O rackovi a kočce, která ho naučila létat

            Autorem knížky O Rackovi a kočce, která ho naučila létat je chilský spisovatel Luis Sepúlveda,  žijící ve španělském  Gijónu. Je aktivní v ochraně přírody, spolupracuje s organizací Greenpeace a na jeho díle je to znát.

            Příběh sám, původně určený dětem, podobně jako Exuperyho Malý princ, je tak promyšlený, že jen dospělý dospělý (adjektivum substantivum) ocení všechny jeho aspekty. Příběh začíná smrtelnou  nehodou racka Kengy.  Kenga při lovu sleďů uvízla v černé mazlavé ropě, vypuštěné do moře při čištění lodi. Marně bojuje o život a z posledních sil doletí do nejbližšího přístavu, kde spadne na jakýsi balkón. Tam se právě sluní tlustý černý kocour Zorbas. Veden soucitem s umírajícím ptákem, slíbí splnit tři přání, která mu Kenga naléhavě klade na srdce:

"Snesu vajíčko. Slib mi, že to vajíčko nesníš.

Slib mi, že se o něj postaráš, než se z něj vylíhne ptáče.

Slib mi, že ho naučíš létat".  

A s posledním výdechem snese bílé vajíčko s modrými flíčky.

            Kocour stojí nyní před těžkým úkolem, jak splnit tři neobvyklé sliby, které dal racčí mámě. Naštěstí na to není sám, protože "problém jedné kočky z přístavu je problémem všech koček z přístavu".  Rozvine se příkladná spolupráce a solidarita koček. Využije se různých vědomostí a zkušeností i známostí jednotlivých koček až konečně ptáče - dostalo jméno Afortunada, dítě štěstěny - vyroste v silnou ptačí slečnu a je schopno letu. Tady však nastává problém největší. Afortunada létat nechce. Nechce být rackem, touží být kočkou. Vzlétnout se bojí. Kočky jsou s rozumem v koncích, ale pro svůj ideál "kočka z přístavu vždycky splní slovo" rozhodnou se porušit tabu a promluvit lidskou řečí. Obrátí se o pomoc na člověka. Následuje těžký úkol s výběrem toho vhodného člena lidského rodu, až konečně....

"Je to podivný člověk, ale vzbuzuje ve mně důvěru. Jednou jsem ho slyšel číst, co napsal. Byla to krásná slova, která mohla rozveselit i rozplakat, ale v každém případě vzbuzovala chuť poslouchat dál", vysvětlil Zorbas.  "A proč myslíš, že ten člověk umí létat?" chtěl vědět Secretário. "Možná neumí létat s křídly jako pták, ale když jsem ho poslouchal, napadlo mě, že umí létat se slovy, která píše." A tak bylo dovoleno Zorbasovi promluvit s básníkem.

            Všichni už jistě tušíte, že Afortunata nakonec vzlétla. Byla to poezie, která jí dodala odvahu, nadšení, inspiraci. "Letím! Zorbasi! Umím létat! křičela radostí proti nesmírnosti šedého nebe".

            Knížka O rackovi a kočce, která ho naučila létat je překrásně napsaným příběhem o něčem, na co se zapomíná, ale co nám v životě velice chybí: o ideálech. Jímavý příběh, plný jemného humoru, vyvolává touhu a stesk po tom, co vlastně všichni máme možnost v sobě pěstovat a co dokáže překlenout všechny rozdíly a dát našim životům křídla: přátelství, soucit, tolerance, odpovědnost a síla lásky.

Dílo Luise Sepúlvedy nejen podněcuje fantazii a důvtip, ale zároveň ukazuje, jak lépe poznat svět, mít ho rád, a tak o něj pečovat s větším porozuměním.

Knížku nádherně ilustroval César Augusto Boldrini.