JARO POD ETNOU

JARO POD ETNOU

Pod pojmem Etna si ihned vybavíme nejvyšší činnou evropskou sopku na Sicílii a její erupce - ohnivé fontány, kouř, černý popel a proudy lávy, která se časem promění ve velmi úrodnou půdu. Etnu sleduji už několik let prostřednictvím webkamer. Jedním z nejhezčích záběrů je panoramatický snímek z města Linguaglossa, jež se nachází severovýchodně od Etny. Zaujal mě zde nejen pohled na vulkán, ale i na jeho svahy a na vrchol čedičové skály vpředu, která je zbytkem dávného lávového proudu, jenž trochu připomíná některá místa v našem Českém středohoří.

Předmětem mého pozorování Etny jsou nejen občasné erupce, ale i počasí v této oblasti a rostliny, jež se uchytily na skále. Na jaře kameny doslova rozkvetou, a tak se vždy těším, až budou oživeny bílými kvítky asfodelu. Letos mě čekalo překvapení v podobě rostliny, která byla pro mě zprvu velkou záhadou.

Podíváme se na několik záběrů, které nám postupně prozradí, o jakou rostlinu se jedná, a zároveň budeme mít možnost nahlédnout do bohaté květeny na malém úseku vulkanické krajiny.

Na prvním snímku z 10. dubna 2015 je vrchol Etny pokryt sněhovou čepicí až na místa pod hlavními krátery kde je stále žhavo, i když vulkán je momentálně v klidu a jen občas mírně kouří. Na skále prohřáté sluníčkem se probouzí rychle jaro. Ještě před několika dny bylo vidět do hlubokého údolí, ale teď brání pohledu bujná zeleň. Zdá se, že tu vyrůstá jakýsi huňatý les, a já si lámu hlavu nad tím, co je to za rostlinu s tlustým stvolem, jejíž jemné čárkovité listy tak trochu připomínají kopr...

Dne 19. dubna mě překvapila rostlina svojí výškou, začínala se rozvětvovat s náznaky květenství. Tipovala jsem, že to je některá z čeledi miříkovitých (okoličnatých), možná, že je to druh anděliky, dorůstající na jihu mimořádných rozměrů.

Jednou se mně do záběru webkamery připletla paní, která stála vedle rostliny, takže jsem měla možnost určitého srovnání. Rostlina dosahovala téměř k ramenům té paní.

U kamenů se objevily i stvoly asfodelu s poupaty. Asfodel je rostlina z čeledi liliovitých, která roste v oblastech Středozemního moře. Asfodelů je více druhů. Ten, který sleduji po Etnou je Asfodel dutolistý (Asphodelus fistulosus), dorůstající do výšky kolem 70 cm. Jeho květy mívají růžové nebo červenohnědé žilky uprostřed okvětních lístků. V období antiky býval asfodel symbolem smutku.

Na snímku z 22. dubna 2015 je neznámá rostlina ještě vyšší a mohutnější. Zvolna se začínají rozvíjet květy - okolíky, prozrazující, že to bude skutečně některá z čeledi miříkovitých, ale která? Tato čeleď totiž zahrnuje více než 300 druhů rostlin a některé jsou si tak podobné, že přesné určení je oříšek i pro odborníky...

Rozkvétá už i asfodel, radost pohledět. Dole v údolí se vegetace zvolna zelená, ale vrchol Etny, dosahující přibližné nadmořské výšky 3340 na jaro ještě čeká, sněhová pokrývka zvolna slábne na jižní a jihovýchodní straně. Pravděpodobně i na jihozápadě, ale ten odtud není vidět.

Na snímku z 30. dubna se nám rostlina ukázala v plné kráse se svými žlutými okolíky a vlevo trochu níž vyrůstá další. Přítelkyně a Atlas rostlin Středomoří mi pomohly rostlinu určit. Je to ločidlo obecné, jinak nazývané ferula obecná (Ferula communis), která je známá i pod názvem divoký fenykl. Ferula roste na výslunných sušších místech v oblastech Středozemního moře, dorůstá do výšky až 2 m. Pod Etnou jí dosáhlo za necelý měsíc.

Asfodel se rozrostl i na dalších místech a je v plném květu. Září tu v kamení snad na oslavu mocné ohnivé královny sicilské, tyčící se na krajinou a štědře rozdávající svoji žhavou krev pro život. Zanedlouho i ona shodí zimní čepici ze svého vrcholu, který je královstvím popelu a lávy. Pod ním, těsně nad hranicí lesa, pokvetou jiné kytičky, z nichž mnohé jsou endemity, jež nerostou nikde jinde než na Etně. Barevná a křehká krása dokáže na svazích Etny uhájit svůj život v nadmořské výšce kolem 2000 m v drsných klimatických podmínkách. Ale to už je zase jiná kapitola z bohatého života Etny.