Drkotání reinkarnací

moc!!

včetně komentářů :)

to je perfektní:)*

Tak jsem si to díky tobě zase celé přečetl... řekl bych, že slova, myšlení, představy... úzkost vyvolávají - a stejně tak ji pak zase zase ruší. Protože slova (myšlení, představy...) jsou jednoduše náš životní prostor, životní prostor našeho memetického pohybu, toho, co je v nás z hlediska života jako celku nové, nejvíc lidské - a tenhle nový prostor je napojen na všechno v prostoru starém.. asi jako je květ rostliny napojen na všechny buňky stonku, listů i kořenů, nebo možná... jako jsou všechny buňky motýla napojeny na všechny buňky minulé housenky? :o)) Emoce, které byly i před slovy, úzkost, pro jejíž vyvolání stačí třeba i podprahové zahlédnutí obrysu pavouka, jsou v nás vyvolatelné slovy... Obraz a jeho napojení na vnější situaci samozřejmě existuje v evoluci už stamiliony let... A stejně tak existuje třeba pohlazení, útěk, skrčení se v úkrytu.... obranné reakce. Neotenie - máma u savců tiší úzkosti dětí, dá jim napít, olízne jim srst, zapřede nebo vydá jiný uklidňující zvuk...... a na tuhle dráhu jsme si také napojili slova. Ano, umíme slovy vyvolat úzkostnou představu - a umíme ji zase smazat, funguje to :o)

A to jsem teď zjistil, že se ten název ještě rýmuje, překvapení není nikdy dost :o)

Zase se líbilo, nečekaně k složitému názvu jsi překvapil hlubokým obsahem.

i tak :-)

*

To je zajímavé... fakt je jednoduchost děsivá? Jasně že ano: život nebo smrt, jednoduše nic mezi tím. Už jsem si tohle dlouho neuvědomil - protože se mi zdálo, že nejčastější lidský strach je právě strach z chaosu, z rozpadu jasného jednoduchého tvaru do nesjednotitelného šumu, do nepředvídatelnosti, totální nejistoty. Jenže jistota smrti je jednoduchá - a to je asi základ úzkosti. A je pravda, že to ostří nula/jedna se snažíme co nejvíc otupit.... možná i zamluvit, rozebrat... a tím tak trochu ztratit... Jo, díky. Musím si tyhle dva póly držet víc pohromadě:-)

Právě, že jednoduchost je děsivá. Proto jí dáváme jména > slova. Mám-li ale shrnout to, jak na mě báseň působí a z čeho si myslím, že vyplývá, je to pořád úzkost. Opakuju, pouze pro mě.

Pod každým slovem je děj... je jednoduchý? Úzkost je fyziologicky něco příšerně složitého ... a starého... Možná chceme, aby ten děj byl raději jednoduchý, protože pak ho lze vzít do ruky - a nespálit se. Asi jako když se díváme ze strašné dálky na hvězdy a zdají se nám chladné... Chci se přiblížit.

Pro mě jednoduše úzkost.

Pro mě jednoduše úzkost.

ono slovní spojení mám zafixováno jako název filmu (http://www.csfd.cz/film/1021-mravenci-nesou-smrt/), v kontextu tvého textu jsem si to vvybavil a překvapil mne jiný, nový způsob mého vnímání ... že skutečně nesou, vynášejí...

jako i život, který by se bez smrtí neměnil, tudíž nerostl

mravenci nesou smrt

Díky, to jsem rád, že se mravenčí semínko takhle replikuje :-)

Mravenčivě naladěna... Skoro jako dovětek k Tvému obdivuhodnému famóznímu komentáři. http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=376981

jo mravenčení není věc příjemná, pokud nepochází z věci příjemné :-)))

...doba ledová je totiž doba ledová:)*

Není nad mravenčivé naladění... jsem rád, že proniká i do snů :-) Díky za odezvu.

Ne :)

Myslíš, že bych tam měl do prologu přidat cosi jako "Vstup na vlastní nebezpečí / nedotýkat se drátů ani na zem spadlých"?

Elektrošokické.

Reakce: LadyLoba - ano, to je záměr, obraz mravenců a tažných ptáků bylo potřeba zkřížit až prolnout nad dotykem ledu. Rozumět tomu celému najednou nejde, protože to má v člověku růst, takže tomu už teď nerozumím ani já, respektive je to jiné, než to bylo včera :-) voice - ano, mravenci, voda i ptáci hlodají měkké a chutné až na kost, mají-li sílu a dostanou-li příležitost. Po mravencích zůstane v lesích zárodečná vrstva humusu, po vodě v Egyptě úrodná půda a po ptácích vyrostou z jejich trusu semínka. Živé umrtvuje, mrtvé oživuje. Co zbyde po emocích bych tudíž, neseznav jejich skupenství, nerad více popisoval :-) Tangens_Omega36 - mystici z Viničné konečně zase tomuto slovu dávají nový dobrý obsah :-) Ostatní - rád jsem vás tu viděl, přijďte zas :-)

T*

zajímavé *

Povedená věc, miniatura*

Mravenci mají rádi cukr a prahnou po masu..a tak je to se vším...i s emocemi...až na dřeň, jakkoli to nadnáší nebo bolí...

nebudu tvrdit, že tomu zcela rozumím, ale zaujali mě ty prolínající se obrazy