Cizí podobizny lásky

Jeho tělo bezvládně leželo s jednou nohou na posledním schodu

Chtěl jsem ho obloukem obejít ale najednou se mi zatmělo před očima

Skláněla se nad ním neznámá žena a dávala mu pod hlavu bochník bílýho toustovýho chleba

Najednou mi došlo že ten člověk tam mohl umírat a já anonymní člen davu ho tiše obešel

Musel jsem strašně křičet a cítil horký slzy na svý tváři

Nesnáším omšelý fráze a proto celej večír mlčky koukám do tmy

Dochází mi všechny ty kecy o tom že já jsem přece jinej

Pronásledujou mě ty smutný oči z včerejší noci

Spal tam s vlasama rozprostřenýma na zaplivaným stole

Mlčky se naň dívala a bezmyšlenkovitě ho hladila po těle

V těch jejích smutnejch opilejch očích byly ty nejkrásnější verše lásky jaký nebyly a nikdy nebudou napsány

Vyznání lásky k tomu ožralýmu odpornýmu černovlasýmu chlapovi s hlavou v rozlitým pivě a vysypaným popelníku

Dala mu hlavu do svýho klína a já tomu člověku strašlivě záviděl

Jak byla ohnutá lezly jí krásný krajkový kalhotky

Byla tak vznešená v tom začmouzeným pajzlu a její oči zářily tím nejjasnějším plamenem

Bílej bochník chleba a ženskej klín se mi spojily v jedno

Zítra přijede Ona která dřív měla bejt mou ženou

Tak strašlivě rád bych jí vyprávěl o krásně smutnejch očích, bílejch kalhotkách, měkkým a teplým klíně, bochníku chleba a naříkavým hlase plným člověka

Ale bojím se že mi řekne “no a co“