Za okny kapliček

Dostala jsem dárek

nevydanou sbírku básní jednoho kluka

co ho fakt moc ráda čtu

a jak jsem tak pročítala

došlo mi

že mi dal mnohem víc než slova

takový řez do sebe

klíčovou dírku

a já měla chvilkama pocit

že koukám barevnými sklíčky do kapličky

někde ještě takové kapličky jsou

třeba na horách

na Muřinkovém vrchu určitě

určitě tam ještě stojí

pěkně obílená

uvnitř Madona na oltáři z červeného sametu

po stranách vázy s polním kvítím

dnes ty kytky budou asi umělé

a možná byly i tehdy

nevím

ovšem okýnka byla z barevných sklíček

a přišlo mi to jako zázrak

nikde nic

lesy

stráně s borůvkama

a za každým sklíčkem jinak barevný svět

sám pro sebe

čtu si ty jeho básně

a je to jako bych přečetla román

několik románů

sem tam se usmívám

většinou je mi smutno

ale nejvíc mě pálily slzy pod víčky

když umřel ten starý pán

kolo připoutáno řetězem k šeříku

na sedátku igelit proti dešti

jen několik slov

za nimi celý život

osamělost

a ten igelit člověku krájí srdce

a jak tak čichám

ten jeho svět

tak jiný

(ne neprotíná ten můj

světy mužů a žen jsou odlišné galaxie

jen ho doplňuje)

ožívají zaprášené příběhy

a za okny kapliček

je svět opět zázračný