Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozhodnutá
Autor
Dodola
Obžaloba
prázdných očí
na polštáři
v pokoji č. 5
rozprchlá smečka
strávené kosti
vlčice života
ne a ne pustit
Zima
Tolik jsem se bála smrti
a teď když přišla
vyhojila staré jizvy iluzí
jemným aerosolem
všesmíření
mrtví už neznají stesk
a v osamění
jen vlčí stín bloudí
než fantomovou chátru vzpomínek
odloudí polární slunce
zapomnění
29 názorů
V tom případě se musíš zamýšlet nad tím , co je v životě přirozené, nezbytné, jak to strašné aspoň nepatrně zmírnit.Hodně síly!
-Je to skoro jako horor.Dotkla ses závažného tématu. Nezabývej se jím dlouho.
Morticia Adams
18. 09. 2017Mrazivě reálné a velmi smutné...přesto *
blacksabbath
17. 09. 2017.................*/***
Safiáne, je to o stáří, osamělosti a smrti
a proč? to je dost osobní a nechala bych si to raději pro sebe
Yane, Lilie, Gabi, dík, že jste četli
jen ještě možná zbytečná vysvětlivka - fantomová bolest je bolest neexistující - amputované končetiny
Goro, asi o tom taky víš své, člověku v takovém prostředí rychle otrne, ale tohle mě vrátilo zpátky do reality
gabi tá istá
15. 09. 2017...*
Za celek určitě TipipiT
Jen mě tam ruší aerosolem a fantomovou ... Ani nevím přesně proč, jen jsem ti to chtěl říct ...
Otevřely jste citlivou stránku života - nikdo si s tím nevíme rady, tajemství smrti je pro živé tabu...
Ono nejde jen o to,že se do ústraní odsunula smrt. Jde o to,že někteří lidé se tak nějak odříznou i od stáří svých blízkých. Chodím do domova seniorů a vím,kolik je tam případů stařečků a stařenek,kteří mají spoustu příbuzných ,ale vůbec nikdo tam za nimi nechodí.
Alenakar, to je zvláštní, jak se některé věci obrací. Kdysi se rodilo o samotě, umíralo s blízkými. Dnes je to naopak. Možná jde jen o zachování určité citlivosti, intimity. Já bych asi nechtěla umřít ve spaní.
Ale o tom já přece mluvím. Je to přesně tak. Nepřiznaný stín si ventilujeme zcela nevědomě a někdy agresivně.
Shodou okolností se ted' stále pohybuji mezi velmi starými lidmi.Mluvím s nimi i o smrti nebo spíš o ní mluví oni se mnou. Osobně neznám nikoho,kdo by chtěl umřít postaru v kruhu blízkých. Naopak většina lidí by chtěla večer usnout a ráno se neprobudit,nebo aspoň umírat o samotě.
oký, takhle vysvětlené mají ty kosti své místo... rozprchlá smečka, plné mordy kostí, vlčice život ne a ne pustit... čeče tohle je dobrý téma, napadají mě věci :)
Alenakar, já jsem z té staré školy, která upřednostňuje smrt v kruhu blízkých, ať už doma nebo v hospici. A o těch stínech mi povídej... mnozí si je tu ventilujeme, někdo vědomě, někdo zcela nevědomě ba agresivně
S některou smrtí se smířit nelze,s některou ano a některá dokonce může být vysvobozením. Zapomínat bychom rozhodně nikdy neměli na nic a na nikoho,protože potlačené vzpomínky a myšlenky se nám vrátí,když to budeme nejméně čekat. S každým ze svých stínů musí člověk mluvit.Kdo svůj stín překročí a dělá,že neexistuje,ten se svým vlastním stínem znova a znova stává. - Tip.
Agáto, ty ''strávené'' kosti jsem použila možná z bezradnosti, ale ta stará paní, která se rozhodla nejíst, byla tak vyhublá, že její tělo snad strávilo i ty kosti, co z ní zbyly. Infúze drží člověka při životě dlouho...
Evži, my jsme to svým způsobem přebrali, i když ''humínněji''. Stačí toho člena rodiny přestat navštěvovat... když pochopí, že už není doma žádoucí, vezme to často rychlý konec.
tak, takhle daleko jsem ještě nedošla... ani snad nevím, co na to mám napsat.. líbí se mi první verše s pokojem č. 5, je to takové konstatování až mám husinu... trochu mi nesedí ty strávené kosti, ale kdyby to bylo takhle... rozprchlá smečka, vlčice život ne a ne pustit.. to by byla jiná.. u takhle vážného tématu míň slov, víc prožitků .. ale zajímavý počin
fantomová chátra vzpomínek je dobrá!
Evženie Brambůrková
13. 09. 2017Každá kultura má své tradice. Ne všechny jsme si přebrali. Ve jménu lidskosti necháváme trpět. Je to správné nebo ne?