nelibát

volala mi redaktorka z Psího Lejna

chtěla se mnou udělat článek

nudila se

chtěla si zašukat

co já vím?

neukázala mi žádnou průkazku

byla to taková malá poďobaná napoleonka

s vyzývavým podhledem

čtenářka jt-ho

a milovala brno

/začal jsem se mít na pozoru/

ten jejich časák stál za vyliž prdel

ale bylo to jediný místo

kde se ty hordy a tlupy a bataliony básníků

mohly vyblejt

vydávali v podstatě cokoliv:

básníky esoterický pindaly

kýble a tuny veršů

básníky dobře napápnutý beatniky z petržalky

básníky kňouraly křesťany fetišisty

a každej básník byl taky redaktor

bylo to jako práce

cesta vzhůru

a tys na to buď přistoupil

anebo sis mohl někam zalízt a lízat rány

anebo jsi byl jako já

a v duchu to rovnou poslal do prdele

ze zdravýho instinktu

úplně jsem cítil jak si podělávám kariéru

až odmítnu tuhle zřejmou past

a pak mi ta harcovnice kvalitní poezie

čerstvá absolventka polonistiky

nebo nějaký podobný debility

sdělila

/nechala si snad desetisekundovou pauzu

než vyslovila verdikt/

že jí mé básně přijdou "nevyzrálé"

ale že bychom mohli udělat takovej

"explozivní" rozhovor o mých názorech

na poezii

pomazlila se s těmito famózními adjektivy

a já si od ní půjčil dvě kila

a seznámil ji se svým nejlepším přítelem

pak jsem se opil a vynadal jí do blbejch píč

a šel jsem pryč

a cítil se skvěle

můj přítel ji tu noc ošukal

a i když prý byla zatraceně dobrá

svý prachy už neuvidí

to víme oba