenářstva hodnotí především obsah sdělení, "myšlenku", a teprve v druhé řadě, pokud vůbec, se zabývá způsobem jejího vyjádření. Jsem pro to, aby kritici v tomhle směru zvýšili laťku. Výběry by nám měly ukazovat něco nového, neotřelého, a ne každému bez nejmenší námahy srozumitelný průměr. Buďte na nás přísnější.
Norsko_1: tvůj předem daný postoj těžko někdo vyvrátí, pak je ovšem s podivem, že tuto diskuzi neignoruješ, když odmítáš argumentovat, ale hodláš jen podzřívat a obviňovat; skoro by se dalo říci, že tvůj postoj je extrémně nekonstruktivní, a to je i ke tvé vlastní škodě; nepochybuji o tom, že ještě budeš mít několikeré poslední slovo .)
kecko
100Wzarovka: no vidíš, v podstatě se tvůj názor příliš neliší od mého; souhlasím, že zaměňovat nesrozumitelnost s jazykovou dovedností nelze; na druhé straně nelze jazykovou dovednost definovat jen jako nesrozumitelnost; nesrozumitelnost je osobní věc někoho vůči někomu - buďto mu předem nechci rozumět nebo vážně nechápu co se mi říká, i to jsou dvě různé věci; ovšem vždy hrozí, že se v míře neznalosti jazyka neorientuji já čtenář a ne autor; o tom je právě zajímavé podiskutovat a zkusit vyslovit například, co je nesrozumitelné a proč, to by bylo zajímavé; pro mne je v podstatě zajímavé, že řada lidí vnímá v návrhu diskuze nějaký osobní útok na autorku, ačkoliv tam není ani náznakem; vysvětluju si to tak, že pro leckoho může být nepředstavitelné, že lze říci negativní názor, aniž by docházelo k nenávisti nebo pokusu o likvidaci, ale to není můj problém, ale problém zdejší paranoidní diskuze a komunikace vůbec;
sepotvkorunachstromu
08. 12. 2010
Norsko_1: tvůj předem daný postoj těžko někdo vyvrátí, pak je ovšem s podivem, že tuto diskuzi neignoruješ, když odmítáš argumentovat, ale hodláš jen podzřívat a obviňovat; skoro by se dalo říci, že tvůj postoj je extrémně nekonstruktivní, a to je i ke tvé vlastní škodě; nepochybuji o tom, že ještě budeš mít několikeré poslední slovo .)
Pišta_Hunágl: nejlepší cesta co znám, jak se zbavit dojmů, je přemýšlet a o tom je tahle diskuze; myslím, že je to jenom na tobě;
Rasputin: chmm, tys mi to vážně nandal, a co ta otázka na konci, ta je taky žlučovitá? vůbec, pokud se něco tázá a vystavuje diskuzi, jak by to mohlo být už z podstaty žlučovité? žlučovitá nabídka k diskuzi?? myslím, že spíš hájíš nějakou osobu v tomto názorovém sporu, ale k jeho podstatě se nevyjadřuješ;
morgaine.le.fay: no vidíš, a já si dodnes myslel, že jsem toho kýče ušetřen .) a vida, nejsem;
chroustjazzi kdyby jsi byl hudební virtuóz a věřejně by tě kritizoval člověk, který neumí ani vrznout, ty by ses nevztekal? Podívej Troška, kritici ho pomlouvají kde můžou, a přitom jsou jeho filmy jedny z nejoblíbenějších.
sepotvkorunachstromu: nejsi mi trnem v oku; napsal jsem jen svůj názor na jeden případ, který se udál a ten se daleko více týká kritika Zbory, než tebe; pokud vím, my dva se nikdy nepotkali, tak proč usuzuješ, že mám proti tobě něco osobního? to, že se někomu nějaká tvorba nelíbí nebo ho nezaujala neznamená automaticky, že by si dotyční osobně třeba nemohli naopak rozumět; směšování osobních postojů pak, bohužel, téměř vylučuje diskuzi;
sveřep: ad1: nenapadám autorku, ale přístup kritika; koneckonců i ty přiznáváš autorčinu propíranému dílku jistou slabost; nikde v celém mém textu nepíšu, že autorka nemá talent, zabývám se jiným tématem;
ad2: každý si může psát jak chce, ale pokud se s tím vyvalí na veřejnost musí očekávat celou škálu spravedlivých i nespravedlivých názorů; je na autorovi, aby si v klidu ujasnil, čemu bude naslouchat; tato tvoje reakce vyznívá tak, že neuznáváš rozdíly v připravenosti mezi čtenáři, vidíš jen čtenáře nebo kritika, ale tak to v mém vytrženém citátu ani v ostatním textu pojato není;
Pišta_Hufnágl
08. 12. 2010
V tom článku mě hlavně překvapilo, proč jeden kritik není schopen respektovat názor kritika jiného. A jestli má Krytyk se Zborou nějaký osobní problém, pak nechápu proč to řeší přes šepotvkorunáchstromů.
Avi všem : i když mi je jasné, že se ozve minimálně jeden ze zúčastněných kdo bude prskat. POředem říkám, že mi je to fuk.
sveřep: "...básník nicméně nemůže, podle mne, psát pro potlesk kritiků!"
sice může, nicméně ta věta je trefa do černého
-
jazyková dovednost mě nijak nerozčiluje; schopnosti správně poskládat správná slova na správná místa si ale cením
sepotvkorunachstromu
08. 12. 2010
chechtám se - většina z vás rozebírate text - úvod - nikoliv samotnou otázku diskuse - čím to asi bude?
Za sebe říkám, že pokud vím a pokud to mé znalosti umožňují rozpoznat - tak jazykovou dovednost spíše vítám.
do hlubokých lesů a hvězdnatého nebe. ano, semtam vychází, ovšem nepravidelně
včera se přihlásil:).. né vážně - od června do listopadu - všimni si tý díry v jeho kritkách - 28. 6. a pak najednou až 2. 11., každej rok jezdí na několik měsíců někam mimo civilizaci a tam se spíjí do němoty
Krytyku: měl by ses raději zaměřit na výběry typu "já na bráchu, brácha na mě!" + "čím méně srozumitelné, tím kvalitnější (egil)!"
Arthur Chyba-v záběhu
a2a2a-osobní trenér sona of saturn
Bílá_Místa_V_Akvarelu-nečinný
Dero-správce
egil-přijímá pouze pochvaly
G_B_Show-nečinný
katugiro-nečinný
Markéta-čte pouze alimru
Pacer-přijímá pouze pochvaly
Pišta_Hufnágl-šašek serveru
Pomerančová-brokolice
pozorovatel-nečinný
Print
StvN-povídkář
thalina-nečinný
Zbora
Inu, láska se prochází po různých chodníčcích. ÷)
K experimentátorovi: často se mi před zrak dostávají konkrétní výsledky tohohle marasmu (přítelkyně učí češtinu na údajně nejlepším plzeňském gymnáziu). To, co jsou schopni zplodit např. oktaváni ve "slohovkách", to je opravdu tristní. A jazykové dovednosti dle mého souvisí s celkovou kulturností národa. Máme se zřejmě na co těšit.
Kruci, teď tady moralizuju jako nějakej zapšklej škarohlíd. ÷)
Krytykovi se nelíbí takový kult průměrnosti, tak je označen za elitáře s uraženým egem. Je úlohou kritika
My tu máme nějaké kritiky, expe?
Milý expe, a jsme zpět u otázky, v čemže to safra spočívá kvalita díla, že ano
Pravdu díš, bergu, ovšem podíváme-li se na věc komplexně, naskýtá se otázka, proč hledá skuliny jen u Zbory, když ti ostatní buď hrajou mrtvý brouky, nebo se vykuklí naráz u jednoho díla, a to nejspíš po řádné domluvě
experimentátor
08. 12. 2010
Po přečtení inkriminovaného textu mi nezbývá než souhlasit s Krytykem, že v tomhle případě to Zbora trochu přehnal. A je mi to záhadou, protože on sám se ve svých textech rád "otírá" o hrátky s časem minulým, ovšem ve většině případů s nepoměrně vyšší poetickou obratností.
Holt je asi sám sobě daleko přísnějším arbitrem. ÷)
Norsko 1 - kdyz uz tak tady blabolime oba - protoze téma diskuse zni
"A jak tebe, čtenáři, rozčiluje jazyková dovednost?"
a k tomu sme se zatim jak ctu ani jeden nevyjadrili
Ja som aj na druhej strane barikády.
Dlho som čítal Válka až mi potom začali jeho "výbuchy metafor" liezť na nervy a rovnako dlho ma rozčuľoval Strážay svojimi "banalitami", až kým som im (trochu) neprišiel na chuť.
pro debatující, kteří šepotku čte - to ses teda moc nevytáh, slabé i v rámci písmáka
Poesie, jako vše, by se měla ubírat nějakým směrem, měla by zaznamenávat nějaký vývoj. Obdobím složitých metafor, básnických figur a jazykových hříček jsme si již prošli, stejně jako jednoduchými, často písňovými verši a rovněž i obyčejnou, kýčovitou a jednoduchou poesií. Vracet se k čemukoliv z toho nemá smysl. Z tohoto hlediska je hodnota oné básně pramalá, stejně málo hodnotná je ale báseň hýřící jazykovými prostředky. Chce to něco nového. Jenže: ono nové se často nechce objevit, objevuje se málo a bývá zašlapáno, protože není pochopeno. A mezi tím je potěšitelné, že se objevují tací, kteří píšou pěknou, třebaže z hlediska evoluce nepříliš hodnotnou poesii. A pokud je autorovým úmyslem potěšit své čtenáře básní plnou pocitů bez zbytečných příkras, a pokud se mu to podaří (a Šepotce se to daří), tak je vše v pořádku.
Norsko 1 - já o tebe se otírat? to bychom se museli potkat a musela by preskočit jiskra ;-D
Jenže pochybuji, že by ses se mnou chtěl setkat.
Popravdě znám tě jen na základě tvých reakcí - a ty mě zřejmě taky tak, pokud vím - přesto ty píšeš - že neumím nic jiné než blábolit ;-)
Takže buď tak laskav a drž se alespoň svých rad "piš názory a o druhé se neotírej, zvlášť když je neznáš" milý Norsko 1
Pro debatující, kteří ale, případně, šepotku nečtou, si dovoluji přiložit ukázku:
Pod těkavou oblohou
v různých odstínech šedi
divoce poletuje listí
suplujíc zblblé ptáky
zajímavý úkaz
takový divoký nepokojný
a zvláštní
blábolíš, piš názory a o druhé se neotírej, zvlášť když je neznáš, milá hundin
Ale no tak, Norsko 1, copak si nějaká nástročná puberťačka? Co pak tvá reakce je hodná dospělého muže nad věcí?
no jo , lehčí je hledat si nepřítele venku - než si priznat vlastní stíny a něco s tím udělat
tak jděte ó vy "trny v něčím oku" a nezapomentě si navzájem poufoukat bebíčka
;-DDDDDDD
O mém egu víš kulový, milá hundin, ale jak krytyka bráníš je hezké, přitom to není žádný kájínek, hehe
sepotvkorunachstromu
08. 12. 2010100Wzarovka
08. 12. 2010
Norsko1 - řekla bych, že tvůj názor vypovídá o tvém zraněném egu - tenhle text je jako zrcadlo a co v nem kdo vidí, je jeho obraz ... no ale už dost, stejně to teď nejspíš nechceš slyšet a proto mi neuvěříš
sepotvkorunachstromu - pokud to cítiš jinak, popravdě to není Krytykův, ale tvůj problém a je to jen v tvých silách změnit
a btw. jsem fena
Milá Hundin, tady nejde o Zboru. Zbora není sám v sekci kritiků, podle mě naopak Zbora je ten, který si snad jako jediný z nich dokáže jakžtakž uchovat nadhled, nestrannost a čte i něco jiného než je Alimra, nes a miroslawek. Víš o co jde? Chceš to slyšet?
Zraněné ego páně Lyrykova se jen stěží vyrovnává s faktem, že jeho dílo, vymazlené, s přesahem a kouzelnými novotvary, obecenstvem není přijímáno tak, jak mu dle jeho svatého mínění náleží.
Howgh
Pišta_Hufnágl
08. 12. 2010sepotvkorunachstromu
08. 12. 2010
No, empatie je jedna vec, ale to co opravdu odlisuje basnika od barmana bude asi ona jazykova dovednost.
sepotvkorunachstromu - já čtu, že Krytyk má výhrady proti Zborovi a jeho roli kritika - tudíž někoho, kdo má dbát nejen o obsah díla, ale i na jeho literární hodnotu - když někomu dá svůj výběr
jestli tam čteš, že si Krytykovi trnem v oku - to je tvé zrcadlo, tvoje rovina problému
bože lidi! - jestli v tom vidíte, někdo žluč - tak je to vaše a ne Krytykova
Rasputin:
I když konkrétně s touto Krytykovou kritikou nesouhlasím, musím oponovat, že má jen žlučovité kritiky. Je jedním z mála lidí tady, který je schopen poskytnout autorovi skutečnou zpětnou vazbu a nad něčím se zamyslet a dát si čas s tím to napsat a pojmenovat.
Za to mu patří můj dík.
A že má někdy jiné vidění světa, než já - třeba v tomto případě?
Nakonec - i pro autorku samu je lepší, že vidí na své dílko více reakcí, než jen chválu, ta by mohla být pro ni ve velkém množství zničující, a to by byla škoda...
Marek
Celý tento článek je odporně žlučovitý... Marně přemýšlím, jaký jiný má smysl, nežli ulevit samotnému autorovi tím, že si anonymě a beztrestně zchladí žáhu na někom jiném... A jak sleduji předchozí počiny páně Krytyka, zřejmě si ani neuvědomuje, co je zač, protože v podstatě každá jeho recenze je plná žlučovité nesnášenlivosti... Nuže, nezbývá nežli konstatovat, že každý je koneckonců trestán i odměňován sám sebou, a jsem si jist, že lidé jako pan Krytyk musejí být na tomto světě hodně osamělí... Kdo by taky stál o to, denně poslouchat hudrání a skuhrání, jak je všechno špatně a na levačku...
sepotvkorunachstromu
08. 12. 2010
Byl bych ti vděčen, kdybyses o mě přestal otírat. Je mi nějak divně po těle
2.
cituji :"nemá možnost ani žaludek psát povrchně, líbivě, polopaticky. Takový autor pak ovšem nemůže mít přímočarý úspěch u běžného (myslím neškoleného) čtenáře"
krytyku, básník nicméně nemůže, podle mne, psát pro potlesk kritiků! někteří tak činí /bylo, jest a bude/, pánbů s nimi a s jejich ztraceným časem. a to je tedy údajná odvaha v poezii... výsledkem je v nejlepším případě jachta vymazleného řemesla na módní vlně oceánu zbytečnosti. A čtenář? Inu, ten je přeci trouba, který nečte. Ahóoj, mám radši piráty.
dvě připomínky.
1.
sepotka podle mne má nepřehlédnutelný talent. také mne překvapilo, že z jejích básní je právě tato preferována místním čtenářstvem i Zborou, ale nepřekvapuje mne, po ročních zkušenostech zde, že oficiální kritičctvo písmáku její talent pomíjí. sepotku to kazí! fakt a vážně. zkus si tu autorku přečíst pořádně, najít hrst jejích vynikajících nápadů, pár příkladů báječného zacházení s češtinou , nadprůměrných pozorování působivě psaných ... tím prospěješ talentovanému člověku - tedy pokud chceš.