nevěřím

Hezké obě a věřit se nemusí, ale život je s vírou, ať je jakákoliv a v koho nebo cokoliv kapku lehčí.

díky, moľko - jen povzdech, aby se jí líp letělo ... a mně tu bylo :) Kdoví kdoví kdo ví

Andrejko, moc dík, za podělení se ... budu si pamatovat :) až bude nejhůř, jako když najdu ... :) anebo, aby bylo nejlíp, jak zasloužím. 

v podstate rekviem, agáta5 tu chýba

Lawenderr, básník prózy určitě nejsem, na to jsou jiní, ale ss lehkou smrtí jsi mi něco připomněl. Můj táta byl v sedmdesátých letech v Lybii a nedopadlo to dobře. Kromě jiného si přivezl i jednu životní moudrost: Smrt není zlá a může být i přítelem, když je nejhůř.

přesně! - nejak to přeci musí fungovat ... jakoby se nic nepřetrhalo, jen nit mizí kdesi v dálce - a když za ni taháš, přitáhnout si ... páře se ti zezadu triko :) život je složitej ...Smrt je (by měla být lehká)

moc díky, Andreino, krásněs napsala ... jsi básník prózy:)

Jsme tu, jsme na chvíli, která nám byla osudem dána, než se nit přetrhne. Jde navázat? Věřím, že ano, ale to už budeme v jiném místě osnovy zvané čas. Možná je vše pouze obrovská smyčka a po smrti se znova objevíme v její jiné části. Zda v buducnosti nebo minulosti neví nikdo, ale nějak to musí fungovat, protože jinak by byl náš vesmír pro takové obrovské množství duší přece jen trochu malý. 

Napsala jsi smutné verše, ale s nadějí.

guy:) ...

Morticie, děkuju - jen doufám, že se uloženina časem nezkazí ... :D často si neco uložím a za půlroku si říká proč - tak nějak někdy vyvanou :) ... no, jistá záruka by tu byla ... - smrt platí pořád stejně

"Budu" od začátku do konce jeden velký TIP * <3 ach....ukládam si na potom.

...

:)

 - nevěřím na smrt,

to se jen na mžik setmím

a průvan foukne do zobcové flétny*

já díky za otisk Entropie a že si pamatuješ ... ta interpunkce, fakt nevím, jestli tam původně byla :) mám svá interpunkční období a pak zas ještě horší období ... :)  - hm, agáta taky nemá čárky - někdy jsem chtěla psát jako ona ... (skoro vždycky)

law, díky, i za báseň budu... dobře si ji pamatuju, i když bez interpunkce, nevím proč

Musaši, tvá Svítilna by se Agátě určitě líbila

law,

v těchto dnech jsem četl několik sbírek Františka Hrubína. V jedné z nich je báseň, která se jmenuje "Mrtvým stolovníkům". Ten námět jsem Hrubínovi ukradl, ale v jeho básni samozřejmě nejsou žádní Etruskové a žádné hrobky Etrusků, natožpak věčná svítilna.

Hrobky Etrusků jsou nejveselejší hrobky, jaké znám. Často jsou na stěnách fresky zobrazující hostiny. Mrtví se tedy mohou celou věčnost veselit a hodovat spolu. Takový posmrtný život bych Agátě přál.

Jestli se chceš podívat, jak taková typická hrobka Etrusků vypdala, tak mně se nejvíc líbí hrobka Ildebranda. 

Bylo by to skvělé, aleši, kdyby ses o to pokusil :)

aleši, stejně jak píše law .....  a určitě bych si ji ráda koupila

aleši, já bych tu knížku moc chtěla! ... měla tam být i aguščina fotka se slunečnicema:) - tak kdyby se povedlo pár výtisků - a rodina nebyla proti, budu moc ráda:) děkuju

měl jsem tu čest pomáhat agátě při přípravě její knížky "lektvary proti smutku"...

agáta odešla dřív, než knížka stačila přijít na svět, tak teď přemýšlím, jestli ji v nějakém omezeném množství nevydat in memoriam...asi ještě chvíli počkám a pak zkusím zajet do Strupčic za synem, co by na to říkal... co si o tom myslíte vy, kdo jste ji znali nebo četli?

Musaši, ... Musaši! - moc krásný koment (qíčala si váží a agáta by se usmívala do dýmu:) - ta Svítilna je božííí, přesněs vystih, co cítím ... tak to je! :)) teda tak to mám poskládané v hlavě, tam to nekončí, hlavní svět běží dál - a nohy, ruce a to ostatní se pod tím jen někam pohybují ... :) jsem asi Etrusk

Alegno, ... že rozumím

gabi, moc díky za připomenutí, pověsila jsem smutek i na PP 

sabbathko, ... 

Evži, jj byla svá a neslevila ze svého ani o chlup:) až dokonce svoje:) i proto ji mám ráda

Philog, škoda, že jste se nepotkaly ... vždycky mi přišlo, že byste měly ... tak ne:) Ale třeba orel ... nebo kluk:)

Lničko:) pro mě byla půl Písmáka ... a ubývala a ubývala - pořád ubývá ... 

Santi€, v hlavě to měla na dvacet :)- jezdila na inlajnech a na koloběžce ... hrozně ji štvalo, že už nemá na brusle tu rovnováhu a sílu ... nezestárla, jen trochu zvrásčitěla a pak odešla

Muamarku, ...

vesuvanko, ...

aleši, přesně! :) - krásněs ji viděl ... byla kouzelná, měla krásnou mozaiku na schodu u východu pod pergolu - tu jsi už neviděl ... motýly, kytky ... léto:) zbylo tu po ní

a2a2a - za ty Topoly by byla ráda ... její duše neunikala, jen zjemňovala a zprůhledňovala ... oči už nevím, rok jsem ji neviděla:) mám v mysli kočičí, zvídavé a hravé ... :)

     a nééé:))) - ta první básnička je aguščina! (omluva za chybný nadpis, hrozně jsem pospíchala, nevěděla, co s tím vším ...  ) Můj je jen ten dovětek, že jsem chtěla něco ze sebe - do teď nevím, co s tím vším ...

atkijko, moc se tenkrát těšila, ale jak začlo padat, začla se bát - nerada jezdila ve sněhu:) škoda, škoda, škoda ... kus z ní je v básničkách, ale celý člověk se tam nevešel ... :)

Theo, ...

Marcelko, přesně:) a kousek tu zbyl, otisk času, co už nebude ... chodím si číst baronku, nikdy jsem ji neznala (agáta ještě jo), ale něčím je mi tak blízká, jako živá, v jiném světě

Silenko, ... moc

Děkuju všem, co jste tudy prošli a koukli nahoru :) krása

Ahoj Marcelko, díky za upřesnění. Pochopil jsem to už včera večer, když jsem se zpětně pročítal agátčinými verši, ale i ten dovětek od lawenderr je krásný.

Jiří, autorem veršů Orel a kluk je přece agáta. Lawenderr asi přidala jen to svoje "nevěřím" pod čarou.

Já věřím ... věděla jsem, kam se Janina cesta ubírá. Rozuměla jsem jejím veršům z doby, kdy už se prala o život.  

Odešla a je milé, že tu nechala své texty. Ráda jsem si ji četla a díky tomu, že je tu nechala, tu vlastně tak nějak dál je a to je dobře.

I pro mne byla výraznou Písmáckou autorkou. Díky Lawenderr za tak krásná a citlivá slova. 

lawenderr, až nyní mi dochází, že jsi autorkou veršů. Natolik mne pohltily, že jsem si myslel, že jsou od Janičky a tys je jen vyvěsila jako připomínku jejího údělu a umu. Jsou neskutečně z tvé strany empatické a vskutku nádherné. Posiluje mne, že jsou zde lidé (ani ne tak autoři) jako ty. Děkuji.

Nemůžu té zprávě uvěřit...O to víc mi je líto, že jsem se s Janou skutečně nepotkala. Tenkrát plány zhatilo počasí.

Svět, co nosila/nosí v srdci tu pořád žije...

law, děkuji Tobě za možnost dozvědět se...Tvé verše (by) se agátce líbily. Jsou střídmě krásné a trochu rošťačivé, takové, jaké se domnívám, že bylo i vaše přátelství.

V letu na shledanou, agátko.

Dozvěděl jsem se to dnes, ale nápovědu jsem vnímal dřív. Je mi to opravdu hodně, hodně líto. Nádherná bytost s klukovskýma očima a rybníkem. Když vám někdo takový odejde, chcete věřit ještě více, že je nebe. Kam by jinak šla.

Když odchází topoly

V Komenského sadech  na staré topoly

malují bílý pruh. Dřevorubci říkají,

že z nemocných stromů utíká duše. 

Jak jim mám věřit, když se drží hlíny

a při kácení voní.

ag...jedna z duší Písmáka...čarodějka, co si kuchyň obkládá vlastnoručně vyrobenými kachlíky... lektvary proti smutku pomáhaly, ale zázrak udělat nedokázaly...

To je mně líto... 

Je mi to líto. Upřímnou soustrast...

Čtu poněkolikáté a pořád nemůžu uvěřit. Hádala jsem jí napřed sotva dvacet podle ukecanosti v básních..

Law, díky, agátu, její texty, komentáře, jsem měla moc ráda, i když jsem se s ní nikdy neviděla, myslím, že mě přes písmák dost ovlivnila, naplňovala radostí...překvapením...přemýšlením, měla velké srdce, milovala život...bude tu chybět...se slzama se určitě přidám

Do hrobek starých Etrusků, bohatě vybavených pohřebními dary, bývala vklládána kouzelná svítilna. Prý některé tyto lampy svítily ještě po otevření hrobů ve dvacátém století.

Svítilna

Když přisednu si ve snu k stolovníkům,

vždy zapomínám, že jsou po smrti.

Zpěv, struny, víno...  jsme zas při chuti,

snad do bezčasí bezděčně jsem vnikl...

Pak po přípitku rozbijeme sklenky

a ze střípků se číše poskládá

a nekonečná dobrá nálada

nás nutí vstoupit na led velmi tenký,

hned vzájemně si mnohé připomínat

i ledacos si možná vysvětlit.

Ta důvěrnost, ta pokora, ten klid

a svítilna, co nikdy nezhasíná...

               Ten kouzelný knot tisíce let hoří.

               Jsme Etruskové v dávném středomoří.

já taky 

Měla jsem ráda její neotřelý projev. Na takové lidi se nezapomíná.

law......děkuji....vzpomínám

law,chcela by so ťa poprosiť, či by si toto nemohla daťaj na PP, tam mala/má veľa priaznivcov, ktorí by si zaslúžili vedieť

 law díky...ještě je ta skutečnost nepolapitelná...vrátím se sem

Před lety jsme byli "kamarádky", ale pak se to nějak pokazilo. 

Jednou jsem jí psal, že jí je hej, když tady má tolik přátel a příznivců. Odpověděla mi, že se pletu, že tady má přítelkyni jednu jedinou a to Qíčalu. Myslím si ale, že neměla pravdu, že ji tu mělo rádo hodně lidí, což mi komentáře pod lawendřiným příspěvkem začínají potvrzovat.

Vždycky budu vzpomínat jen na to hezké, na to, jak jsme se spolu bavili(y) v letech 15, 16, 17 a 18 o poezii a jak jsme si často vzájemně vyměňovaly názory na své básničky, hned, jak se objevily na panelu. Ty časy se už nevrátí a ona  v té době byla jednou z nejvýraznějších autorek na Písmáku.                                   Mus. / Umbratica

gabi, fajn pocit, rozloučit se poplkáním o životě - bylo s kým tu být:) děkuju

yss, vůbec jsem nevěděla najednou co dělat - ale napsat třeba i hloupě něco ještě hloupějšího je někdy lepší, než dusit to a neříct, jen jsem nevěděla jak ... tak, tak:)) ... možná by se jen trošku zašklebila:) zas bulim:)))

vindale, njn, co už s tim teď:) Nedokázala jsem to zastavit. Ale jestli umíš, zastav to

Kočko, plkáme, jako by tu byla  ... :) někde je. A mně zůstává říct jen Díky ... :)

ukrytá v máku, tys ji asi nezažila, byla to fajn kámoška a uměla předat pocit popisem mravence :))) byla básnířka, ale i všechno ostatní, co uznala za vhodný :)) agáta5

(ale i slunceblunce a nevím, co všechno ještě ... s ní toho bylo tolik ...:)

Zrovna dneska dopoledne jsem za Gaťkou myšlenkou zalétl... Vím, že tvoje vložení bylo naopak moc hezké. Podobně jako ten čas potkávání se s Janou tady na Písmoni. I když taky mohl být, sacrblé, delší!...

příšerný..

Je mi to fakt veľmi ľúto....vďaka že si dala vedieť práve týmto spôsobom..dik law

tak som sa bála...kedy kto ako sa to dozviem...ďakujem law...stihla som jej povedať dôležité*

Ach jo... Tip a.

Kam až nás vzala...

ještě ti něco musím.

ty jo, v tom konci jsme si tak podobný, trochu jako bych četla sebe, ale jinak ... je tam ten divnej pocit, co nejde říct, ani napsat - dá se jen cítit, když čteš a chvíli potom ... děkuju, jako bysme šly ještě chvíli s ní:)

law, taky budu. Při sám orel.

ag měla, má... ráda dlouhý, houpavý, tak proto ti tu s tím zacláním, víš.

Je to ze dneškovčera, hm.

Dřív nežli začne sníh do cesty z pole vát,

dřív nežli sklapne past, pasti jak oka, skřipce

mým očím dopřává v nášlapných plochách řídce

s výsadky ořešák — ať spěchám, rozlévá

mořem tmy do zátok přes milost odvěkou,

přes lovcův mělký pláč i čirou kratochvíli —

snad abychom si včas rožli a zatopili:

vplul všudypřítomně, až neodbytně kouř.

Svůj naštípaný pach komínem ukotvil.

V nás nočních sovách pak esence tuberózy,

jen mezi prkny dál se protahuje podzim,

zas prudce vtéká vzduch, v němž řeže bzukot pil.

Už sotva teplá zem, kam by se čmelák vrt,

když světlo míhá se jak stromy — mění odstín,

náleží štětcům tah a ptactvu na rychlosti

nic ubrat nesvede. Tam u vrat leda smrt

zrát míní na skřipcích: tak řídká z větví síť

je proti listům vích, vždyť slunce podchlazené

v ní lapá po dechu. Kouř zběsile se vžene

do promodralé vsi ten na rtech nekřísit.

Sám bolestivě mne hřbet zohýbaných střech,

vsí zalká kapela, než rozostřené skřipky

vynajdou stěží tón: jako když vrzne sypký

sníh a pak soumrak kraj svým stříbrem obestře…

Je to prave skvely i v tom rozhlasovem zpracovani.. 

"... protože psaní jsou samé kličky, háčky, pentličky , samá faleš a přikrášlování ... prostě něco pro dospělé" (už mlčím, jen, že boží, poslouchám ... snad si chvíli přestanu povídat s agátou:) díky cvrkavá:* přesně tohle jsem potřebovala

Jsem to nasla ❤

https://m.youtube.com/watch?v=_sD-gbCPZH8

sviluško, chtěla bejt orel - bude. Až si mi jednou sedne na rukou takovej jeden čersvě opeřenej a rovnou mi nevyklovne oko, ale cvrnkne mě do nosu :) a pak poletí vysoko, nejvejš, budu vědět. Hlídej orly! :) já ode dneška budu

cvrku,Oskara a růžovou paní si přečtu - díík ... že se tu se mnou zamejšlíš, když nechci věřit, že pak už nic neni ... je! 

Myslím si, že jsme tu jako na divadle - herci - můžeme hrát, co chceme a taky trochu program ... a když si všechno zahrajeme, zapadnem za oponu, do bekstejdže, a tam si dáváme do čumáku něco dobrýho a třeba to cigárko a trochu něčeho do sosáku a smějeme se s ostatníma, co už odehráli, jaká to byla bžunda, a tohle, že se teda nepovedlo, ale co už, hlavně, že to bavilo, a občas juknem škvírou v oponě, jestli tam ještě jsou, ty vyvalené tváře ... a když se dost nasmějeme, jdeme domů. A nebo nějak tak:) A tak jsem jí chtěla zamávat ... jestli juká skrz tu oponu.

Od včera tu není, ne na dosah ...

to vypadá na nějakou smutnotu. Básně jsou krásný vobě. inu, no. Včera jsme si povídali s kolegou a kamarádem, nevím, jestli znáš - dá se najít na youtube - Oskar a růžová paní. No, je tam v závěru, že nejdřív si myslíme, že jsme se životem dostali dar a hlavně, že je už napořád a pak nám teprve postupně dochází, že ne a že bychom si ho možná měli i nějak zasloužit... a nakonec, skoro až úplně nakonec si uvědomíme, že to nebyl dar, ale jen půjčka.Kamarád říkal, že mu poprvé do hloubky došlo, že normální je nebýt. No a pak to někdy je až moc osobní.. a stejnak.. Tak .. na blízkost, která pak dělá to, že je jeden rád, že někoho aspoň mohl poznat. Oskar a růžová paní je moc hezká kniha.

Repete.

Za něj i v sobě prosím.

:)