Ty vole blbá, povídám si někdy

Se div, ty debile, když máš doma takovej bordel, že ani pytlík s pórkovou nenajdeš...

...řeknu si všecko, nešetřim se.

Vidíš, ty vole, a máš po polívce !

Ne že bych byl na sebe jen zlej.

Mám se rád.

(Třeba dneska ráno jsem si třikrát řek´ Františku

pochoduje do kšeftu k Aničce)

Říkal jsem si taky:

"Nejsem jen pošetilej, blázen k tomu

abych místo kompresoru

slyšel buben

místo psa housle

Třeba se mi den dneska zase povede:

sám sebou se nepovznesu.

Jo, řekne se, není nad to se zamilovat,

ale je to to nejošidnější, co znám.

Bude to ten jedinej případ, kdy sami strkáme hlavu do oprátky a lítáme v tom.

Stavět na hlavu se můžem

a nikdo nám nezatleská. "

*

Nikdy nevim, kolikátýho je, no magor.

Jako by na tom záleželo.

Celej jsem divnej

nepohlednej

nic se mi nechce

řikám si, když kopnu do venkovních dveří...

Tam hubená holka :

"Nemáte náhodou štafle?"

No kurnik, stačí chodník

A moje existence tady

se slibně rozvíjí : "Ty seš myšlenkama jinde, žejo? Máš ty štafle?"

usměje se a den už na mně neškudlí.