Pod botou

Milá annnie, díky. Vnímám rozpor mezi námi. Nemyslím si, že se jde schodnout na jedné míře srozumitelnosti, která je univerzální pro všechny. Respektuji ale, že Ty píšeš o tom, že by jsi to ráda srozumitelnější. Nevím, zda když napíši něco nesrozumitelně, zda za tím není moje ego: já zde prožívám něco zajímavého, ale Vás do toho nepustím. Když napíši něco nesrozumitelného, mohu se o to víc radovat z někoho, kdo se do toho přesto dostane. Další naděje je v tom, že i ti, kteří se do toho nedostanou, si z toho odnesou něco jiného (surrealismus). Máš na toto nějaký názor? Jindy je nesrozumitelnost kamufláž - nemusím vyjevovat svoji intimitu. Když jsem psal svoji knihu, nechtěl jsem čtenáře nudit přílišnou srozumitelností. Dostavil se opak. Dostojevský uměl psát průzračně srozumitelně a přitom zajímavě. Šel s kůží na trh v tom, že to, o čem píše, zaujme i když odkryje všechny literární licence a abstrakce. Já věřím tomu, že realismus i surrealismus jsou dobré. 

Na Ukrajině je to hrozné. Možná nám na dveře ťuká další underground, pokud to planeta ekologicky vůbec vydrží.

To nevím. Jen si nejsem jistá, zda bez toho úvodu v těch komentářích výše je to dost srozumitelné - ale to je můj problém jako čtenáře...

Díky. Asi by to mohlo být dotaženější. 

No vida! Zajímavé!!!

MĚSTO, RATOLEST ZNÁSILNĚNÉ KRAJINY

(Spící černoška II)

Inspektor Splín vyhání

pro důkazní materiál

daktyloskopického rozboru

Půlměsíčky dláždění

otisk prstu obra

obsahují bílé malůvky

na tmavé kůži černošky

Když jsem vypovídal

o otiscích prstů

vzpomněl jsem si

jak si sebepoškozující obr

řezal kůži žiletkami

závodníků Míru

Pověděl jsem

že se místům

poctivé dlaždičské práce

mravenců stvořitele obra

cíleně vyhýbám

když s dětmi v autě

posloucháme CD

Tak to jsem zvědavá!

Milá annnie, díval jsem se na tuto fotku: https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/499057/?page=82784fa5d286ca9b6d21643fcc659094 a přemýšlel, jak napsat báseň o tom, že na obrázku je otisk prstu obra, který znásilnil město.

Kdyby se dělal daktyloskopický rozbor Tvého textu (důkazného materiálu, pro který Tě vyhnal inspektor Splín), bylo by tam hodně obdélníků - otisků roborů. Bylo by tam bílé tetování na tmavé kůži černošky. Existuje něco takového?

Kdybych měl já vypovídat o otiscích prtů, vzpomenul bych si na to, jak si sebepoškozující obr řezal kůži žiletkami pneumatik závodníků Míru. 

Pověděl bych, že se těmto místům poctivé dlaždičské práce mravenců stvořitele obra cíleně vyhýbám, když s dětmi v autě posloucháme nějaké CD. 

Možná z toho nějakou báseň zbastlím. Kolonka vlastní názor - kritika toho na ni ze mě vyždímala dost :-) Díky. 

Kaji, to je pěkné shrnutí! To by mě nenapadlo... Díky, měj se krásně a.

Mysl, kterou splín vyhodil na dlažbu ... Pěkná. 

Kam jsi dala vočí?:-))))))))))).....že ty jsi se bála....abys sis nové botky neokopala?..:-))))))...jak tě napadlo..... obyčejný chodník zbásnit......*/*********

Dávám si tu hořkou čokoládu s Annou...

čau! melancholický odraz v zakrivenom skle ... cupkám si v zelenobotkách priamo do afrického popraskaného jazierka 

ked som mala okolo dvanásť rokov, mame pri ometaní prachu v kuchyni spadol zo steny modrobiely keramický tanier, pamiatka na dedka ... máme lepidlo na keramiku? ... máme ... sadla som si v kuchyni za stôl a zlepila 44 kúskov ... a tak si tam 55 rokov po dedkovej smrti dodnes visí, ako také popraskané africké jazierko*

Musím přiznat, že takto vnímám chodník a vozovku, když jedu na kole. Jsem očima upřená na povrch,po kterém jedu. Hezky poeticky zaostřené líčení toho, jak a po čem chodíme...

Mě by zajímalo, jestli si Anna celou tu dlouhou cestu pamatuje přesně, nebo si tak trochu domýšlí? Ale možná je to její každodenní trasa?

Ze všech druhů podkladů pro Anniny boty se mi nejvíc líbí kulatý poklop přípojky. 

noční scenérie prošpikovaná melancholií se nalézá nejen v New Yorku...

K zamyšlení.  /*

An, Eda Hoppera mám ráda a ty mi dokonale svou básní zapadáš do jeho obrazu...

jinak ovšem souhlasím s Radovanem... krátit, škrtat...

Asi nie som vášnivec kanalizačných a vodovodných prípojok - možno preto, že ich vyrábali v sučianskej  tehelni v rámci výchovného programu svojho času moji predkovia. 

Zaujetí krychličkami a vůbec dlažbou s uzávěry vody, plynu a kanalizace, končí melancholickou osamoceností. Trochu nudné, asi neholduji Hopperovi.

Capal jsem celou cestu vedle tebe jako poslušný psík a takřka nespustil oči z nové obuvi jsa ohromen jejím půvabem i velikostí.

A propos psík – je dobře, že se pod botami objevilo jen to, o čem zde píšeš… ;-)

Moje lodě zdraví ty tvé, Anno :) Moc pěkný popis chůze městem... Trochu delší než by bylo třeba, ale beru to taky spíš jako povídku, takže cajk.

Víš co mne napadlo? Že když už znám praskliny na chodníku a jiné nerovnosti vozovky, vím, že jsem doma :) Tohle jsem si uvědomila, když jsme se přestěhovali. Docela brzo jsem tam "byla doma" :)

Zajímavé obrázky Aniččina pozorování. Ale říkám si, jestli ji v té dlouhé pouti aspoň někdo přepadne, nebo tak něco.

No ale uvidět se ve skle jako postava malíře, který miloval náměty z měst, je dost dobrý nápad.

Opět si neodpustím, že k zakřivenému sklu mohlo být blíž. Kdyby Anička nehloubala nad kvádry, bílými poli ... a byla v cíli dřív, líbilo by se mi její putování víc.

zaujímavá prechádzka nočnou Prahou, chodníkmi rôzneho zloženia... i ja sa často dívam na plochu, po ktorej kráčam, pivničné výťahy obchádzam, odkedy som čítala, že jeden nebol dobre zatvorený a chodkyňa spadla dovnútra, netúžim po podobnom zážitku...obchádzam aj hranaté kanály,  vraj prinášajú smolu... pamätám si ešte z čias VŠCHT, spolužiačka pred skúškou hovorila - dám to, vystúpila som z autobusu na guľatý kanál, hranáč by bol vyhadzov...

u nás sú námestie a moja obľúbená ulička k hradu vyskladané z kociek, chodníky našej štvrte sú z popraskaného asfaltu s výduťami, o ktoré sa ľahko zakopne, takže oči sklopené stále aj keď nie som smutná...

opět příběh na celou povídku :))

ale početl jsem si ;)

u nás se objevil Měsíc už včera a ráno mě vyprovázel do práce :D

Tak mě napadlo, že člověk s fobií z prasklin a kostek, by se daleko  nedostal.