dopis v lahvi

Já jen ještě k té mochyni, na jaře bude mít zlaté mříže a uvnitř srdce, tolikrát jsem si ji fotila... a pak si s ní koupila obraz, moje srdeční záležitost, malíř mi napsal, že byl zamilovaný tak, že kdyby jenom o trochu víc zmáčkla...koukám na něj, než usnu a přemýšlím...krásná báseň, vyvolává city....    

a v noci otevírám skříň oteklými prstyvidím kočár tažený bílými medvědytlamy odfukující teplou páru

kožešiny do kterých vplouvám úplně nahápoštípaná od komárůvypouštějí zvířecí pacha už se nebojím… 

neplatí

dneska na mě mluvilo nejvíc ...

trámy ztvrdly už nehtem neodštípnu třískujen si ji představujujak se zadírá pod kůžia dům je zase o kus menší ...

kouzlo :)

Nejsem kritik, moje komentáře bývají plytké a proto se tu moc nevyjadřuji. Snad jen, že mám ráda poezii, která žije, tvoří ve čtenáři malebné obrázky a která prostě dýchá vším, co můžeme vidět, prožít, zažít. Moc pěkný zážitek

nostalgie, dojetí, láska, mír, pokora... krásná slova, když je znáš :) 

silene, díky 

Každý kotel si zaslouží pořádnou várku něhy. I brutar.

Vyčetla jsem na modrých stránkách u Atreje, že nostalgie spadá pod nejnižší formu uvažování, tudíž nad tím stále přemítám a stále plnohodnotně nesouhlasím. Odjakživa tuším, že nejnižší formou je hlad.

nedalo mi to vůbec nic, vidím jenom opuštěnou, unavenou ženu

a ti medvědi, co zaujali mnohé čtenáře.... asi halucinace, přijdou mi tam celkem zbyteční :)

Obrazy velkého prožívání, co má v podstatě nevyjádřený smutek.

to se jen tetelím... čte se to hezky

to víš, já jsem spíš na tu civilnější strunu, i když zrovna tahle je taková poetičtější...  

tak doufám, že ti jednou zkroutím prsty :)) díky

Líbí se mi, jak je báseň vystavěná. Začátek otevírá zdůvernělý časoprostor, do nějž postupně zaplouvají určit děje, reflexe a meditace (to vše umně prohněteno a obráceno, jako dopis, k někomu - a čtenáře nemusí zajímat komu -). Obraznost je v celku rozpuštěná, tropy nestojí na odiv, není to žádná výstava obrazů - a i když ona obrazivost není nějak třekutá (a nemůžu říct, že by se mi z ní kroutily prsty a mrazilo mě v zádech), celek působí vyzrále a vyváženě. Je to dobrý text. 

:)))) ale jak andělka je vlastně svatej :) se tady chechtám nahlas

jasně... ještě jsem se pobavil, jax reagovala na andělku1... to je alternick toho vzteklého ňoumy R.L.... přes andělku si dává sám sobě (jediné) tipy tfffuuuj

sakrblé, chtěla jsem napsat, když mi báseň zpívá .. ale určitě jsi pochopil :))

hade, ale zvládáš rým.. exelentně... já tak akorát občas trochej a to ještě nevědomky, když mi píseň zpívá :)

děkuju

Volný verš - který osobně absolutně nezvládám - ve svých nejlepších hodinách, autorka již delší čas na tomto poli potvrzuje vysoký standard. Volně, volně, volně, a přece nějakým způsobem i hypnoticky rytmicky, bez kňourání, moralizování, civilně a přesto horoucím srdcem. Skvělé!

Jsem rád, že se ta nádherná báseň objevila celá. Vykoukla na mě citlivá, nevšední poezie. Agy ty krystalizuješ sama o sobě, ani nevíš, jaký máš dar a že nikdy nezplaníš. Diky za krásné verše! 

Přemyslave - krásné jméno, jsem ráda, že jsi našel co se neztratilo :)))

 revírníku, těší mě tvůj komentář - se tu tetelím :)

Je to krása. Ty jsi, holka, od Boha básnířka.

A zas je dům o třísku, ale jen myšlenou, menší.

Jóó, už se mi to ukázalo celé. Jdu nato!

děkuju za přízeň, že mě pořád čtete

norsko, hulákat umím dobře... někdy to i  praktikuju :)

aleši, rozespalé? :))

lastgaspe, netuším jaký řádek... buď máám dlouhý vedení...

furt čti!

Mám krátké okénko, čtvrtý řádek druhé sloky nepřečtu. Nebo mám vadu v oku? A nenechá mě vydechnout a furt píše a já furt tipuju. Tak fajn!

tentokrát takové milé rozespalé...ale pořád Agáta...:o)

Začni konečně trochu hulákat. Neříkej, že na to nemáš

:-)

Rozum a duše se někdy nepoperou, a pak z toho vznikají takhle krásné básně...

Je mi radostí se připojit s výběrem...za medvědy a za to, že sdílíš, obohacuješ.

Poslední tři verše jsou navíc, ale je to pro mne krásná báseň se vším všudy.

děvčata, to jste mě potěšila.. zrovna drbu koupelnu, přivezou mi nový kotel, tak aby se mu u mě líbilo... a takové krásné komentáře... zdravím a děkuju

Moc se mi líbí. /T

Božinku, to je krása, taká tá zrelá, čo prichádza s časom, s poznaním strát...

 můj milý  někdy bývám smutná ale neboj  je to jako když sáhnu do prázdna  a něco se mě dotkne ještě to nevidím jen tuším že všechno neplaní…

***** 

tak to som rada, moja milá, pouštěla jsem jí po vodě kvůli vám  :)

odkaz som vylovila, moje milá :)*

:) určitě vím, kočko, že by to bylo moje krásný poštípaný tělíčko :)))

tak jimi-jima... jsem to trochu upravila a dost!! už žádný nápady! :))

tak jen v náznacích... aby to nebylo moc vokatý :))) ty jsi číslo!

goro, super!!!!!! :))

kví, ty voe, to je skvělý!! musím to tam nějak dostat... čekej, prďka, čekej... aguše dopíše :)

Dávno jsem ti uvěřila, pábitelko:-)

dobrááá, opravím podle tebe, já jsem ze školy dýl :))))  prej z leskyma :) ty mě vždycky rozesměješ a hned je mi líp

goro... a to je pravda pravdoucí!!!

Dnes /zase/ povedené smutnozahradnickorekonstrukční:-) a vypichuji tuto:

a v noci otevírám skříň oteklými prstyvidím kočár tažený bílými medvědytlamy odfukující teplou páru

souhlasím, občas si to může člověk dovolit - zakňourat si :)   díky

LÉČIVÉ...překlepla jsem se, spěchám na klávesnici hrozně...

A proč bys nekňourala? Je to lčívé, klidně kňourej i nahlas...chicht...emoce jsou nemoce -UVNITŘ, MUSÍ VEN , PŘECI

to je tajemství přece :)

je to kňourát, je, proto je to do dopis v lahvi, aby to nikdo nečetl :))

i tobě hezký ráno, mnd

andělko, děkuju za čtení 

I když z principu nesouhlasím, něco se mi může líbit, i když je to kňourát. Jen si mi pořád neprozradila, jak to dopadlo s tim egilem... Hezký ráno

Krásné...