Až stromy řeknou

Nehybné odlesky vod

vyhaslé bludičky uprostřed hlubiny

                                                            a ve splínu

                                                            lesa

modříny mlčí

když vítr modeluje křehká sousoší

                                                ze stínů

a někde u dna

leží lahve plné čekání a snění

a dotyků

nikdo nevěděl že tady

že se řeka mění

v mokřinu

                                    že končí

Prosím

chci přimět stromy mluvit

dotknout se kořenů

ale kdo ví

jak hluboko hladí zem

                                    ve mě

                                                jako ženu

havrani už nekřičí

                        kde jsem

            a do které vrby blesky jitřní bouře

poslala bych šifru tepů v rytmu pramenů

pod pichlavou přikrývkou z jehličí

                                                zimu pročekala

pod houfy holých pahýlů

které objímají jen

studený vzduch

kreslí do ozvěn

            šepot vlasů

 cit

Tajemství nechám polím

a lásku půdě

            v níž stojí modříny