Stěhovaví ptáci

Tentokrát jsem z tvých miniatur rozpačitý. Možná to způsobila úplně první věta první miniatury, protože si nedovedu představit, že bych obědval oblečené makarony.

Jako již několikráte mám z miniatur tohoto typu smíšené pocity --  některé odstavce se mi vyložené líbí  (...Lidé úzkých roků... a věta ...člověk by musel žít nejméně dvakrát, aby něco pochopil...)  nebo ...Na lihovar padl listopad...  a jiné mi naopak neříkají nic. Za úvodní dvě jmenované  Tip.  

Děkuju Stargazere za ta povzbudivá slova. Dávají mi energii pro příště. A snad ani příště nezklamu.  

Jako vždy výborné. Nápaditost, skvělá pozorovací schopnost. V tomto typu tvorby se nemá hledat smysl - jen obrazy, dojmy, pocity... a sdělení. Tomuhle vždycky přijdu na chuť. TIP

děkuju, bixley, za zastavení, čtení a slova, která mi dávají energii do psaní.

Vždycky máš krásné obrazy, které mě uchvátí: nahé makaróny, lihovar hraje barvami...

Moc se mi líbil lihovar a stěhovaví ptáci. T.

to je dobrá, řekl bych oprávněná otázka, a rád si budu protiřečit. na první nádech mne nenapadá nikdo konkrétní. možná tedy opravdu mícháš ingredience svérázným způsobem. ale co, nechme to na literární historii, bude-li se zajímat.

další věc je, že já tyhle autory moc nečtu, stačí o nich jen trochu vědět, a kdoví, zda bych jim jmenováním neublížil. ovšem třeba v Petrově svého času nebo v Concordii ze druhé strany měli taky rádi tenhle trochu eklektický, trochu napěněný, odlehčený, barvitý přístup. možná by se nějaké paralely mezi Vaňkem-Úvalským, Vicky Shockem, Kopáčem, starší podobou Stančíka, Šandy či Ohniska nebo Tomáše Kafky našly. mám jaksi zažité, že jednu dobu to byla až epidemie. 

a koho podle tebe napodobuji, tos ještě nesdělil. možná by mě i napadli nějací oblíbenci, ale necítím se jako jejich epigon.

základem myslím právě tu objevnost v jedinečnosti okamžiku, scény, příhody, prožitku, způsobu vidění, zápletky apod., 

ať to vezmeme z kterékoliv strany, v každém díle musí být nová zkušenost, aby nešlo o kopii, plagiát, napodobeninu, epigonství, rozmělnění, odvozenost apod. tím se umění stává uměním. týká se to i malířů. lze přebírat námět a být jedinečný ve výrazu, v použití barvy, světel, linky apod. a musí to být dost silné, aby to obraz uneslo. o tom má slova, aby tě šablony nepřepraly.

já ta místa zde nacházím, spíš ve fragmentech nebo i celých pasážích, to je pravda, a ptám se, co by se stalo, kdyby se nechala oddělit od šablon, kdyby se to ještě vyčistilo. zda zbydou jen trosky nápadů nebo i stavby s páteří.

"pohyb, zápletka, gradace." hyperaktivita je problém téhle doby, už dávno se netýká jen dětí. patrně i nejeden čtenář uvízl v téhle síti ze čtyř písmen: ADHD. obdobně tahle reakce platí k námitce nezbytné "objevnosti".

s nevolí nad úvahami v próze nebo poezii se tu potýkám dlouhá léta, tedy lze odvětit: je taková námitka "objevná"?

šablonovitost: proč ale ne? dlouhá staletí malíři malovali jednu a tutéž madonu či tvář krista, byla to šablona, ale každý ji nějak uchopil. umělci nejsou, jen jen řemeslníci, o řemeslo mi jde, ne o "výšiny či hlubiny", "výsupy či ponory" ducha.

k "základu" tady moc nerozumím, nevím, co myslíš základem?

ale i přes to všechno díky za zastavení se a - nepochybuji - upřímně míněnou kritiku.   

pokud nepřistoupíme na styl libovolně přesýpaného kaleidoskopu, což nesoudím, a čekáme od miniatury pohyb, zápletku, gradaci, pak vidím, že právě to je zde vystavěno na nijak objevných šablonách. zbydou tedy barvy a tvary, na první pohled i chytlavé, nějaké nálady, pózy, gesta i známé triky. říkám, proč ne, ale pojmenujme si to náležitě. 

zvlášť bych dal "Na lihovar padl listopad". První 2 –3 věty by mohly být poezií o sobě, ale pak se to proplete snahou o moudrost, tomu už se nedá věřit. mudrlantství bylo v literatuře už dost.

jsou zde nápady, ale základ chybí. ten je převzatý. pokud není tvým záměrem cpát se do klišé, zkus je odstranit, podívat se na trosky, které zbydou, a přemýšlet, jak dál.

na druhou stranu, může být tvým údělem pohrávat si se šablonami. potom si tedy přeju, aby tě nepřepraly, vážně.

děkuju, lastgasp! to ani nezasloužím, ale děkuju.

Dehydratovaná líbeznost a moudrost. Kéž bych takhle uměl napsat román!

avi PM

ahoj, určitě ano! díky.

ahoj, souhlasil bys s nominací mini do soutěže?

tak se musím omluvit: za blues to označil musaši. snad mi promine.

děkuju, přátelé, moc m+ě těší, že je tady živo a že si můžeme vyměnit názory.

od whitesnakea jsem to nečekel, jak říká mistr karel g. každý rok. ale vážně, jsem rád, vystihl jsi to, o co se snažím, aktualitu, malou formu, dneska mi atkij napsala takové blues, žádný bach. ano, stačí m isnad trochu řemesla, nemám ambice na zápis do knihy klasiků. taky  fascinuje mě proměnlivost světa, nějak netíhnu k věčným otiskům, klidně ať jsou - pokud možno až nejdřív za pár let :-) - z povrchu země. tak - díky!

a díky všem, hlavěn taky za výběry, kterých si cením i z pragmatického hlediska- přitánou čtenáře.  

Taky Tě rád čtu. Ahoj Y.

dnes velmi stěhovaví ptáci **

Nemusíme si padat do náruče, ale můžeme se číst a reagovat. Movsarova forma jakéhosi lakonického přemýšlení, v němž nechybí rozhled, vhled či dokonce poetika, je na těchto stránkách veskrze originální a svébytná. Kolik autorů by dalo nevímco za to, aby byli rozpoznatelní na první dobrou. Líbí se mi rozsah, od rozjímání s notnou dávkou ironie přes jízlivé šlehy až po nepokryté komentování věcí vezdejších i ostatních.

Někdy se nudím, jindy bavím, ale oceňuji styl a zaujetí. A určitou úroveň výpovědi.

A navíc: není to "pejsko-kočičkovské" létání z květu na květ a snaha vyjádřit se ke všemu a ke všem, když už mám tu možnost. Jeden podařený Jaromír Soukup bohatě stačí na několik generací, možná si budeme jednou v duchu blahopřát, že jsem žili v době, kdy tahle trapně milá kreatura řádila v mediálním prostoru.

Omlouvám se za pitomou paralelu.

Ex parádní. Pomněl jsem se. 

Vytříbené:-))

*