Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDen člověka
Autor
dablik008
Dneska si někdo řekl “dost!”
rozmazal kontury hladových pohledů
nasliněným prstem
(to když klopýtal ráno do práce
s kalhotama u kolen)
pozval tu nafoukanou blondýnu
co mu vždycky tolik imponovala
do kina
překvapivě souhlasila
na rohu prodávali párky
tak se chvíli díval jak lidi jí
pak radši hodil mince bezdomovci
a podrbal za ušima jeho psa
v metru si přečetl noviny
přes rameno farmáře z Nevady
co trochu zabloudil a zapomněl na to
(jak se jenom…no jak se…jmenoval)
u Mika byl jenom pochůzkář Ste
vejako vždycky ve středu odpoledne
dali si dvě piva a šel domů
políbil svojí věrnou ženu
ve třech větách se s ní pomiloval
zatímco jedl vystydlou večeři
potom šel do kina s blondýnou z kanceláře
celou dobu mu funěla do ucha
pozvala ho k sobě domů
ale jemu
se ani nepostavil (smát se jí taky nechtěl)tak se rozloučil a šel
na rohu ještě prodávali párky
tak si jeden koupil, dal ho bezdomovci
a nechal si vyprávět fantastické příběhy
kterým stejně vůbec nevěřil
když došel domů bylo už pozdě
žena už spala, za což byl vlastně rád
zapnul televizi, otevřel plechovku piva
a usnul
proč vám to vlastně povídám?
myslím, že to dobře znáte sami
měl v sobě kousek všech
nebo ne?
snad proto že si dneska řekl “dost!”
a pak to stejně vzdal…