Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodzimní...
Autor
Gora
dům po sousedech –
kočka sedá na prahu
u prázdné misky
………..
stará poustevna–
slýchává jen zpěv ptáků
za kuropění
…………
zvon pro příchozí
malí mniši cinkají –
venku se stmívá
………..
na klášterní zdi
houpe se klec bez dvířek–
pták opět zpívá
58 názorů
Stará kotelna
sazí zde jako mraků
kominík pění
…..
Celý dům už bdí
soused ožrán k nevíře
na schodech “zpívá”
Ten kontrast prázdnoty v prvních dvou básních a tichého naplnění v druhé dvojici tvoří takovou opravdu velmi jemnou podzimní melancholii. Chválím! *
O zábavě mám jinou představu než ty, urážet jiné mezi ni nepatří. To je ode mne vše :-)
Mluvíš jak nějaká blbá učitelka. Sem se chodí mmj za zábavou. Tak se bav, užij si to, sem tam třeba i někoho naser.., pořád jenom tipy, tipy, nic jiného neznáš?
Norsko1: přece bys nestál o reakci na své komentáře od nějaké 0. Na to, jak se teď cítíš, si jistě dovedeš odpovědět ty sám.
A mě nepoděkuješ? Jsem pro tebe hovno? Buď nad věcí. Kdo komu kdy věnoval pět haiku, psaných jenom pro tebe
Poslední zvlášť; zpíval ze smutku, zpívá z nabité svobody - co s ní ale...
A první:).
Norsko 1, v hlavním seznamu děl najdeš sloupec, ve kterém jsou vyznačeny kategorie, pro Tvůj duševní klid bych Ti doporučila kategorii "Haiku" při čtení vynechávat.
Irenko, maluješ slovy krásné obrázky. Líbí se mně všechny, ale nejvíc mě dostal ten první :-)))
Thea v tramvaji
20. 09. 2019Milé pohlazení... poslední se mi líbí nejvíc. Takové pěkné kapky :)
Ač haiku je pro mě půda neoraná, dnes jsem potěšen. Má to smysl, myšlenku i obraz. Díky a gratulace.
Jituš, díky ti, variant je moc - a po čase mi každá další zdá horší než ta první a většinou se k ní vracím :-) S dopovězeností je to tak, že by mi stačily dva verše...
Krásné momenty, dost dořečené. I zde by se dalo z mého vnějšího pohledu redukovat. Ale bojuju se stejným problémem- předat přesný obraz viděného.
Nejvíc první a poslední.
Evženie Brambůrková
20. 09. 2019Jako by se už opravdu blížil podzim.
Áziu tam cítiť (mniši, klášter, poustevna), ale to ja rád. 1. a 4. mimoriadne.
Večný snílek
20. 09. 2019Aj mne to príde také zvláštne, ale pekné. Je z toho cítiť takú samotu, smútok, opustenosť. Prečítala som si to viackrát a nad každým som sa zamyslela a cítila z toho aj to, čo tam nebolo napísané. Mám rada básne nad ktorými sa treba zamýšľať. Sama ich nedokážem písať, ale mám ich rada. Obdivujem toho, kto to dokáže.
Volá z toho jakási zvláštní opuštěnost, ale ne smutná, spíš taková, po které občas zatoužíme. Klid. Moc hezké. T.
kvaji, rod střední...
Děkuju, nedávno dávali nádherný dokument o Koreji a tamních klášterech, z těch viděných obrázků /např.klec na zdi kláštera/ jsem si udělala pár poznámek a postupně se snažila přetavit do 5-7-5 ty nejsilnější dojmy z dokumenty.
Jen první je z jiné pozorovací "dílny" - z jedné zbořené /zmizelé/ vesnice s poetickým jménem Svéraz /Svéráz/... odtud mám zvláštní postřehy a zážitky, snad se mi někdy povede ztvárnit je v básni či jinak.
Přečetl jsem si zpětně všechna tvá různá haiku, která se mi nahromadila za dobu, kdy jsem tady nebyl. Nevěděl jsem ale, co k nim podotknout. Tím nechci říct, že by byla špatná nebo tak něco, jen mě minuly. (Vlastně ani nevím, jakého rodu je haiku.)
Pokud jde o tato čtyři, tak ta se mi líbí moc, všechna. Navíc se mi zdá, že jak jsou seřazena za sebe, vyprávějí příběh.
Akceptuji to jako zdařilé miniatury **** Jisté je, že umíš vidět...