Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZEPTEJTE SE DĚTÍ
Autor
Marcela.K.
,,Kéž bychom, Pane, jen z částečky porozuměli této tvé zvěsti, abychom mohli zažít hlubokou radost tvých Vánoc." (Sváťa Karásek)
Zeptejte se dnes dětí ve školce, jak vypadá Ježíšek. Polovina z nich vám hrdě oznámí, že má čevenou čepici s bílou bambulí a čevený kabát a červené kalhoty a červené boty a červené ponožky...a nějaký vtipálek dodá, že má červené trenýrky a červený nos! Leze do domu komínem a nosí dětem dárky!
Jenže pak holčička, s velkýma hnědýma kukadlama, řekne: „To není pravda! Ježíšek je miminko, co se narodilo v Betlémě, dýchal na něj oslík a ono se narodilo, aby měli lidi pokoj!“
„Jé, to je blbina, jakej pokoj?!“ vykřikne ten nejzlobivější kluk, není důležité, jak se ten chytrák jmenuje, i když nějaké jméno mě napadá...
Jenže holčička s copánky a velkýma hnědýma očima zasela semínko pochybností...
„No jo, ten červenej je Mikuláš!“
„Ne, ne, to není Mikuláš, ten má na hlavě takovou korunu s křížem a u nás byl modrej!“
„To je Santa...Santa president!“ vyprskne uličník ze školky.
Děti se začnou smát a nejsou k utišení...
No, tak znova. Jak vypadá Ježíšek? Otazníky v dětských očích se obrátí na cůpkatou. Miminko přece nemůže nosit dárky. Kdo mu pomáhá?
Holčička zčervená vzrušením. Paní učitelka přikývne a dívenka začne:
„Ježíšek se narodil mamince v Betlémě. Jeli tam na oslátku a nikde pro ně nebylo místo. Jen ve chlévě. Maminka se jmenovala Marie a tatínek Josef. Když se Ježíšek narodil přiletěl anděl a říkal - Dnes se vám narodil Spasitel. A on měl rád lidi a tu lásku je učil a říkal, že se lidi mají mít rádi a odpouštět si. A tak se usadil lidem v srdci a oni vždycky na Vánoce si dávají dárky a říkají, že je přinesl Ježíšek...ale Ježíšek jim dal jen tu lásku do srdce.... A naše maminka bráchovi říkala, že když bude zlobit, tak mu Ježíšek přinese starou bačkoru a brácha pořád zlobil. Tak mu maminka tu starou bačkoru zabalila do krabice a on ji rozbalil jako první a pak hrozně brečel a nechtěl si už žádné dárky rozbalit...a maminka říkala, že to byly ty nejhorší Vánoce, protože brácha brečel a Ježíšek staré bačkory nenaděluje a maminka prý plakala taky, že to zkazila a máme to vyfocený doma na fotce.“
Děti poslouchají a souhlasně pokyvují hlavičkami. Ano, tenhle příběh přece znají.
Jenže, co s tím červeným dědou?! Před supermarketem rozdával bonbony! A je takovej veselej! A má červenej nos jako pan Vitásek, když jde z hospody! A hlavně unese óóóbrovskou hromadu dárků!!!
25 názorů
Marcela.K.
27. 12. 2020Algeno, to mě těší :-)
Marcela.K.
22. 12. 2020K3, přečetla jsem si Tvého "fiktivního človíčka", ale podobnost s mým příběhem jsem nenašla. Ten text jsem psala už před patnácti lety na vyhlášené téma zde na Písmáku... jj, kdeže ty před, před, před....loňské sněhy jsou ;-)
Marcelo, tvůj příběh se mi líbí. Napsal jsem něco trochu podobné. Fejeton "Fiktivní človíček." Jestli chceš, mám ho tu.
...advent by mal byť hlavne o pokoji, rodine, domove, zastavení sa, radostných prípravách na Vianoce...mať pri sebe deti, vnúčatká, spolu s nimi prežívať tieto dni je dar...užívajte si ho spolu, tešte sa, pečte, prevoňajte dom, vytvárajte atmosféru, na ktorú bude vnučka nielen s láskou spomínať, ale nadviaže na ňu pri vlastných detičkách...čo zasejeme, to sa bude šíriť ďalej...dievčatá, užívajte si vzájomnú blízkosť, požehnaný advent vám...