Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDen louží
Autor
StvN
Byl jednou jeden chlapeček a ten se jmenoval Gagua.
Gaguova nejlepší kamarádka a zároveň sestřenice se jmenovala Patoja a oba se moc milovali.
Gagua miloval Patoju a Patoja milovala Gaguu.
Protože mluvit uměl zatím jenom Gagua, všechno Patoje vysvětloval a Patoja pozorně poslouchala.
Gagua se probudil a za oknem viděl, jak prší. Natáhl si ponožky, protože to byla první věc, kterou ráno dělal. Vždy měl jednu ponožku jinou než druhou. Pak si sednul na nočník a vyčůral se. S maminkou si dal snídani, omyl si obličej, oči, tváře, papulu a ruce. Vyčistil si zuby. Oblékl si slipy, tričko a tepláky a zeptal se maminky: „Kdo k nám dneska pijede?“ Gagua se návštěvy vždycky moc těšil. Nejvíc ovšem na Patoju. “Pijede Patoja?”
„Dneska nikdo nepřijede,” řekla maminka.
„A proč ne?“ Zeptal se Gagua.
„Protože venku prší.“
„Můžeme jet za Patojou my?“ Zeptal se Gagua, „vezmu si holínky, deštník a sekačku.“ Maminka věděla, že Gagua miluje louže a miluje svoje zelené holínky a deštník, který dostal od Patoji, takže souhlasila. Nevěděla ale, na co si chce vzít sekačku.
„Můžeme jet vlakem?“ zeptal se ještě Gagua.
„Můžeme,“ řekla maminka.
Gagua si šel sbalit batůžek, do kterého uložil svačinu, pití, lego, auta, koně, kamarády a náhradní slipy a ponožky.
“Můžu si vzít popáč,” volal na maminku přes celý byt.
“Můžeš,” řekla maminka.
“Pomůžeš mi,” volal Gagua, “nejde mi tam dát.”
“Batůžek je moc maličký a polštář veliký, proto se tam nevejde,” řekla maminka, když se jim nepodařilo polštář do batůžku natlačit.”
“Ten batůžek je jako já,” uzavřel Gagua.
Po chvíli řekl: “Maminko, můžu být pořád ještě maličký?”
“Můžeš,” usmála se maminka. “A teď už musíme jít.”
U dveří si Gagua oblékl bundu a holínky, do jedné ruky si vzal deštník a druhou tlačil sekačku, která při jízdě vydávala hrkavý zvuk, který se rozléhal chodbou bytového domu, jako když někdo bourá podlahu.
„Co budeš dělat s tou sekačkou?“ zeptala se maminka, která se nemohla zvědavostí dočkat.
„Posekám louže,“ řekl Gagua a vyběhl z domu do deště. “Budeš to vidět?” Volal na maminku, aby se nezapomněla dívat.
Cestou na nádraží Gagua sekal louže. „Co to je?“ Zarazil se v půli cesty a nastražil uši. „Já něco slyším,“ řekl. Maminka se zaposlouchala a skutečně, z dálky se ozýval podivný zvuk. Nejdříve to znělo jako šumění lesa, za chvíli jako drnčení nějaké motorky a pak jako bourání podlahy. Pak Gagua něco uviděl. Před nádražím šel průvod a protože byly Velikonoce, byl to průvod hrkaček. To se Gaguovi náramně hodilo k jeho sekačce, jejíž neúnavné hrkání najednou v průvodu jako by zaniklo.
Došli na nádraží.
U okýnka maminka koupila lístek na vlak. Po schodech vyšli na nástupiště, kde čekal pan Výpravčí a pan Průvodčí. Pan Výpravčí měl čepici, píšťalku a plácačku a pan Průvodčí měl kleštičky. Když bylo deset hodin, pan Výpravčí zapískal na píšťalku a mávnul plácačkou a vlak se rozjel. Přišel pan Průvodčí a řekl: „Dobrý den, vaše lístky prosím.“ Maminka řekla také dobrý den a podala panu Průvodčímu lístky a pan Průvodčí je kleštičkami štípnul.
„Jak štípnul?“ Ptá se mě vždycky Gagua, když mu pohádku vyprávím. „Kleštičkami,“ říkám. „Jak kleštičkami?“ - „Jako má děda.“ - „Jak děda?“ Ptá se Gagua. - „Jako má děda na ty hřebíky.“ - „Aha,“ usměje se Gagua a začne mě štípat do ruky. „Štíp štíp,“ směje se.
Za chvíli vlak zastavil ve stanici a tam už čekala Patoja s deštníkem. Gagua k ní přiběhl, objal ji, dal jí pusinku a řekl: „Já tě miluju.“ Pak se ještě otočil na maminku a řekl: „Já tě taky miluju.“ Cestou s Patojou sekali louže a hrkali na všechny strany.
„Jak na všechny strany?“ Ptá se mě Gagua, ale to už skoro spí.
35 názorů
líbilo *, vymýšlím pro vnoučky pohádky, když jdeme na procházku. V pohádkách jsou vnoučata hlavními osobami, nesmí tam chybět zvířátka :-))
No tak statečná autíčka mě moc neberou, i když se na ně vnouček díval (teď už je velký), ale šmouly si užívám.
kvaj, mám to stejně, ale o tom to je. Čtení pro děti oceníš jen když je čteš s dětmi. To je asi jako kdybych po Tobě chtěl, aby sis užil šmouly nebo statečná autíčka.
moc hezký StvNe,připomnělo mi to vyprávěnky naší ruské babičky,a taky potom moje co jsem vyprávěla dětem,ale já jsem si neuměla tolik vymýšlet ,většinou jsem je četla.Později jsem vymýšlela říkačky,ale kde je jim konec...moc hezký,díky.
Napsané je to dobře, takže tip.
Na druhé straně - ale to je můj problém - mě tyhle "dětské vyprávěnky" nebaví.
Za pohádku bych to nepovažovala. Je to vyprávění. Jména osob se mi nelíbí , české by bylo hezčí. Za hezké a milé vyprávění dám TIP.:-)
Bohužel jsme to museli přehodnotit. Jednak jsme si nebyli jisti, jestli jsi chtěl soutěžit, jednak janina6 měla navíc dva výběry. Ale nezoufej, Tvoje pohádka je úžasná, posílám Ti taky výběr. :-)
Já Lucie píšu...
01. 05. 2021Také gratuluji! Zasloužená výhra :)
Štěpáne, gratuluji k vítězství v Tematickém dnu, tahle úžasná pohádka si ho právem zaslouží!
Próza_měsíce
26. 04. 2021Díky...
Má to skvělou náladu a rovněž nápad se sekáním louží je ohromný. Líbilo by se mi to v soutěži PM, co ty na to?
Toto je jiné pojetí louže než znám já - spojené s tím, co je nedostupné a co se nesmí.
Líbí se mi tón, jakým je to psané. Hezká, zvláštní jména a celkově to brebentění.
Já Lucie píšu...
24. 04. 2021To prolnutí spojené s vyprávěním se mi moc líbí! Taky krásný happy end, který mě poránu mile uspokojil :) Pěkná pointa s loužemi a deštníkem. Pobavilo mě, když chtěl sekat a samozřejmě šišlání!
Je to prostě pohádka!
Opravdu velmi velmi velice se mi líbilo! Nenašla jsem, kde ti za to kdo nadával, ale pokud ano, to asi musel mít nejakej problém sám... Jsem ráda, že jsem si tu v tobě našla dalšího zajímavýho a (dů)vtipnýho autora. Tip a.
Ráda jsem četla, Stývne. Ostatní už bylo řečeno výše.
Tak jen - hezký nápad a pěkně napsáno.
Tak jsem to přečetla a je to krásný. Tak nějak jsem při čtení tajila dech, abych nevyplašila jakési kouzlo. To je přesně ten příklad, že když se umí psát, tak nemusí být nijak světoborný námět, prostě se vypráví dítěti, ale přitom si čtenář užívá každou větu. Máš to krásně propojené... autora, vypravěče, posluchače i postavy, všechno do sebe zapadá. Bezva výběr slov v popisech, a taky je to dojemné... a už zase zatajím ten dech, abych nevyplašila kouzlo.
Pokud nechceš soutěžit 24. dubna, tak to nazvi nějak jinak, aby bylo jasné, že Tvým cílem to nebylo psát k tematickému dni.
Jinak moc hezká pohádka.
Jani, o to vůbec nejde. Já vím, že je tímto způsobem dílo přístupné. Vždycky to tak bylo. Vložil jsem to tak záměrně. Problém ale není, jak jsem pochopil, ve vložení, problém je, odkdy se počítají tipy, protože je to asi soutěž, což a) nikde není psáno, b) mě to nezajímá, protože jsem to jako soutěž nevnímal a soutěžit ani nechci. Chtěl jsem přispět do tematického dne a nabídnout čtenářům vlastně docela intimní dílo, a dostal jsem za to vynadáno. A to prosím pěkně není chybou systému. To je v povaze člověka. Už se o tom nechci dál hádat. Nikoho nenutím moje věci číst.
No jo, za tohle holky nemůžou. Že Písmák "vyzradí" dílo, které se má uveřejnit až v jiném datu. To je chyba systému :-(
Jani, a to člověku zvedne náladu, viď :)
Člověk v dobrém úmyslu napíše pohádku a nakonec je za padoucha. Já bych byl rád, kdybyste si pohádku přečetly a napsaly, že je fajn nebo že je blbá a s tím budu úplně v pohodě. Název změním, abych nikoho nepobuřoval.
Bohužel se to nedá udělat jinak než vložit až ten den. Poukazovaly jsme s bixley na to...
Tak jsem taky vložila povídku ke Dni louží s datem zveřejnění 24.4., a dostala jsem obratem několik upozornění, že je to předčasné, ať to smažu. Něco je tu v nastavení Písmáka špatně... No nic, smažu a vložím znovu až toho 24. dubna. A sem taky přijdu znovu :-)
blacksabbath
13. 04. 2021pohádky mám ráda....průvodčí s kleštičkama.. .-))))..Jjjj ještě mám pár těch kartonových lístků s dírkama v pokladech...:-)))))
Povídáme si pořád a vlastně si říkáme jenom pohádky. S věkem ale fakt poslouchám víc já :)
Hezký. Líbí se mi, jak se to prolne s tím, že je to vyprávění a Gague vstoupí do příběhu jako posluchač. Některý nápady výborně vystihují dětskou fantazii a logiku, třeba to s polštářem nebo se sekačkou. Vyprávíš hodně dětem? Já jsem dřív taky vyprávěl, teď už si ale spíš vymýšlejí oni příběhy pro mě.