Pozor, tady žijí lvi

Strachem mám  často
sevřené nohy
V pasti na medvědy

                    Vím jak chutná tlama hyeny zevnitř
                    Krví a nestrávenými úplňky.
I poznám její oči
ve křoví když  klečí

Se lísá ...

Tancuju na okraji propasti každý den
svůj Tanec vděčnosti
Že ještě  neútočí  Že můj svět se ještě točí
(Co všechno dokáže klaun
pro svého krále?)

Občas se přidá
A to pak smích
sám
jde mi z plic

Freud by řekl:
"Typický příznak hysterie"
A já bych řekla:
"Ano, pane."
(protože naprosto nerespektuji autority)

A pak bych se přimkla ke komukoli,
kdo by tančil nad  propastí místo mne.
Bez ohledu
na jeho vyznání, stav, pohlaví i věk

(zkrátka ke "komukolvek")

My misionáři to máme těžké.

Většinou končíme na hladině a na znak.
A není to pěkná podívaná.
A ty?
Máš rád svého klauna?