Próza měsíce 18-03 (březen 2018) - VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ

HLASOVÁNÍ BYLO UKONČENO

Následuje VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ soutěže PRÓZA MĚSÍCE za BŘEZEN 2018

Dříve než se vzbudíte, snad mi bude dovoleno,když už jsem si tu práci dal.

1) Papundekl od Vigan

- jako devízu vnímám imanentní radost.Mj. ze psaní. Ostatní texty buď rozradostňují explicitně, nebo vůbec. Tato kvalita převáží nad formálně třeba dokonalejšími texty.

2) Bacha na toho bezďáka... od Petra 333

- poměrně krátké na to, aby nešlo o citové vydírání, dost inteligentní na to, aby nám to nechalo svobodu. Morální volby. Kapesní Sofiina volba. Zvládneš tensmrad nebo si necháš vypucovat žaludek od svý starý za to, že to taháš domů?

3) Velký příběh od Stargazera

- Ano, děti. Destilují z nás to lepší, až zcvrkneme jako sušená trnka. Zcvokneme. Nebo (si) osmyslíme ten náš "velký příběh". Tenhle je sice spíše psaním o psaní, jenže u dobrých autorů to nemusí vypovídat o bezradnosti. Tak snad se autor ztopoří k druhému díliu. A propos: teprve pak se mohu rozhodnout, zda text má potenciál oslovit mimo horizont amlit sociální bubliny.

--------------------------------------------------------------------------------------

pod čarou Vyznání: Spolu se Zdendou věřím, že dobrý prozaik zvládne dlouhý text. Zvládne i doslovnost. Ale já nezvládnu polopatičnost, která v tomhle kole z textovejch plyšáků lezla ven jako vata (pamatuji ještě medvídka vycpaného slámou). Mezi doslovností a polopatičností (kdy autor dělá no, no, tak už to pochop!) já rozlišuji. Tak proto.

1. Kandelabr

2. Tetřev

3. Vigan

Ad 1.) Na můj vkus možná příliš statický text spoléhající se na něco jako severskou exotiku říznutou mírným civilizačním apo. Je to precizně napsané, ale chyběla mi špetka originality, jako bych takové texty už četl.

Ad.2) U Tetřev mám ten problém, že text je v konečném důsledku především formálním cvičením. Konstrast a tempo jsou parádní, změna perspektiv uvěřitelná. Textu ale chybí náročnější příběhová struktura.

Ad.3) U Vigan se mi opravdu líbilo, jak se text rozjede, zejména po formální stránce, kdy se z počátku příliš kostnaté věty zjemní a přejdou do hezkých, rytmizovaných souvětí souznící s náladou hlavního hrdiny. 

VYBRANÉ:

1. Dlouhý návrat autora Tetřev:  Ač psané oznamovacím tónem, je to napínavé čtení. Ten omezený pohled dítěte (možná lehce postiženého?) na hrozby nebo naopak bezpečí okolního světa a těžké vyznávání se v těch dvou protikladech.  Někdy až komické nápady -- vyvažování vlaku).  Jednoduchý dobrý konec; takový, jaký by měl být a ne takový, o jakém čítáme v posledních letech.

2. Kdyby. Možná. Asi. autora Kandelabr:  Smutný, a postupně až depresivní cestopis nebo místopis. Text má atmosféru příslušející severským zimám i zmiňované zemi. Z konce zamrazí -- tou odloučeností tří osob mi připomněl jeden starší Kubrickův film. Shining? Je to dobře napsané (snad místy až moc popisně), působí to opravdově a jde z toho smutek.

3. Stonožka autora bixley: Roztomilé devadesátinohé vyprávění s poučnou přírodopisně-početní zápletkou.  Možná je to adept do příští verze čítanek, ještě doplnit ilustrace.

OSTATNÍ:

Pekař autora K3:  Ze začátku je to takové žoválně ukecané, ale postupně se z toho stává společenské drama, v němž nechybí ani revoltující hrdina. Slohově je to sice  prosté, skoro se mi chtělo říct neumělé (což ovšem může být autorův záměr).  Jako příběh je to ale celkem působivé, takže těm, kteří pamatují tu dobu, možná po dočtení přijde na mysl otázka: Jak to bylo dál...

Planeta robotů autora Danny:  Roztomilá dětská "pornografie" (což není urážka, bývají tak označovány i oblíbené a vkusné TV reklamy).  Má to hezký nápad, takže ty dětské výroky nelze považovat za zviditelňování se za pomoci zneužívání dětí :-)

Einen Weltschmerz, bitte! autora Zdenda:  Po přečtení první stránky mi dochází,  že tu ten text už někdy byl. Nevzpomínám si, kam ten příběh či cesta povede,  jen z něj na mě padá jakási tíha starodávných časů. Možná na mě tak působil  i při předchozím čtení nebo v to aspoň doufám, v to, že moje pocity při čtení  (a následné komentáře) bývají konzistentní.  Od půlky, od onoho setkání s cizincem, se to čte výrazně líp; ten úvodní  tíživý dojem je postupně vytlačován mírným napětím, přinášejícím spád.  Nevím, proč to bylo napsáno, říkám si po dočtení;  snad je to  "obrázek z cesty", možná částečně (nebo úplně?) vymyšlený.  Nebo je to napsané jen kvůli onomu zvláštnímu stylu, košatosti vět a  "přívlastkovosti" slov, jimiž je celý ten monolog veden...

Velký příběh autora Stargazer:  ...Svítilo slunce, posbírali doma suché pečivo a vyrazili vykonat...  ## Divná věta. Začíná jako návaznost na věťu předchozí a pak obsahově uteče  někam jinam.  Odmyslím-li si ale tenhle nedostatek v úvodu, mohu po dočtení říci, že se mi ta povídka -- i přes občasnou "násilnost některých sdělení" -- celkem líbila. Těmi násilnými sděleními mám na mysli především věty jako: ...Stovky odedřených hodin. Vidím to, jako by to bylo dneska...  ## Takhle mluví "poražený stařec", ne člověk, jemuž stačí obput ty tenisky.  Nebo vejtaha, který vždy všechno dělal jen na efekt.  ...Chtěl jsem být nejlepším atletem na světě...  ...co by ho dnes mohlo přinutit bez nároku na uznání plivat krev...  Ale až na ty uvedené věty je to dobré, tak jsem z toho na rozpacích.  A fakt, že mě ta povídka přiměla napsat takhle dlouhý komentář, taky o něčem svědčí; prostě se mi líbí, jen si ji představuji v detailech upravenou

Jarmark autora Santie:  Vzpomínkové vyprávění protknuté nádechem starých časů, ale zároveň zatížené  spoustou jmen, které ta malá posluchačka, znalá rodinných příslušníků  a předků, dokáže sledovat, zatímco čtenář se v nich snadno ztratí. Se zmínkou  o druhém dvojčeti přichází tušení jakési tajené události, snad tragédie,  jejíž objasnění však zůstává v pozadí, zamlčeno, takže procházím celý text  (a jeho jména) ještě jednou, zda mi něco neuniklo. Závěrečný dojem tedy je,  jako by mělo následovat pokračování. Náladu to ovšem má, to uznávám, jen  tomu něco chybí: Buďto konec nebo příslib chystaného pokračování.  Snad jen slovo ...romantické... tak malé holce (jak odhaduju "posluchačku")  do úst asi nenáleží.

Bacha na toho bezďáka... autora Petr333:  Zpočátku to působí jako dobře rozjetá povídka, která však dle mého postupně  ztrácí náboj. Nejprve oním rušivým uváděním dovětků v závorkách,  v závěru pak samotným koncem, který je dost náhlý, jakoby zkratkovitý  a tudíž nevýrazný.

MIMO:

Papundekl autora Vigan:  Ústřední námět, tedy ti dva, kteří se nesnášejí a přitom si zárověň (alespoň jednostranně chybí), ústřední námět se mi líbí.  Ke stylu, jakým je to napsané, mám ale dost výhrad.  Květnatá mluva úvodních vět plných přívlastků je rušena slovními spojeními jako jsou ...kecal telefon... nebo ...zdrbat objednávku...  Samotné slovo objednávka se v prvním odstavci vyskytuje dost často, což je ale předpokládám záměrné.  Vadí mi i ta ukecanost" textu, to zdůrazňování opakování téhož jen s jiný pořadím slov.  A přiznám, že ta ukecanost mi vadila natolik, že pointa toho příběhu, objasňující nevraživot těch dvou, mi došla až po druhém přečtení poslední stránky. Což je ovšem spíš moje chyba.

Mimozemcům ku radosti autora Movsar:  Z těch pěti (či šesti?) "epizod" mě, přiznám se, zaujala jen ta, nesoucí jméno celého díla. Ostatní jsou na mě snad příliš filosofické, když si chci jen počíst. 

1. Misto: Einen Weltschmerz, bitte! - Zdenda.

- sice mě trochu uráží, že autor shazuje všechny, kteří pro něj hlasují, ale on už to má zkrátka ve zvyku:-). Na povídce se mi líbí její atmosféra - je zasněná až melancholická, ale na konci nechybí naděje. Líbí se mi, jak se dva cizinci, vmáčknutí ke stolku v putice, dokážou sblížit, aniž by si rozuměli. A oceňuji název.

2.Místo: Kdyby. Možná. Asi - Kandelabr

- věrně popsané prostředí i postavy, napsané zručně. Oproti Zdendovi  jsem od začátku nemělaúplně jasno v tom, kam příběh směřuje, těch odboček na mě bylo moc. Asi to je tím, že nejsem úplně trpělivý čtenář. 

3.Místo: Papundekl - Vigan

Povídka napsaná zábavně a poutavě. A co je pro mě důležité je to, že si oba hlavní hrdiny umím živě představit. Vždy mě udivovalo to, že se najdou lidé, kteří se dokáží nenávidět tak silně, že nesnesou ani to, aby se na sebe podívali, natož aby se pozdravili. A dokážou kvůli tomu i narušovat celkem normální vztahy lidí okolo. Mám o čem přemýšlet a proto zasloužené třetí místo.

Četla jsem všechny texty - oslovil mě ještě Pekař od K3 a Bacha na toho bezďáka od Petra333.

1. Kdyby. Možná. Asi - Kandelabr

2. Mimozemcům ku radosti - Movsar

3. Einen Weltschmerz - Zdenda

Hodnocení jsem již uvedl pod jejich dílem. 

1. Einen Weltschmerz bitte! - Zdenda

2. Velký příběh - Stargazer

3. Bacha na toho bezďáka... - Petr333

Zdendův text s tím hrozným názvem jsem již četl a líbil se mi už tehdy. Ač dlouhý, velmi dobře se čte a je zajímavý obsahem. Velký příběh má v sobě velmi krásnou atmosféru, poetiku, nostalgii, touhu. Velmi mě zaujal způsob psaní. Třetí o bezdomovci mě přiměl k zamyšlení a to, myslím, není málo. Ještě se mi líbili texty, Papundekl a Dlouhý návrat.