Loučení po kouskách

Noc už tak zestárla

že se chýlí k ránu

ležím ve tmě

pozoruju stromek jak bliká

Pumík cupuje papírový kapesník

no potěš

to bude spoušť

zatím je Pumík

až vyroste bude Pumas

a možná dostane stříbrný obojek

aby byl ten největší krasavec

na chvíli přisedne

dívá se mi do očí

nevinnost v nejčistší formě

přede

přede jakoby měl v mrštném tělíčku zabudovaný motorek

líže si tu černou srst na vysoký lesk

přibere i mé prsty

asi abych byla stejně čistá jako on

anebo chce slízat to naše loučení

po kouskách

co občas prudce zabolí

loučíme se s rozvahou

nezvratnost mezi nás sem tam zapadne

jako balvan do potoka

voda se překvapeně zastaví

pak si najde jinou cestu

chvíli teče po tvářích

nejvíc když řekneš

„to máš na památku“

a já  zatoužím být chvíli

jen malou chvíli Bohem

často se smějeme

lidem

hlouposti

nabubřelým pózám i životu

a i v tom našem smíchu

se na dně choulí to loučení po kouskách

Pumík usnul

tulí se mi k nohám

hebce hřeje

v drobném tělíčku neúnavně vrní ten motorek

a já vím

že jednou to bude definitivní

ale zatím

zítra pozítří

se s tebou chci ještě loučit

tak klidně a po kouskách