POPRVÉ NA LOVOŠI

Mílo, děkuji za zastavení a Tip :-)))

Špáďo, děkuji za zastavení a milou odezvu. Přeji hezký výlet :-)))

Děkuji za milého průvodce a ilustrovanou inspiraci na výlet s vnoučaty

Modrý angrešt, děkuji za zastavení a milou odezvu :-))). Těší mě, že se Ti moje akvarely líbí. Také bych ráda vyrazila někam do přírody, bylo by toho tolik k pozorování...

Jardo, děkuji za milé zastavení a Tip :-))). Zdá se, že jsme na tom oba podobně - já stěží ujdu 1 km s přestávkami (nejlíp, když je možné si sednout). V roce 2002 jsem byla naposledy na Milešovce, na Lovoši v roce 2007, takže zbývají už jen vzpomínky...

Janičko prima - naposledy na Lovoš jsem si říkal a tak jsem to nakonec propásl.  Dneska jsem rád, když dojdu 400 metrů k doktorovi s několika přestávkami. Poprvé jsem byl na Lovoši jako ještě ne pátnáctiletý, naposled s vnučkou 2002...

Entropia, děkuji za pečtení a milá slova :-))). Snažím se, aby moje přírodovědné "objevy" byly čtivé.

Honzo, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))). Pro mě byl výstup na Lovoš, ale i na Milešovku a další středohorské kopečky vždy úžasnými zážitkem spojeným s poznáváním jedinečné přírody a objevováním geologických zajímavostí rostlin, které jsem znala jen z atlasů. Při pěkném počasí jsme měli štěstí na motýly. Fascinovali nás otakárci, na vrholu Lovoše jsme jednou byli svědky jejich svatebních rejů.  Pro mě byla "hnacím motorem" k psaní i malování nejen krása a fascinac krajinou, ale i to, že Středohoří bylo u nás tak nějak popelkou mezi ostatními krajinami. Přitom už jen pohled na jeho panorama z dálky je dechberoucí, a vidět jeho krásy v detailech nás přesvědčí, že je to opravdu jedinečná krajina, která nemá u nás obdoby. V té restauraci na Lovoši jsme také byli a seděli při kávě nebo minerálce na terase. Když bylo pěkné počasí, moc  se nám líbil rozhled do krajiny a pohledy na Labe. 

Další tvůj příběh z přírody viděný odborným i poetickým okem zároveň

Jano, je úžasné, jak znáš přírodu. Ten popis tvé cesty je velmi emocionální. na Lovoši jsem, jako Litoměřičák, pochopitelně byl, je tam restaurace s terasou, je možné se tam po cestě občerstvit. Všechny tvé cesty jsou krásné, dokážeš je poutavě přiblížit. 

Janinko, děkuji za přečtení a milá slova, Tvůj zájem mě moc těší  :-)))

Děkuji za procházku :-) moc ráda, Tě čtu Janičko! 

fialko, moc mě těší, že se Ti dílo líbilo. Děkuji za přečtení a milá slova :-)))

per_zay,  ano ty sopečky mi učarovaly už dávno, když jsme se o nich učili ve škole. A když jsem je později navštívila, byla inspirace k malování i psaní. Děkuji za zastavení a Tip :-)))

Obdivuhodné, krásné. Moc ráda jsem četla :-)

hmmm ... ach ty sopečky ... :) ... T

Přemku, děkuji za přečtení a milou odezvu i popis Tvého školního výletu (v roce 1949 mně byly tři roky). U zříceniny Oparna jsem byla později než na Lovoši, a to s Poutníky Českého středohoří. Ten výlet jsem bohužel nepopsala, ale vzpomínám na krásné pohledy na Milešovku a Kletečnou průhledem "okny" hradu. Pod Oparnem mě tehdy zaujal habrový les - to jsem viděla poprvé, habry znám většinou rostlé ojediněle. Středohorské kopce na levém břehu Labe, porostlé většinou listnatými lesy, na mě působily exoticky už od prvního pohledu z vlaku.

Díky za poutavý popis tvé cesty na Lovoš. Já jsem tam byl naposledy (asi se budeš divit) v roce 1949 se školním výletem. Šli jsme přes zříceninu Oparno z Oparna. Vrchol vypadal trochu jinak, ale příroda, stromy, kameny (panenské), zpěv ptáků, květena byla stejně krásná i s úžasnými výhledy na Žernoseky, Lovosice a vrcholky Středohoří. Vyprávíš velmi zajímavě, jak by tam člověk šel vedle tebe.  

Jitko, děkuji z přečtení a Tip :-)))

Arwen a Čudlo, děkuji za zastavení a Tip :-)))

Marti, děkuji za zastavení a milá slova i Tip :-))) Těší mě, že jsem Tě vtáhla do atmosféry Lovoše. 

moc líbilo, Jani, tvoje zaujetí krásnou přírodou nezná mezí, obrázek krásný moc, jako bych tam byla, i když nebyla *

Renato, děkuji za přečtení  :-))). Moc mě těší, že se Ti vyprávění líbilo.

Irenko, díky za přečtení a milá slova :-))). Byla jsem překvapena, že to byl slavík. Domnívala jsem se, že slavíci zpívají jen v noci nebo hodně brzy ráno. Mnohem později jsem si na internetu pouštěla hlasy ptáků a zpěv slavíka přesně odpovídal tomu, kterého jsem tenkrát slyšela.

Jani, to je tak hezky. Chtěla jsem ti i přidat smajlíka, ale je to moc hezky na "smajlíka". Krásny

Pěkné, Jani... i slavík byl přítomen:-))))

Maruško, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Mám radost, že Lovoš znáš. Ano, Opárno a Opárenské údolí. Na Lovoši jsem byla několikrát ještě s Poutníky Českého středohoří,  a někdy jsme z vrcholu Lovoše šli po modré značce do Opárna.

Jirko, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))). Máš pravdu, že moje milované sopky jsou pro mě osudové - byl to Vesuv, který mě už v dětství zasáhl šípem lásky, když jsem ho uviděla na staré pohlednici. Zamilovala jsem si aktivní sopky, ale i ty naše vyhaslé, které mají v sobě stále jiskru života. 

Byl to krásný výlet do míst, která znám jen trochu. Jezdili jsme do Opárna. Na Lovoši jsme jednou byli na Silvestra a bylo to náročné.

Diano, těší mě, že se Ti líbí, děkuji za zastavení a milou odezvu :-)))

Luboši, děkuji za zastavení a hezké verše, kterým jsem dala Tip :-)))

Ivi, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))) Potěšil mě Tvůj zájem o kytičky. V mládí jsem občas chodívala na procházky podél tratí s atlasem rostlin - byla jsem překvapena, kolik druhů roste na náspech a nejbližším okolí tratí. Teď si také ty kytičky, které neznám, vygůglím.

Janičko, nejprve mne napadlo, že ta Osudová nesedí, neb všechny tvé kytičky, šutříky, sýkorky a kdo ví kdo ještě se chtějí pozdravit a možná pomazlit jen s tebou a nechtějí být ve své pokoře neseny na vlnách hymny. Ale tvé milované sopky osudové jsou, číhají, vybuchují, omamují, a nebo jen tak pamatují.

Moc krásně napsáno! Jako vždycky! 

Na Lovoš fakt Jana leze

bez maček a oxygenu,

překračuje lidské meze,

obdivují mnozí ženu,

je vědění studnička,

vždyť pozná i budníčka

a určí druh (zde zrovna lesní),

kdo z mužů by o ní nesnil?

Jani....nádherné.....i když výlet jsi šla sama-nesama.....teď jsem šla s tebou.....škoda, že jen v písmenkách......ráda bych ukazovala hned tady a hned tam a vyptávala se...cože je to za kvítka.......i tak jsem se hodně dozvěděla.....a co nevím jak vypadá...prostě si vygůgluju....děkuju...*/*****

P.S. obrázek je krásný

Liduško, Renato a Romane,

potěšili jste mě svojí návštěvou, milými slovy a Tipy, děkuji :-))). Mám radost, že se vám dílo líbilo - začínala jsem je psát už ve vlaku při zpáteční cestě, zejména jsem výčet květeny. Dojmů bylo hodně a deštivé počasí mělo své kouzlo - zapomněla jsem napsat o vůni lesa a kamení v dešti.

Zárovreň děkuji všem, kteří se zastavili a dali Tip :-)))

Jani, ještě se k tomu vrátím, potřebuji na tak hezký výlet víc času. Díky

Janičko, děkuji za krásnou procházku, nepřestanu obdivovat tvoje znalosti, schopnosti pozorovat, naslouchat a rozumět přírodě, navíc vše umíš zachytit nejen slovem, ale i obrazem***