Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředčasně-pozdní setkání
Autor
Thea v tramvaji
Vždycky, když jsem vešla do toho podniku, byl tam. Někdy seděl u baru a koštoval čep. Jindy seděl ve druhé místnosti u stolu a důležitě debatoval s přísedícím (většinou ženského pohlaví).
Jednou mne z ničeho nic chytil za rukáv, když jsem kolem něj procházela. Bylo už k jedenácté a mně se blížil konec maminkovských vycházek. Chtěla jsem zaplatit a jít.
“Hraješ nádherně”, řekl zasněně.
Rty se mi zasekly na něčem, co by se dalo v pokročilé večerní hodině považovat za úsměv. Neměla jsem ráda, když mne starší pánové přepadávali s nutkavou potřebou sdělit mi svůj zážitek z poslechu. Samotná holka si v tuto dobu musí dávat pozor!
“Chtěl bych tě nakreslit”, pokračoval.
Nakreslit??? Docela mne překvapil. Stále jsem ještě ne úplně známého štamgasta z vinárky zařazovala do kategorie ‘nesympatický děkovač’. Trochu jsem se takových typů bála... Možná jsem v jejich přítomnosti víc vnímala odpočet svého vlastního času. Kdy se asi tak já zařadím do klubu ‘nesympatických děkovačů’ a budu ostatní mladší fešáky chytat za rukáv?
“Vy kreslíte?” Prohodila jsem s hraným zájmem. “Tak to se můžeme nakreslit navzájem!” Uzavřela jsem větu s podprahovou informací, která mu měla naznačit, že mám s kresbou zkušenosti a proto mne jen tak neohromí.
Děda se pousmál. A mně se zdálo, jako by nad tím vším jen pohrdavě mávnul rukou. Rozloučili jsme se a já zamířila ke dveřím. Večer ve vinárce pokračoval dál svým energickým tempem, ten můj se však rozpil ve zvuku rychlých kroků směrem k tramvaji.
Přiznám se. Děkovač mi zůstal v hlavě. Asi hlavně tím, jak přešel ten návrh se vzájemným kreslením. Chodila jsem do vinárky hrát co 14 dní a vždycky tam byl. Střídal svá obvyklá stanoviště. Ale taky občas vešel za mnou do zadní místnosti a opřel se o futra.
Všimla jsem si, jak se dívá - on mne kreslil! Dělala jsem to kdysi taky tak, když nebyl po ruce blok a tužka.
Prostě se na někoho díváš a v hlavě mu obtahuješ tvář. Vykresluješ linku mezi rty. Ztmavuješ místa ve stínu pod lícní kostí - potom líp vystoupí hlava. Je to něco jako denní snění. Upřeně koukáš, ale nevnímáš nic ze svého okolí. Jsi uvnitř hlavy a tvoříš. Alespoň on tam byl.
U placení jsem si všimla obrazu za barem. Linka, která jednoduše protéká formátem, zdánlivě nahodile se tenčí a hned zase koketně zahne a přidá na razanci. Určitě to musela být jeho linka! A něčí prso, které se nechalo přemluvit.
Když za pár týdnů umřel a já se znovu ocitla ve vinárce, prohlížela jsem si nové kresby na stěnách - uspořádali mu výstavu. Mráz mi z toho běhal po zádech. Jako by mne zase kreslil... a nebo já jeho?
28 názorů
Thea v tramvaji
09. 01. 2021Díky Lucie :)
Já Lucie píšu...
09. 01. 2021Theo, moc se mi líbí jak píšeš! Naprosto jsem se zžila s dějem, prožívala jsem ho s Tebou. Moc dobře popsané, zvlášť ty kresby! Měla by si psát více povídek! Určitě budou mít úspěch.
Děkuji za super zážitek :) Dávám tip ;)
Thea v tramvaji
30. 12. 2020Jasně :) Děkuji!
Thea v tramvaji
20. 12. 2020Vitex děkuji! Já právě na konci chtěla být úplně minimalistická, protože ta smrt sama o sobě je natolik silná, že jsem se bála, abych jo slovy příliš nerozmazala. Takže jsem se držela na uzdě :)
Poslední odstavec bych klidně o pár vět prosloužil, aby se to víc uklidnilo, zarezonovalo. Celek moc pěkný. t
Konstantin Polka
13. 12. 2020Doufal jsem v pointu...
Thea v tramvaji
11. 12. 2020starej Rendl - toho jsem se přesně bála, že by to tak mohlo někomu vyznít. Chápeš text po svém a to je zcela v pořádku. Díky každopádně za reakci!
Mária Horná
11. 12. 2020Pekné čítanie. Zžila som sa s dejom. :-) /*********
"...něčí prso, které se nechalo přemluvit..." *****
Malou radu. Když se ti něco nezdá na sto procent, to je právě to drhnutí, vracej se k tomu místu tak dlouho dokud na něco nepříjdeš. Vyplatí se to.
Thea v tramvaji
10. 12. 2020Díky K3! Já vím, že tam mám ještě dost míst která můžou drhnout... Ale moc mne těší, že konec je teda z tvého pohledu ok :)
Je to moc hezké. Připouštím, že něco málo se mi tam taky nepasuje. Nejlepší část je konec, kde jsi se udržela a nesklouzla do lacina, jako že jsi se uviděla na té výstavce a tak. Tenhle konec je super.
Štírko - děkuji za tvůj názor! Já myslím, že naznačit jeho věk není na škodu. Dochází tu díky tomu i ke generačnímu střetu, počáteční nedůvěře a škatulkování :)
Pribeh se mi libi... na rozdil od Gory bych se vyhnula vekovemu skatulkovani a napsala bych proste On... Dava to lepsi vyzneni, neni treba lidi videt pres vek, ale spise pres jejich projev a vlastnosti... (jinak mi a mně je češtinářsky totéž...?...)
Goro - děkuji za tvůj přínosný kritický pohled :) Možná by jedna zmíňka vážně stačila... To je jako když třídím fotky - všechny jsou důležité!!!! Ale ve výsledku vlastně jenom pro mne :)
Theo, čtivě napsané, ráda jsem nahlédla do mysli malířů. Oceňuji i humor...
Asi bych označení děda změnila na starší muž /aby postavě malíře zůstal opar tajemnosti/...
Zmínek o maminkovství je podle mého zbytečně dost, jedna by stačila... také zájmeno mi bych vyměnila za mně.
Vy kreslilte - překlep
Thea v tramvaji
10. 12. 2020Gabi díky! Moc mne to těší... Dýchej! :)
pre mňa skvelé, jedným dychom *
Thea v tramvaji
10. 12. 2020Fidzi - děkuji za hodnoceni! :) Evženie - já zase ráda kreslila lidi. Takové moje hobby od střední školy :) Tajně! Třeba na nádraží... Paparazzi :)))
Thea v tramvaji
10. 12. 2020Majaks - mír s tebou :)
Evženie Brambůrková
09. 12. 2020Lidi kreslím nerada, ale vystihla jsi to výborně. Tak to opravdu je.
Thea v tramvaji
09. 12. 2020Savage - díky za přečtení ;)
Savage Flame
09. 12. 2020Moc hezky napsany pribeh. Dekuji za pekne pocteni a samozrejme davam i zaslouzeny tip. ;) S.F.