Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRůža
Autor
Gora
Soutěžní dílko z Poety na téma: Vášeň nudného večera
Růža
Shrbená žena koukla ven přes ušmudlané okenní sklo. Stmívá se. Nalámala kostnatými prsty pár suchých větviček a přiložila. Kopla do otlučených dveří a klika, jen tak halabala nasazená, vypadla na zem. Babka začala sakrovat. Po chvíli snažení se dveře konečně otevřely.
„Jutuuuš, Bubuuš, Péééťo!“ Některé z patnácti koček už čekaly na zápraží. Přes den lovily ptáčky a myši v zarostlé zahradě, ale v noci spaly s Růžou uvnitř domku. Takhle to šlo v jejich společném životě den za dnem, večer za večerem. Když chlupaté společnice vkráčely s noblesou šlechtičen dovnitř, zabouchla vchodové dveře a zavřela na jednoduchou petlici. Nebála se. Celé roky ji nikdo nenavštěvoval. Možná celá desetiletí. Měla jen kočky a velkou slabost pro ně.
Vrazila tupý nožík do tatry, konzervovaného mléka, a s obtížemi udělala ve víčku dvě dírky. Nalila ho do pekáče a zahustila dvěma, na mrňavé kousky nalámanými, rohlíky.Vlažnou vodou rozředila obsah plechovky. Kočky se v přítmí chodbičky pustily do jídla.
Babka ponořila ruce do kýble s dešťovou vodou, opláchla je a trošku chrstla i na obličej. Utřela se do starého děravého hadru. Tak, naposledy přiložit, a jde se spát. Větvičky, které naládovala do kamínek, byly tak slabé, že brzy shoří.
Vrstva matrací na holé zemi tvořila letiště. Růža se zahrabala do nevábně vyhlížejících navlhlých dek a čekala. Chvěla se chladem. Kočky, které pozorovala ve svitu petrolejky, se olizovaly, jak u nich bylo po jídle zvykem. Seděly na zemi, stole, dvě skočily na skříň.
První přišel žíhaný Péťa. Pak Flíček, a Puťa, bílá flekatá hrouda. Kočky se postupně skládaly kolem vyschlého starého těla, babka každou pohladila a promlouvala k nim.
„Puťo, nesyč na Flíčka!“ klepla prstem po hlavě bílou kočku. „Ty zlobíš. Pocem, vyberu ti blechy,“ přitáhla tlustou Puťu rázně k sobě a zkušeně šátrala v chlupech kolem páteře na hřbetě. Občas po hmatu něco rozmáčkla v prstech. Měla ve vybírání parazitů letitou praxi.
Puťu za chvíli přestalo vyhledávání blech bavit, a vzepřela se. Vytasila drápky a škrábla Růžu do ruky.
Babka měla u provizorního lože na zemi připravenou hůlku, chňapla po ní a vzpurnou kočku přetáhla.
„Sypej, sypejte všichni!“ nadávala a kočky se rozutekly po místnosti. Hůlku dobře znaly.
Jen jedna zůstala, zpola zakrytá dekou. Babka ji pohladila po hlavě.
„Lízo, ty má nejmilejší, ty vždycky zůstaneš. Jsi hodná. Ne jako ostatní. Jsi hodnější, než byl můj manžel. Odešel po válce za jinou. Pak se všechno změnilo. No, stejně si s ním ta nová ženská neužila, mrcha jedna. Když za ní zas jednou jel, srazil ho vlak.“
Vyndala zpod polštáře hadřík, co kdysi býval kapesníkem, a hlasitě se vysmrkala.
Druhou rukou objala Lízu.
„Bývali tu se mnou mí hoši, Vašík a Fanda. Strašně zlobili, pořád běhali po zahradě, nechtěli se mnou zůstávat doma. Tak jsem je vždycky za jednu nožku uvázala ke stolu, kolem kotníku pořádně utáhla.
Jenže pak přišli z výboru a děti mi vzali. Že prej je týrám! Kdepak, jen jsem chtěla, aby poslouchaly a taky aby nechodily do školy. Hošíky někam odvezli, už jsem je neviděla, Lízo.“
V nastalém klidu se kočky vracely na lože. Přitiskly svá těla na babčino a spokojeně vrněly.
Jen Líza se neozývala. Byla natažená a studená, s vystouplým břichem. Před týdnem prodělala těžký porod. Nepřežila a koťata zůstala uvnitř. Růžina chorobná vášeň jí nedovolila kočku zakopat. Věřila, že se nejmilejší zvíře znovu probudí, a tak ji večer co večer zahřívala v peřinách.
Zhasila petrolejku a znovu si lehla. Končil jeden z obyčejných osamělých teskných večerů. V domku na okraji městečka a po zahradě se roztáhla tma.
69 názorů
Lakrove, paměť tě neklame, o téhle paní jsem již jednou psala v souvislosti s jejím přepadením, nyní je to jen fragment s kočkami...děkuju!
Od začatku mám dojem, že už to na Písmáku (nebo něco s velmi podobným tématem, tedy stařenka a kočky) už v minulosti bylo. Smutný a výstižný výňatek ze života člověka, který si víc rozumí se zvířaty než s lidmi, shrnuji to po dočtení a uvědomuju si, že i tohle téma (člověk, který si víc rozumí se zvířaty...) se u tebe už několikrát opakovalo, a že je to téma, o němž si myslím, že je ti nejbližší (pokud tedy správně odhaduji, kdo je autorem, protož ověřit si to, se chystám až po dopsání komentáře). Tip.
Marcela.K.
19. 09. 2017Mám fobii z myší, proto nemusím ani kočky...o to strašnější mi ten příběh přijde...brr. Navíc je to napsané tak, že to čtenář "vidí". Tip.
Kvaji,
já jsem dokonce nedávno poslouchala debatu psychlologů na téma,jestli spolu nemůže souviset hudební talent a psychická porucha.Psychopatických skladatelů je totiž velmi mnoho Wágnerem počínaje a Schoenbergem konče. Rezultát byl ale takový,že hudební talent a psychická porucha spolu nesouvisejí v tom smyslu,že by jedno podmiňovalo druhé. Zcela normálních skladatelů je prý více ,než těch nenormálních.
Já jsem rád, ale přesně tak to bývá, to píše život a ty reakce jsou vyloženě živočišné, vystihlas to přesně. Ahoj. Karel.
Máš pravdu, Irčo. Růža jakoby z oka vypadla mojí Martě. Hned mi ji připoměla. Opravdový mrazivý příběh. T.
Talent lze ubít, ale nikoli rozvíjet drilem a násilím. Obyčejně se tak výrazný talent, jako měl WAM, tak či onak prosadí. Sadismus jeho otce souvisí pouze s tou psychopatií, nikoli s talentem.
Všechno spolu souvisí - otcův dril až sadismus,synkova psychopatie a talent rozvíjející se pod rákoskou.
Jde o to, jestli u WAM spolu souvisí jeho hudební talent s tím, že byl psychopat.
Byl svérázný, a při prvním shlédnutí Formanova filmu o něm jsem dostala takový záchvat smíchu /z jeho smíchu a celé postavičky, že jsem nemohla přestat...díky za informace...
Z psychlogických rozborů Morartových oper vím,že si W.A. projektoval svého autoritativního otce třeba do sochy v Donu Giovannim nebo vzah s otcem zakomponoval do děje Kouzelné flétny.
Ale jeden ze synků,které tatínek takto uvazoval - ke klavíru,to dotáhl docela daleko. Jmenoval se Wolfgang Amadeus Mozart. - Je ale fakt,že všicni psychologové se shodují na tom,že W.A.M. byl ukázkový psychopat.
kvaji, potěšil jsi...nejen ty, ale všichni, kdo překousli a pochopili...díky, přátelé.
Přesně - uvazování synků najednou změní smysl příběhu. Jen málokdy se něco takového povede jednou, dvěma větami.
Hugo Ramon
04. 09. 2017:-)
Jo., i takhle se může život stočit... a není to jen u někoho tak zvláštně laděného, jako popisovaná Růža... Tipnu si...
V hodnocení se zcela shoduji s kvajem. Je to takový naturalismus á la Karel Josef Šlejhar - Kuře melancholik. Ta věta o uvazování synků ke stolu všechno posouvá jinam. Po té větě i ta hůlka na kočky působí jinak. Tip.
Jani, ona se psychicky složila pravděpodobně po odchodu jejího manžela...pak to šlo od deseti k pěti...díky moc.
Irčo, jako vždy pěkně a poutavě napsaný příběh, který působí trochu jako horor. Jak píšeš v diskusi, je bohužel pravdivý - z toho mně běhá mráz po zádech.... U té ženy nebylo něco vpořádku už ve vztahu k jejím dětem, když je přivazovala za nožičky ke stolu a nechtěla, aby chodily do školy, to bylo skutečně týráni a nebylo divu, že jí byly odebrány. TIP
Ono je tady dost pokusů vypsat se i z vlastních "temných koutů duše", a není to vždy přijímáno. I když je forma zvládnutá mistrovsky. Přitom kdybychom si to uměli ventilovat takhle "písmákovsky", myslím, že by bylo míň válek ve všech smyslech slova a snad bychom byli i zdravější.
Další tvé nahlédnutí do světa nestandardních lidiček. Podáno tím naturalističtěji, čím citlivěji.
Společensky nepřijatelná témata se ztvárňují hodně těžko, přitom jsou součástí nejen společnosti, ale i nás samotných. Podat je tak, aby byla akceptována druhými, je oříšek, klade to velké nároky na formu. Tobě se to myslím daří.
Žijú také babky. Aj dedkovia. Kto by im siahol na vžitý systém, zahubil by ich. Pre niekoho šok, ale treba sa dívať aj inými očami. Poznám strašné prípady, keď ich chceli "napraviť". A týranie zvierat? Až sa začnú rôzni romantici zaujímať o život jatočných zvierat, potom môžme o niečom debatiť.
Príbeh nikomu nestráni, je objektívne napísaný.
Jardo, díky...i hrůzy se dějí...paní jsme jednou se zápalem plic odvezli do špitálu /byla to sousedka v polozbořenině vedle nás/, ujala jsem se jejích koček, paní Růža pak u nás pět let bydlela v mé péči...díky za pochopení, není to tak, že chci zaujmout za každou cenu. Prostě to tak bylo. Ten život by byl na román!
Hrůza. A to se ještě dozvídám, že je to pravda a sama s tím něco máš do činění! Napsáno skvěle.
Evženie Brambůrková
01. 09. 2017To je hustý. /T
jen prohoď slovosled... prej ničivá vášeň... spíš lhostejnost, ty kočky tam zůstaly jen pro to žrádlo občasný, jinak by si Růža mohla povídat akorát tak se zdmi...
agáto, no, ničivá vášeň, napadlo mne to hned, jak na Poetovi vyhlásili ten námět...dík, kouknu na to:-)
~~No, stejně si ta s ním ženská neužila, srazil ho vlak.“ - tuhle větu si oprav...
mám kočky ráda, rohle je masakr!
Karpatský knihomoľ
01. 09. 2017veľa šťastia v súťaži
Kočkodane, ta vášeň byla velmi silná...zasluhuje si své místo v povídce...díky:-)
blacksabbath
01. 09. 2017Mám husí kůži.....mrazí mě, ale čtu ještě jednou.....silný příběh.......napsaný.....jedničkapodtrženáshvězdičkou.....úžasný..*/*******
Nemáš zač. Ještě jsem zapomněl dodat, že z toho obrazu zároveň přímo kape životní neštěstí.
kvaji, dík.
No, vypráví s Lízou, svou nejmilejší kočkou...poslouchali s měkkým - hoši, ale máš pravdu, poslední před tím jsou děti, tak já to opravím, moc dík...
Úplně mě z toho zamrazilo. To je příšerný, hnusný, fauvistický obraz, avšak velice dobře provedený. Tip
Jen z této pasáže jsem nějak zmatený: „Bývali tu se mnou mí hoši, Vašík a Fanda. Strašně zlobili, pořád běhali po zahradě, nechtěli se mnou zůstávat doma. Tak jsem je vždycky za jednu nožku uvázala ke stolu, kolem kotníku pořádně utáhla. Jenže pak přišli z výboru a děti mi vzali. Že prej je týrám! Kdepak, jen jsem chtěla, aby poslouchali a taky aby nechodili do školy. Hošíky někam odvezli, už jsem je neviděla, Lízo.“ To si jako nahlas říká pro sebe? A ve větě začínající "Kdepak..." má být podle mého názoru "poslouchal" a "nechodily", protože podmět je stále děti.