Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAstrologie je věda
Autor
Sebastiana
Esoterikou se zabývám již mnoho let. Jen astrologii jsem nepřišla na chuť. Je tam moc výpočtů a složitých.
Že lze změnit osud z výkladu karet jsem zjistila brzo. Ano, já i má sestra se zabýváme výkladem karet. Já vykládám kamarádkám, sestra se tím živí. Není to žádný podvod, ten dar máme po babičce.
Byla jsem na návštěvě u kamarádky a vykládala jí karty. Vytáhla si „řadu“ a já jí nepotěšila. Hrozil jí průšvih, hádka , dalo by se říci, že i rvačka , výprask a ztráta kamaráda. Její manžel mi koukal přes rameno se slovy, že tomu nevěří. Z legrace karty zamíchal a vytáhl si také karty , abych mu také vyložila. Najednou vytřeštil oči, protože měl tu samou „řadu“ karet.
„Jak jsi to udělala?“ Byl zvědavý.
„Ty sis zamíchal karty a vybral, já se jenom dívám,“ kroutila jsem překvapeně hlavou.
Za čtrnáct dní jsem kamarádku potkala. Začala mě objímat a děkovat mi. Postupně jsem z ní vytáhla, že stále myslela na ty karty, co jí vyšly. Proto odvolala milence, který měl přijít. A ejhle. Její manžel se vrátil předčasně ze služební cesty.
„To si piš, že by to byl průšvih, i na ten výprask by došlo,“ zakrývala si oči, jako by to nechtěla ani vidět.
„A tvůj muž by vlastně přišel taky o kamaráda, vždyť to byl váš společný přítel,“ přemýšlela jsem radostně, že jsem na to přišla.
Můj boj s astrologií začal prvního srpna.
Večer jsme šli s manželem na skleničku. Než Alan objednal pití, šla jsem se podívat do vedlejší místnosti na automaty. Ale nedošla jsem tam. Mezi místnostmi byl malý schůdek, který jsem přehlídla a špatně šlápla. Z chirurgie jsem odešla se sádrou a zlomený kotník si léčila přes půl roku.
Další léto jsem brouzdala znuděně městem, když tu na mě mávají kamarádky z kavárny. Rozářily se mi oči. Po hodině bujaré zábavy, jsme se rozverně usnesly, že mě Jitka vezme na koně, protože to byl můj sen sedět někdy na koni. Jeli jsme já, Jitka , Irena a Rex, který nás vezl. Ve stájích téměř nikdo nebyl, všichni byli totiž svážet seno. Byly tam jen nějaké brigádnice. Ochotně vyvedly koně. Vytřeštila jsem oči. Teda, v televizi vypadá kůň mnohem menší. Na dotaz, jestli tam nemají menšího, mi řekly, že jo, ale ten kouše. Kousacího koně teda nechci. Na poznámku, že při zapínání sedla nafoukl břicho a zadržel dech, řekly, že to dělá.
Jízda byla boží. Problém nastal, až když jsem sesedala. Jednu nohu stále ve třmenu, chystala jsem se došlápnout druhou nohou na zem. Najednou se sedlo začalo protáčet, kůň se lekl a já také. Bála jsem se , že nestačím vyndat druhou nohu ze třmenu a kůň se se mnou rozběhne. Budu usmýkána k smrti, ták. Bleskově jsem došlápla na zem a kůň ulekaně couvnul. A bylo to. Noha ve vysokém podpadku se mi zvrkla. Rychle jsem vytáhla druhou nohu a dosedla na zem. Stavěli jsme se v nedaleké hospodě pro led a nezapomněli jsme na frťana na leknutí.
Můj manžel nebyl nadšený, když jsem přišla pozdě večer, pod vlivem a s vyvrknutým kotníkem.
Že bylo prvního srpna jsem si uvědomila, až když jsem držela v ruce neschopenku.
Nedalo mi to a zašla jsem za astrologem, aby se mi na toho prvního srpna podíval. Řekl mi, že vždy ten den mi jde přes kotník nějaká planeta a půjde mi ještě příští rok. Když jsem mu řekla, že další úraz kotníku nebude, protože nevylezu z postele, podíval se na mě útrpně.
Připravila jsem se dokonale. V práci si vzala volno, nazpívala ochranné mantry.
Ráno mě mužský lákali na houby do lesa.
„To určitě,“ smála jsem se.
„Nevylezu celý den z postele, to si pište,“ vyhrožovala jsem a zavrtala se hlouběji do peřin. Za hodinu jsem si šla udělat čaj. Vyndala jsem svoji oblíbenou konvičku a když byla skoro plná, uslyšela jsem vysoký tón. CINK. Konvice se rozletěla na tisíc skleněných střípků. Skoro litr vařící vody mi chrstnul na nohu, respektive na kotník. Když se mi podařilo sundat těsnou froté ponožku, stáhla jsem jí i s opařenou kůží.
Mužský se vrátili z hub a co to vidí – sedím v křesle a na stoličce mám úhledně zafáčovanou nohu. Řekla jsem jim, že až je ten smích přejde, můžou jít očistit ty houby, já si jdu totiž lehnout, protože jsem narvaná lékama na bolest.
Jestli mi pomohly ty nazpívané mantry? Samozřejmě. V práci se ozvala kolegyně, že kdyby si ona JENOM opařila nohu, tak by teda do práce chodila. Ještě ten večer si doma spálila nohu horkým omastkem. Do práce nepřestala chodit, i když kolegyně říkaly, že směnu odchodila se slzami v očích. A ve sprchách jsem zjistila, že má stejnou jizvu ve tvaru Afriky na nártu, jako já.