Kurtizána

Promodralé třepotavé ráno

„Mluv! Kde jsi byla kurtizáno?!

Však vím

tam….támhle

jako vždycky“

řek‘ jízlivě a sarkasticky

v zdech nevinnosti kula léčku

„ach žárlíš

ty můj blázínečku“

a šahala mu na nosánek

tak něžně

až se zastyděl

„Už v osm připravil jsem jídla

a v deset? Večeře nám stydla

v půlnoci nepřišla jsi ani

jak trpké bylo uléhání

No

kurtizáno

kde jsi byla?

Proč bolest jsi mi působila?

když se mnou ne

tak s kýmpak spíš?!“

„Áaaa ty se vždy tak nasupíš

Bláhoví muži

Propánajána

Jakápak já jsem kurtizána

byla jsem se svou přítelkyní“

(za co mě jenom

za co vinní?)

„A u kterépak místo spánku?“

„Stačí milý!“

-má na kahánku-

„celou noc jsem ji konejšila

z nešťastné lásky veliké“

„To ano! Věřím!!! zajisté!!!

to kurtizány dělávají

že se svým milým zamávají

a….“

„přestaň už s tou kurtizánou

třináctou komnatu – zakázanou-

pootevíráš nejistě“

(má kurtizánka s kým jen spává

podezírání vyčerpává

to si zas šotek vybral taxu

žárlivost – vůni pertinaxu

zaplaším jako špačky z třešně!

i když mě něco stále hlodá

třeba, že obléká se fešně…

…ne, blouzním,…dosti!

nechci už další pochybnosti)

- a nahněvanost vzpurná voda  

odtekla v jejich objetí -

setmělo se

večeře byla připravena

ragů vonělo výtečně

milovali se horečně

než padla

víčka olověná

usínal pro ni

dechem prostým

chvilinku malou snila klamně

pak vstala

a když oblékala kostým

zašeptala mu:

„čekej na mě

jen tak se nevrať z říše spánku

však miluješ svou

…..kurtizánku!“