Vzpomínka stará, stará

Už to, že si to pamatuješ A.H. je úžasná poklona. Děkuji.

Prolézám alespoň osvědčené autory, když na hledání a objevování nových nezbývá žádný čas. Jak jsi to tehdá napsal: Když ráno vstávám, potkávám se u postele, jak si jdu zase lehnout.

Mám radost, když tě tu vidím. Dík

*

Ma - jsem rád, že jsi sem zabloudil(a) (:-D

Dík, Aničko...

to je moc hezké. Já jsem nikdy babičku neměla. T***

Také vzpomínám čím dál víc...T*

blboune, hábere - děkuji za kukuč

...mám je doma*

milé ****

Marie, myotis, Ríšo - dík za návštěvu,čtení a psaní

Pěkné a dojemné,

.../*

Ano ano, tohle mě dostalo. Taky mám spoustu předmětů ke kterým cítím podobné věci. Provední myslím taky dobré. Tip*

Všem dohromady a každému zvlášť - dík! Tahle - ač jistě není trhák - je pro mne důležitá. Evokuje vteřiny z mládí...

Tak ta je od srdce mimořádně hřejivá :)

Kobaltová modř je mezi barvami ta největší krása a vzpomínky na ty, jejichž geny v sobě nosíme, taktéž. ***

krásná vzpomínková báseň :-))) TIP

Nežná, nostalgická navonok jednoduchá, zachovávajúca atmosféru dôb minulých. S príjemnou hrou so slovom samotným, s výbornou atmosférou, s jemnými prechodmi medzi veršmi samotnými...proste ma potešila a oslovila.

...no, pro me, desnyho cetkare:)..supr...a nemusi bejt celej hrnek, mne staci treba ousko-)...mam po babicce- z jejiho hrnku...a budik, taky po ni, kerej nejde, a ja nechci ho nechat spravit, je tak krasnej, ze zastavil se, kdyz babicka uz neni... *

Naprosto to chápu. Nedávno se mi rozlomilo kuchyňské prkýnko ve tvaru javorového listu, které ještě můj táta používal na vaření na chatě. Už není ani táta ani chata. A to prkýnko jsem doteď používala a ty vzpomínky byly stále se mnou.Hodně mě mrzelo, že dosloužilo.

to je mi moc blízké... */

Celá desetiletí mne ten hrnek nechával celkem chladným. Věděl jsem, co je zač, ale nějaký vztah? - to ne. Nedávno jsem tam byl. Už tam babička není, už tam není ani její dcera - moje máma. Bydlí tam bratr se svou ženou. Minulý měsíc jsem tam zajel, přes to, že už cestuji nerad a tudíž málo. Hrnek někdy v poměrně nedávné minulosti dostal privilegium mimořádně exponovaného místa na starém kredenci. Požádal jsem švageruši, aby mi do něj uvařila čaj. Najdnou se mi to všechno vybavilo do niťových podrobností a opravdu mi po prvé od tátova pohřbu před sedmi lety vyrazily slzy. Dma se mi to pak vybavilo v trošku jiném světle a v souvislostech. Už jsem nebrečel - to už jsem psal... Děkuji, že jste se o zážitek se mnou rozdělili, rozdělily... oldik

nádherné...*