Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O OBYČEJNÉ LIDSKÉ ÚČASTI

03. 06. 2012
13
23
2970
Autor
srozumeni

Je to napsáno skoro před čtyřmi lety. Teď bych i já sama možná napsala ledacos jinak. Ale zajímá mě Váš názor. Děkuji


 Její, jindy tak roztěkané a uhýbavé oči, na mě teď hledí upřeně a velmi dlouho. Ani nepohne víčky. Jakoby zoufale prosila: ,,Už mi uvolněte ty ruce z kurtů, mám přeci autismus, vždyť víte, jak je pro mě nesnesitelné takovéhle omezení." Nechápe, že je to pro její dobro, aby si nemohla strhnout kanylu připravenou pro infuzi a plenu,a cévku, z které ji postupně odtéká moč do sáčku zavěšeného k jejímu nemocničnímu lůžku. Naštěstí už její moč není černá, ale žlutá tak, jak má být. Ale i přesto je ještě spousta otazníků, co bude dál s jejím zdravím, s životem.

Tři a půl roku jsem každodenním pozorovatelem a pomocníkem jejího zvláštního autistického života ve stacionáři. Životem v něm proplouvá podle svých přesných pravidel, rituálů, zvláštnůstek a řádů. Můj syn má také autismus. Každý z nich má ty své rituály, zvláštnosti, pravidla a řády odlišné, ale jakoby ušité na míru jejich jistotám a pocitu bezpečí. Je těžké jim porozumět pro nás nejbližší. Jak by jim mohl porozumět nemocniční personál?
     V době, kdy už nebyla přikurtovaná k nemocničnímu lůžku a mohla se pohybovat po pokoji, tedy dovolila-li jí to v té době ještě velmi zesláblá a snadno unavitelná tělesná schránka, vyšla jsem z pokoje zeptat se na něco zdravotní sestřičky. Po chvíli jsem za sebou zaslechla ťapkavé zvuky a opakující volání: ,,Kam šla Jiřina? Kam šla Jiřina?" Otočila jsem se a spatřila jsem křehkou, bosou, rozcuchanou osůbku v noční košilce, se zoufalým výrazem na tváři. Trvalo to jen chvilku, ale ta úleva v jejích očích, když mě našla, se nedá popsat. Tento krátký moment mi nadlouho zůstane v paměti.
     A proč to celé píšu?  Těžko se dá popsat, jak přítomnost blízkého člověka může být pro našeho klienta i pro nemocniční personál důležitá. Děkuji i za příležitost, kterou jsem díky souhře náhod dostala, a mohla jsem to prožít. Pobyt v nemocnici za daných okolností byl pro mě v mnohém zvláštní, zajímavý, emotivní a možná i inspirující k mnohým úvahám a zamyšlení. Asi nejvýraznější myšlenka, která se mi neustále vkrádala do podvědomí, se točila jako ve spirále okolo tématu: ,,Kde je vlastně hranice mezi profesionálním přístupem, správným nadhledem a obyčejnou normální lidskou účastí?"


23 názorů

srozumeni
06. 03. 2013
Dát tip
Tak, tak....díky.

lenkak
05. 03. 2013
Dát tip

Je nesmírně těžké to oddělit... respektive žít život ve dvou propojených světech.


srozumeni
07. 06. 2012
Dát tip
Ahoj Tome, vítám Tě na své stránce a děkuji za hodnocení, i když jen obsahové. Asi už si tedy z jiného dílka pochopil, že jsem rodič,a zároveň instruktor sociální péče u dospělých autistů. Až se Ti bude chtít a jestli, tak si přečti mé dílko RVAČKA DVOU CHLAPŮ-poslední na mé stránce a ještě k tomu kritiku pod ním od gabi-to je hodně trefné-o tom jak to mám s těmi emocemi a profesionalitou. Snažím se. Ještě jednou dík za čtení a hezký večer.

Athares
07. 06. 2012
Dát tip
Vzhledem k tomu, že se v tomto oboru pohybuji, tak mě to zaujalo. Upřímně víc po obsahové, než literární stránce. Píšeš na základě zkušeností z rodiny, práce a nebo jen návštěvy nemocnice? K záverečné otázce - Jak řekl jeden náš chytrý lektor: "Do tohoto oboru patří hlavně empatie, ale dávejte pozor, aby nepřešla v přílišnou sympatii, ta přísluší rodině a přátelům, ale klienta Vaše litování nevyléčí."

srozumeni
05. 06. 2012
Dát tip
Petře, díky...

srozumeni
04. 06. 2012
Dát tip
Romane,Evzenie,blbounku, Alegno dekuji

srozumeni
04. 06. 2012
Dát tip
Plpko,dekuji za odkaz,uz jsem zbezne nakoukla. Je to zajimave,o vikendu vice proctu. My se specializujeme na autisty uz spoustu let. A ted nas stacionar prosel docela uspesne auditem a prave ta jedinecnost inspektory zaujala. Bohuzel na staz do ,,cizi" zeme nas asi zamestnavatel neposle. A docela by me to zajimalo,protoze na tom internetu spoustu informaci postradam. Tak diky za zajimavy typ.

Alegna
04. 06. 2012
Dát tip
taková směsice profesionálního přístupu, nadhledu a lidského přístupu, to by bylo to správné pro všechny, ale jsme jen lidé*

...můj názor si domysli*

Nezávidím, ale smekám*

plpko
03. 06. 2012
Dát tip
Namiesto príspevku len jeden link: http://www.drahuskovo.sk/ Určite si to pozri, prípadne ak nebývaš ďaleko od slovenských hraníc, choď sa tam pozrieť osobne. Stojí to za to, je to úžasný projekt úžasných ľudí.

srozumeni
03. 06. 2012
Dát tip
Hani, Vampi, děkuji vám za spoustu pěkných slov.

Vampirelord
03. 06. 2012
Dát tip
Dělat co děláš je strašně záslužné..., ale není to povolání, je to poslání...za málo peněz..., ale málokdo to dělá jako poslání, mám mnoho nepříjemných zkušenosti se zdravotnickým personálem, ale mám i nějaké hezké, ale těch je opravdu málo. Na každý pád bych to já dělat nemohl...za prvé bych neunesl bolest druhých, to moje emo by nedalo a navíc bych nedokázal to vytěsnit...nosil bych to domů a trápilo by mi to....stálá depka....:). Příběh smutný..a ta hranice je hrozně tenká....kdy končí profesionalita a začíná lidský přístup ? Někdy se to prolíná....nicméně...obdivuji lidi jako Ty...musíš být silná....blahopřeji, každý tento dar nedostal......:(

8hanka
03. 06. 2012
Dát tip
mnohi nedokazeme spravnymi slovami popisat to, co prezivame, Ty ano... citlivo vnimas druhych, ich strach, neistotu, problemy, zdravotny stav...otvaras nam "zakazane" komnaty, sposob premyslania chorych *****

srozumeni
03. 06. 2012
Dát tip
gabi díky za přátelskou kritiku.

gabi
03. 06. 2012
Dát tip
toto je tvoja silná stránka pútavým spôsobom priblížiť neradostnú realitu, s citom, ale bez pátosu, nabádaš k premýšľaniu *

srozumeni
03. 06. 2012
Dát tip
Evi i Petre dekuji moc.

Petr.II
03. 06. 2012
Dát tip
i díky tobě stále objevuji nové...(i potvrzuji staré)... *

renegátka
03. 06. 2012
Dát tip
Je to dost smutné, ale většina zdravotnického personálu neví, jak se chovat k pacientům s mentálním postižením.Strach a paniku zamění lehce za agesivitu.

srozumeni
03. 06. 2012
Dát tip
Vendulo, děkuji.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru