Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýtah do sklepa
Autor
careful
Kolem půl šesté se ségra chystala vypadnout. Když mířila ke dveřím, všiml si táta, jaký má na sobě navlečený model.
„Měla by sis vzít trochu delší sukni, nemyslíš?“
„Jasně, tati. Příště vytáhnu burku. Neměj péči. Čau,“ odsekla a zabouchla za sebou. Táta ještě chvíli zíral na dveře, zakroutil hlavou a obrátil se ke mně.
„Ta holka si koleduje o malér. Až ji jednou znásilněj, tak se bude děsně divit. Kam vůbec šla? Nevíš? “
„Netuším,“ odpověděl jsem a pozornost nasměroval k mobilu. Zrovna mi psal Filip, abych se u něj v sedm stavil. To mě moc nepotěšilo. Myslel jsem, že dáme spicha v centru. On ale podle všeho asi zrovna složil jedno z těch jeho milovaných letadýlek a chtěl se pochlubit. Tenhle koníček mě nikdy nebral, ale je to dobrej kámoš a vím, že tím tráví stovky hodin, takže mě jednou za půl roku pár minut předstírat zájem nezabije.
Dal jsem rychlou sprchu. Sbalil se a zamířil k němu. Bylo to na deset minut rychlejší chůze a měl jsem ještě půl hodiny čas. V podvečerním parku se mi ale vždycky líbilo a počítal jsem s tím, že se tam trochu zdržím. Jenže ségra mě svým ohozem pěkně zmátla. Musel na ni nejspíš někdo čekat před domem v autě. Venku nebylo tak teplo, jak jsem si myslel. Pokud to ségra taky jenom neodhadla, tak nejspíš pěkně vymrzne.
S myšlenkou na potenciálně trpící sestru mi bylo hned jaksi tepleji. Vrazil jsem ruce do kapes, zrychlil krok a říkal si, že se Filip určitě nezblázní, když dorazím o trochu dřív. V místě, kde na druhé straně parku stromy ustupovaly volnějšímu prostranství, pořádně foukalo. Ledové poryvy větru nepříjemně fackovaly a já byl rád, že nemusím čekat před vchodem a ani vytahovat ruce z kapes. Zrovna vycházela brejlatá holka venčit pesoně kapesní velikosti. Ten mi chvilku rejdil okolo nohy, aby se vzápětí rozběhl a ztratil v houští živého plotu.
Když jsem pak procházel kolem schránek, všiml jsem si, že u nich stojí chlap. Nevěnoval jsem mu pozornost. Vzal jsem za dveře výtahu a najednou se za mnou ozvalo.
„Ty tady někde bydlíš, nebo za někým jdeš?“
„Jdu za kamarádem.“
„Do jakýho patra?“ ptal se chlap a nacpal se do výtahu se mnou.
„Bydlí v osmém... Vaclavíkovi,“ řekl jsem mu a pomyslel si, že podobný výslechy kvůli dvěma ztraceným rohožkám jsou už možná trochu přehnaný. Posledně tu po mně jakási baba div nechtěla občanku. Přitom zrovna já bych mohl výzorem alternovat Brandona Walshe.
Chlap zmáčkl jen osmičku a zíral na mě. Já se snažil na něj nedívat. Nevzpomínám si na jeho vzhledu na nic zvláštního. Mohl být vysoký asi jako já, jen o něco mohutnější. Věk možná třicet, možná padesát. Vlasy pod kšiltovkou buď měl nebo taky neměl a oblečení taky úplně normální. Podobných lidí jsem potkával za den desítky a vůbec si je neprohlížel, protože k tomu nebyl důvod.
Míjeli jsme sedmé patro, když se začal ošívat, jako kdyby něco hledal pod mikinou. Najednou vytáhl bouchačku. Nebyla velká. V jeho dlani se skoro ztrácela. Nejsem odborník na zbraně a nevím, jestli byla pravá a fukční. Zato dobře vím, že mi ji přitiskl na hruď se slovy:
„Nedělej žádný blbosti a nic se ti nestane.“
Volnou rukou stiskl jedno z tlačítek a výtah se z osmého patra rozjel dolů. Hlavou se mi honilo, jestli by mě opravdu střelil, kdybych začal křičet, nebo se bránit. Jestli třeba nemám zahrát mdloby, nebo něco podobnýho, ale nebyl jsem schopný hnout ani brvou. Svazovala mě zvláštní malátnost.
„Dám vám peněženku a mobil, víc u sebe nemám,“ vykoktal jsem. Jeho úšklebek mi naznačil, že o tyhle věci mu nejde. Mezitím výtah zastavil. Chlap do mě pistolí párkrát šťouchl, aby mě z něj dostal. V mdlém světle jsem ještě zahlédl zuby a zkřivený spodní ret, než se sklep propadl do temnoty. Možná jsem mohl něco dělat. Vůbec jsem netušil, jestli na mě pořád míří nebo ne. Kdyby mě tam byl odprásknul, možná by to ani nikdo neslyšel, nebo ten zvuk přisoudil něčemu jinému.
Sáhl mi přes kalhoty do rozkroku. Teď mi teprve skutečně došlo, o co mu vlastně jde.
„Sundej to! Dělej! Tak fofr... Hejbni!“
Kdybych si mohl vybrat, byl bych radši, kdyby mi chtěl vyoperovat ledvinu. Nějakým způsobem se mu podařilo přivodit mi erekci. Netuším jak, protože v té chvíli jsem byl cizinec ve vlastním těle. Nepatřilo mi. Čas jako by se zastavil. Výtah se rozjel směrem vzhůru. Zaslechl jsem směšný štěkot psa, kterého jsem míjel ve vchodových dveřích. Chvíli jsem doufal, že spustí pořádně a zachrání mě. Pak mi došlo, jak strašně nechci, aby mě tady takhle někdo viděl. Z toho jsem měl paradoxně větší strach než z toho, co mě mělo čekat.
„Pěknej materiál,“ posoudil odborně. I když jsem křečovitě tiskl nohy k sobě, nebo myslel že tisnu, cítil jsem jeho prst až pod žaludkem. Dělalo se mi zle. Po čele mi stékaly stroužky studeného potu. Snažil jsem se soustředit spíš na ně, než na to, co mi právě dělá. Výtah se dal znovu do pohybu. Hlavně ať nejede do sklepa, napadlo mě.
„Klekni,“ řekl a rukou, co ze mě vytáhl, se dotkl mého obličeje. Chtěl jsem poslechnout a pokrčit nohy, jenže ty ke mně nepatřily.
„No tak. Jsi snad hluchej?“ zavrčel a já ucítil na spánku něco chladného a tvrdého. Hlaveň.
Kolena povolila. Cítil jsem pod nimi drsný povrch betonu. Dřel. Dávil jsem se a po obličeji mi krom potu stékaly už i potůčky slz. Napadlo mě, že to nepřežiju, protože mě ten humusák stejně zastřelí, uškrtí, nebo něco podobnýho. Nejhorší na těch myšlenkách bylo, že mi to už přišlo jedno. Začínal jsem se snad i těšit. Pak jeho sevření povolilo. Na obličeji mi přistála teplá, lepkavá hmota. Měl jsem z ní upřímnou radost, protože to znamenalo konec. Aspoň jsem v to doufal.
„Nehýbej se. Ani se nehni. Rozumíš?“
Zakýval jsem na znamení souhlasu a uslyšel zašustění látky, jak si zapnul kalhoty a uložil zbraň.
Najednou se objevilo ostré bílé světlo. Ozvalo se tiché klapnutí. Ten parchant mě prostě fotil. Pak byla znovu jen absolutní tma a zvuky kroků na schodech. Odešel.
Asi se mi v tu chvíli mělo ulevit, ale neulevilo. Ještě celou věčnost jsem tam v šoku klečel a zíral do tmy. Pak jsem konečně utřel obličej tričkem. Oblékl se a podíval na telefon. K mému překvapení bylo jen sedm hodin a tři minuty.
Došlo mi, že jít obdivovat pitomý letadýlko nemůžu. Vlastně jsem Filipa nenáviděl. Sejít se ve městě, jak jsem chtěl, tohle by se nikdy nestalo.
Vydal jsem se domů. Cestou se mi rozdrnčel telofon. Byl to Filip. Chvíli jsem se rozmýšlel, jestli mu to mám vůbec zvednout. Nakonec jsem stiskl příjem, nenechal ho promluvit a kulometně spustil.
„Dneska to padá. Udělalo se mi najednou děsně zle. Se pak ozvu. Čau.“
Vplížil jsem do bytu vyděšený, že si táta něčeho všimne. Ten se jen podivil mému návratu a nerušeně sledoval večerní zprávy. Já potom udělal přesně to, co by asi udělal každej. Zavřel se v koupelně a desítky minut se sprchoval.
Od té doby se věci trochu změnily. Mám strach nejen z výtahů. Mám ho i z opuštěných míst, tmy, stínů i z ozvěn kroků, které nemám komu přiřadit. Trápí mě sny, ve kterých na mě kdosi míří zbraní, dáví penisem a fotí. Oklepu se hnusem pokaždé, když padne zmínka o znásilnění, semenu na obličeji...
Má nejhorší noční můra je ale asi zvláštní. Bojím se totiž, že ho jednou chytí a na té fotce mě poznají. Doví se o tom táta, ségra, Filip... všichni. A budou se vyptávat, nebo naopak tvářit soucitně a předstírat, jako kdyby se nic nestalo. Bojím se, že mě předvolají na stanici a k soudu a možná se má tvář objeví i na titulce nedělního Blesku. Pak se na mě bude divně dívat celej svět po zbytek života a kdekdo se za rohem smát, nebo spekulovat, že se mi to líbilo. Bojím se i vlastních výčitek.
Jsem si vědom, že to, co udělal mně, a klidně i něco mnohem horšího, může udělat dalším. Možná už i udělal, jenže já neměl sílu jít o tom vykládat policajtům. Teď už je stejně pozdě. Sorry.
57 názorů
Dva kluci, kteří bydlí vedle sebe jedou spolu do města, ale sraz si dají až v centru. Na poslední chvíli změní program a místo na párty si jdou prohlížet letadýlka a jeden z nich se na to řádně osprchuje. Potom náhodou potká (v jinak střeženém domě naprosto cizího chlapa), kterej postává u schránek a je jednak úchyl a druhak má zrovna náhodou bouchačku v kapse...jasně příběh se dá postavit na náhodách, ale na mě to nepůsobí uvěřitelně.
Ještě k tomu číhání ...to dělají pachatelé organizovaní...neorganizovaní prostě nahodile využijí příležitost...
...a k malé pistoli...tu u sebe tahá kdekdo, aniž by něco plánoval:D
On byl oběť náhodná... tev chlap tam asi vyloženě nečíhal, ale když už potkal někoho, kdo se mu líbil, a měl příležitost, to se stává.... proč se sprchoval a chtěli se sejít v centru je snad jasný...chtěli asi někam zajít...jako na zábavu:D
...a výtahy jezdí do sklepa běžně...ten náš taky...
Některé detaily mi tam moc nesedí, např. není jasné proč by se kluk sprchoval, před tím než jde za kamarádem? Proč by si kluci, kteří bydlí 10min od sebe dávali sraz v centru města? Přišlo mi zvláštní, že jezdí výtah do sklepa.
Taky mi trochu nesedí ten způsob provedení. Že by si chlap vzal pistoli a šel někam do cizího domu čekat, jestli tam zrovna nepůjde nějaký mládenec, kterého by mohl pod pohrůžkou zastřelení zneužít...Mám zato, že v podobných případech si pachatel buď vyhlédne oběť tu sleduje, vstoupí s ní do domu a pak přepadne. Případně číhá na nějakém odlehlém místě. Ale číhat u schránek mně přijde dost nápadné (nota bene v domě, kde to chodí takto "Posledně tu po mně jakási baba div nechtěla občanku.").
Dík za podnětný koment. Pak se k němu ještě vrátím. V něčem budeš mít nejspíš pravdu a opravím ty chybky.
))...slusny spad, zpetne (po precteni celeho textu) nevtirave , prilehave srovnani segra-bracha (otec rika dceri o nebezpeci znasilneni a syn :"Netusim")---,prostredi "bezneho" baraku, kde se tak jako tak a den co den muze stat podobna hruza vyliceno verohodne, typizace vypravece verohodna, postava celkem bez potizi unese celou vypoved./opravil bych "az ji jednou znasilnej"...carku nad "a"., dale "Dal jsem si rychlou sprchu, sbalil se..." /nasekane text brzdi ponekud/..a misto "potencionalne" potencialne...:))...a dal bych zapnul kalhoty, ne "zapl"...))...
text ma podle me vsak ponekud tezky zadek...posledni odstavec je uz brouzdanim v mysli pozorneho a laskaveho:) ctenare :povzdech "Ted uz je stejne pozde.Sorry." podle meho navic, zhustit by se jiste daly i vety pred samym timto druhym koncem.... tezko cekat od podobneho zazitku(textu) nejakou katarzi, ale pro me konci text "Mam....strach i z opustenych mist, kroku, ktere nemam komu priradit-."--.
p.s. nazev vyborne koresponduje s textem.
Myslím si že to chápu, cos chtěla říct. Však jsem se zmínil na začáku, že jsem měl štěstí. Nic se mi nestalo a stejně jsem nic neřekl. Přesně z důvodů o kterých píšeš.
já ti děkuju za snahu, ale tvůj názor mi prostě nic neřekl...v ničem mi nepomohl... snad teda co třeba My děti ze stanice Zoo, nebo Kuře melancholik... to by tě bavilo, nebo bys přemýšlel o pubickém ochlupení hlavní hrdinky a jak velkej byl vlastně ten statek...samé otázky
...prostě to budu brát tak že píšu jinak, než tě baví, protože konkrétního jsi mi fakt nevyčetl vůbec nic...kromě námětu, ve kterém jde o to šokovat... ale tak já chápu, že tě to nebaví...mě většina tvých děl taky nevzala, ale netvrdila bych že je to tím, že jsou špatná...jen mě prostě většina z nich nebaví...
ok...otázka ovšem je, jestli je to chybou textu (málo živé-neuvěřitelné scény, nejapné a nesympatické postavy, moc dlouhý rozjezd....), nebo spíš na tvé straně (nechci se do toho vžívat, protože podobná témata mě vůbec nezajímají, mám rád, když je něco umělecký s biblickými motivy a třikrát se to opakuje, mám blbou náladu...)
(jinak jo, i blbci s letadýlkama mají kamarády... a tenhle kluk měl být podle textu taky dost slušňáček...viz Brandon walsh)
no právě..už obviňuješ oběť a děláš si z ní prdel (třeba to vůbec nebyla prává pistole...ty fotky by byly srandovní:D) a přemýšlíš o tom, že by ses z té situace dostat...přemýšlíš o tom asi raději než abys připustil, že by se ti to mohlo stát a jak bys pak reágoval a proč...
No, vzhledem k tomu, že jim to vůbec nepřipadá divný, to o naší společnosti a tomu, co takovou oběť po podobném činu čeká, dost vypovídá...
...říká to něco o tom, že to, že jsou oni násilníci "beztrestní" je vlastně i naše chyba... čtenář se prostě jeho chování po tom, co zažil vůbec nediví... nežehrá, že to měl říct otci, nebo běžet k doktoru a na policii... kdybych to vyprávěla v erformě nezúčastněně, nebo jen v jedné větě řekla-naznačila, že ho znásilni natož pak to samé o dívce, tak by to nejspíš podobné otázky na její konto vyvolávala... takhle to vyvolává otázku, proč s chováním toho kluka z příběhu souhlasím... a teď mi ještě napiš, že je to prvoplánové a má to jen říct: znásilnit se dá všechno... i když i to to samozřejmě říkat má:D
...ale u toho začátku možná zkusím s tou sestrou ještě něco vymyslet... jako naznačut nějaké nebezpečí víc, abych čtenáře zmátla...
...hlavně mi K3, pls napiš,..jako jasný, gora za mě dělá blbost, že klade důraz na příběh, když je spíš založením taková poetická...
...jestli toho mládence z příběhu odsuzuješ, že nešel na policii a jestli tě někdy napadlo hluboce přemýšlet, proč oběti sexuálního násilí nejdou a nechají tak pachatele řádit a znásilňovat dál... myslím, že tohle má být hlavně vhled do hlavy takové oběti... to, že se jedná o muže a ne o ženu, pak jeho pocity ponížení, trapnosti a strachu z ní právě má přenést i tím směrem, aby to pochopili muži, kteří to právě vnitřně často hazí jen na ženy s blahým vědomím toho "že jim to nehrozí"... po dočtení si máš tak trochu podvědomě položit otázku, kolik násilníků a hlavně obětí, co nikomu neřeknou o tom, co se jim stalo ani ň, asi tak kolem běhá... taky bys na policii nešel, že? Proto toho hocha za jeho "sobecké" chování neodsuzuješ...
...v tom má být síla toho vyprávění.. ta "živočišnost" pro to, aby to čtenář "zažil" je jen prostředek
Já tedy s tou sestrou na začátku jsem si, to co tím myslíš taky neuvědomil. Jelikož není hlavní postava tak jsem ji moc nevěnoval pozornost. Možna by to chtělo ještě nějak zvýraznit, třeba že by sis na ni vzpoměla trochu starostlivě ještě během dalšího textu... Příběh to není nijak složitý, žádná velká zápletka, tajemství a pod. V tomhle případě mi to ale nevadí protože to je napsané živočišně=přirozeně a v tom vidím tu sílu. Podbízivost v tom nevidím. Srovnání s Gorou? Každá píšete úplně jinak, každá má sílu v něčem jiném. Pro mě vás spravedlivě srovnávat nelze. To by se muselo mnohem podrobněji rozepsat.
Jo a všiml sis toho, že nikdo v komentářích nenapsal nic o tom, že byl debil, že nešel na policii? nebo, že by tam na jeho místě šel... Co myslíš, že to znamená?
..zas nevím, jak to aha myslíš...chlape, ty jsi jeden z lidí, kterým nenífakt vidět do šišky...tohle nemá být ani tak o šokujícím zločinu... to je jen na první dobrou... to by bylo prvoplánové... jje to o tom, jaké je to stát se obětí nejen samotného zločinu...čtenář si má řadu věcí vyvodit, .jen to není řečeno polopaticky... !děláme těm chudákům to a to...taháme je po soudech, blůbě na ně čumíme a ještě je obviňujeme ztoho či onoho...(stál mu, tak se mu to líbilo a souhlasil, ne?:DD)...jde o to, jestli jsem to do toho vložila blbě, nebo jestli jsi to jen četl předpojatě, nebo u toho myslel já netuším jak...
...konec je vyloženě o tom, co jako společnost děláme lidem, kterým se něco takového stalo..tam má být největší sila... většina lidí si totiž jejich druhotné utrpení a že jim ho způsobujeme my, totižvůbec neuvědomuje... ...o tom to má hlavně být...nejde o to, abys celou dobu myslel na sestru... co ten popis akce... nemusíš komentovat věty... ale prostě to, co se ti nezdá... nemá to prostě jen prvoplánově šokovat ve smyslu i takové věci se dějí, ale snažila jsem se o co nejrealističtější až naturalistické zachycení, protože jinak by to asi ani nikomu nic neřeklo..
Všimni si na začátku, kde tatík dcerce říká aby se lépe přioblékla...jedná se o takové to klasické obviňování oběti, že si za to může sama...je to inspirované současnou situací, jak se všude mele o násilí na ženách/imigranti... přečetla jsem si (znovu) toho Blonďáka a shodné body vidím jen dva...nějaké sexuální násilí a že začíná u dveří... ten můj mladík nemusí být "bezbranné" dítě...klidně mu může být dvacet...v tomhle textu jde hlavně o to, že si čtenář má na začátku myslet, že se něco stane té holce, že ona bude obětí...a nenapadne to ani toho otce, kdyby se v tom stavu vrátila ta dcera, tak si možná všimne...muži si většinou takové věci neuvědomují...nebojí se...otravují ženské, aby nosily to či ona... to jak mu dcera opáčí to o té burce... je to vlastně dost feministický vzkaz...nevím o čem víc a hlubším by měla být literatura... O koblížku, vole? Jasný je to realismus až naturalismus...žádný uměníčka hrající si se slovíčky s obsahem nula... ty zas nějak nemusím já... ale chápu, že jsi otrlej a tak to na tebe nepůsobí...ale pokud máš konkrétní výtky, jako nějaký blbý divný věty, nebo že je někde něčeho moc-málo atd...
Dík za kritiku, ale moc jsi mi nepomohl, protože nevím, jestli jsem tě na myšlenku na Goru a Blonďáka...toho si nepamatuju, ale pamatuju Zrzka, nenavedla sama...tedy jestli si to nečetl jaksi podjatý a kdybych ti nenapsala v topicu třeba Gertyho, taj jsi mi nenapsal, že ti to připomíná něco od Gertyho...zajímalo by mě v čem je ta podoba konkrétně...kromě toho, že je to o týpkoj, co se mu přihodí něco nehezkého a je tam snaha o realismus mi to s tím jak píše Gora nejde moc dohromady... ale pokud jsi tím chtěl vyjádřit, že ti to připadá stejně nepodařené...nějak konkrétněji by to nešlo? Narozdíl od Gory je to ichforma a zachyceno je dění během hodiny a ne dvacet let...i dramatická zápletka je jen jedna a ne tři až patnáct jak bývá zvykem u Gory, příběh se snaží o celkem jasné poselství a chovaní postavy se snad dá i pochopit bez "znalosti života"...navíc je událost rozvedena v celém delším odstavci a ne vyřčena jednou větou... takže se prosím ještě jednou zamysli, jestli je to opravdu podobné a čím,. nebo jestli jsi to napsal jen z toho důvodu, že jsi měl v hlavě právě zrovna Goru, protože diskuze... jinak já si přečtu toho Blonďáka
Máš pravu, podle časových údajů a souvislostí jsou to spíš večerní události. Ten náznak, kdo je ohrožen, a následná změna postiženého, jsou patrné dobře.
...já to myslela jako večer:D... ten úvod s tou sestrou a výtahový název má čtenáře přimět si myslet, že se něco znásilňovacího stane jí ... ta podrobnost má zvyšovat autenticitu a vžití se do postavy... odhalit jeho charakter (vztah ke kamarádovi, myšlenky na sestru) a pak ta samotná událost má vyvolat takové to, že se to může stát každému nezávisle na pohlaví, rase, nebo oblečení...ale vlastně se to může klidně odehrávat i ráno:D
Úvodní půlstránka je možná až moc podrobná co do výčtu ranních událostí tak, jak se odehrávají jedna po druhé, ale dál už je to lepší. Ta vlatní událost je popsaná celkem akčně, stylem mi trochu připomíná "noir" detektivku přesazenou do českého prostředí a závěrečný popis pcitů "postiženého" je taky dobrý. Tip.
Adriana Bártová
01. 06. 2016hodně dobře napsané, čtivě, spontánně, některé výrazy jsou neotřelé a perfektně dotvářejí obraz, pocitově, myšlenkou super, drobné chyby jsem neviděla, T*
...ještě je zajímavý, že na to dívám na mobilu, tak vypadá to písmo líp než na monitoru pc. Tam to slepený vůbec nemám.
Nejsem schopna to přenastavit tak, aby to byl stejný typ písma jako tam, protože tam mi to ani vtipně neukazuje, jaký písmo to vlastně je a jako to původní taky nevypadá...už jen z toho důvodu, že je modrý...tady mi taky kus zmodral, kus byl černej... prostě si to dělá s tím textem tak trochu co chce a tenhle to holt slepilo.:(
Fakt nevím, co s tím...zkusila jsem tam dát zas jiný, ale v počítači to mám oboje v Liberation Serif 12... jenže ten tady asi vůbec není (nenašla jsem ho) a tak to možná to písmo samo pokaždý nějak upraví...
Tohle písmo je ještě horší :-( Mně se nejlíp čte to, co máš třeba ve "Zbraně a růže".
Hodně drsný a hodně dobrý. Dávám tip.
Slovo výzor jsem si musela najít - význam splnil očekávání, jenom to holt není česky. Což bude schválně :-)
"...o co mu vlastně jde" chybí háček nad e
...teda snad kromě Kočíčího zlata... to mělo takybýt takové relativně dost realistické.
Nevím, jestli to je teď lepší, ale spravila jsem aspoň ten modrý odstavec.
Dík za komenty
Písmo vidím normálně a to i na mobilu... jen mi to tam bezdůvodně tvoří modrý odstavec...zkusím tu nastavit takové to technické, to se k tomu bude i hodit, ale jak to uvidíš ty, to netuším...
..jinak se nedivím, že ti to připadá věrohodné, protože u jiných povídek byl kladen důraz někam jinam a realisticky věrohodné ani být neměly, protože byl například neuvěřitelný příběh, nebo silně stylizované postavy...nebo oboje a vyznění být zcela uvěřitelné ani nemělo:D
Hmm, tohle je asi nejlepší věc, co jsem od tebe četl - taková nejvěrohodnější, řekl bych. Myslím, že jsem tam zahlíd nějaký chybějící písmenko, ale čert je vem. Akorát, prosím tě, nepoužívej už tohle písmo. Nevím, jestli je to prohlížečem nebo windouzama, ale zobrazuje se mi to šíleně hustě a kostrbatě a hrozně blbě se to dá přečíst. A fakt škoda, že nechceš soutěžit, já bych to nominoval hned.
*výborná práca, care...vžila si sa do pocitov, rozporuplných, verím, že takto nejako to muž prežíva - udať, neudať...neudať...ach jaj
Celkem uvěřitelné a schopně podáno, přidávám se v hodnocení ke K3,
ve slově potůčky doplň interpunkci, taky ve vůbec jsem netušil- pak čárka-pokračování věty, ve slově nevzpomínám chybí čárka /T.
Dík za komenty.
K3: On Stvn, je celkem charakter...v jistém směru. Takže on by mě nejspíš soutěžit nechal (páč to bere asi tak, že se účastní povídka a ne člověk)... jenže já jsem taky charakter.... taky v jistém směru... takže dík, ale nechci.
Já toho normálně moc nenamluvím, ale teď jsem fakt zratila řeč... uvěřitelné ve všech směrech a ještě to v člověku zanechá tu pachuť hnusu a soucitu a rohořčení... dobrý!
Přesvědčivá výpověď. Napsala jsi to živě, svým vlastním jazykem, takže to působbí přirozeně. Docela to na mě zapůsobilo. Kdysy, v tom kritickým věku, jsem narazil třikrát na takovýho člověka a jednou jsem měl opravdu štěstí. Z těch lidí jde děs. Tip. Docela bych to nominoval do PM ale nevím, jestli můžeš...