NĚCO

… beru schody po dvou

něco mi říká, že už jsem tu byl

blbost, byl to jiný barák, ale tams byla taky

pravda, trochu mladší a zamilovaná

sakra

krásná doba

něco šimrá v dechu, příjemná úzkost

vlévající se do všude i tam a našeptávač zase

neblbni dědku, neblbni

co on o tom ví

… váhám

dveře s cizím jménem

zůstaly po něm, jo a bývalé dítě

dnes už slečna se svým hledáním

zvonek už máš přepsaný

okusuju ukazováček a koukám na

sprosté obrázky vryté do staré malby

písmena se stejným obsahem i tam

no v tom jiném paneláku, přeci

… zvoním

jen krátce abych tě nevylekal

chvíle se táhne tak jak utekla ta dlouhá doba

zjevuješ tvář, tělo, postavu

oči, ruka, polibek

něco nás tiskne k sobě, pomalu, jistě, víc

čas se zastavil

ten starý co byl, když ještě pádil bujaře a

nechal se chytit do oprátky pro nás

doba než jsme ho pustili a pak

… dík

kafe si dám, rád

ano

vidím, že pamatuješ, hořké a silné

bez šlehačky

víš že ještě kouřím?

cítíš to?

já myslel, že to vyprchá

jak nic nevyprchá

aha

… ukaž

pihus neměla

kolikrát jsem škemral ať se oholíš a ty nééé

nebylo to moderní, teď držíš krok

já ne, je to hezké

počkej, máš na rtech

a je to , chlup blbej ...

stejně

někdy jsem míval i za ušima, nebij mě

co?

jo fajn

včera jsme si dali vínčo a pokecali o kdyby

… a my?

jdu na balkón jelikož a nýbrž nemáš popelňas

máš? kdybych náhodou přišel?

za chvíli třetí otazník a že jich bylo požehnaně

a vůbec, kolik ti dneska vlastně je

fakt nepamatuju, je mi to jedno

jéžiši tak málo

proto vypadáš ještě pořád navlas stejně

jen já vypelichal … kocour jeden plešatej

kočičko no ták, nemňoukej nebo začnu

pomóc chci kouřit kouřit

vrním

… co teď?