Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKabelka
Autor
Gora
Spěcháme. Máme za sebou dlouhou cestu v autě a na krku podvečer.
S rukama plnýma vyškubané trávy mi Petr bradou ukazuje na konev. Popadnu ji a letím za ním. Kolem kontejnerů je rušno. Správce už stojí výmluvně s klíči v ruce u brány, ale proud lidí v obou směrech slábne jen pomalu. Zešeřilo se brzy jako pokaždé v tenhle podzimní čas.
Oplachujeme si ruce pod kohoutkem a zamíříme ven, k autu. Čeká nás jen už pár kilometrů za volantem a jsme u mojí mámy. Pokaždé se tam stavujeme, když jedu z lázní.
V kuchyni radostné rodinné přivítání. Chci vyndat z kabelky dáreček, ale ouha. A pojednou ji vidím, tu svoji obnošenou, univerzálně šedou kabelku obsahující mobil, kartu a peněženku s nemalým obnosem na vánoční dárky, který jsem v lázních nakonec ani neměla zač utratit. Bohužel jen ve své živé představě. Zůstala totiž na pěšině mezi hroby.
Hřbitov je zamčený, správce bydlí neznámo kde. Za špičatými hroty plotu ozařují obrysy tůjí a pomníků tisíce světélek. Ještě pod peřinou v pokoji pro hosty cítím chlad a bezútěšnost místa, kde je pochován otec.
Neklidný spánek střídá polobdění, za každým náhrobkem vykradačův stín. Je nezřetelný stejně jako jeho nositel, mladík, který vlastně ještě nezná smysl své existence? Člověk z ulice? Nebo jen ten, kdo chytil docela obyčejně příležitost za pačesy?
Skutečnost se tříští do horečnatých snů. Co je jedna ztracená kabelka proti všemu smutku a tragédiím, nemocem a autonehodám?
Ráno. Mlha a vyhrnuté límce. Ojíněná cestička k historické bráně a zacloumání ledovou klikou.
Uf. Představa ze snu se vtírá i teď. Ustrašeně se rozhlížím, zda někde nespatřím pološíleného lupiče, jejž by dostihnul spravedlivý trest v podobě hřbitovní noční hrůzy za zamčenou branou.
Nikde nikdo. Jen vrabčáci a kosi se na uhrabaných cestičkách radují ze života.
Náhle mám lehký krok, jako už dávno ne, a pevnou víru ve svou šťastnou hvězdu. Poslední ohyb mírné zatáčky...
A svíčka na našem hrobě ještě hoří.
39 názorů
Díky, ráda zkouším něco nového, bezdomovců jsem v povídkách již měla příliš...
Ireno, moc dobrý popis úvah a nočních můr, srovnání s životními tragédiemi. Závěr je překvapivý, ale čtenář se aspoň musí dovtípit... :-)
Zrovna dnes se mi stalo něco srovnatelného - platila jsem v supermarketu a nemohla najít platební kartu. Zaplatila jsem v hotovosti a před supermarketem horečně hledala v peněžence kartu, byla v jiné přihrádce. Doma jsem v batohu zas pro změnu horečně hledala peněženku, protože jak jsem byla nervózní, kde je ta karta, tak jsem celou peněženku posléze dala v batohu do jiné kapsy... :-)
Thea v tramvaji
10. 11. 2021Goro já taky vypíchnu závěr :) Je vtipný, protože vlastně odpovídá i neodpovídá na hlavní otázku. A občas jsem si musela některé věty přečíst víckrát, abych dekódovala tvůj jazyk zvyklý na zkratku. Což je vlastně u krátké povídečky fajn :)
Hezky napsané, konec nejlíp. Stává se to, a právě to nevšední za to asi stojí.
Evženie Brambůrková
09. 11. 2021To máš ale kliku :-)
Jarmilo, kabelka se opravdu trochu ztrácela, bylo štěstí, že v šeru byla již prakticky neviditelná:-)... díky.
A skoro ani nemám odvahu podívat se, jestli tam ta kabelka je :) (šedá kabelka může splývat s šedým kamenem a nemusí být na místě, kde byla zanechána)
Napínavý, teskný příběh a zároveň umožňující věřit, že to snad dobře dopadlo. Líbil se mi.
Irčo, (nejen) ta poslední věta dokazuje, že nejsi vyhořelá autorka. (já jsem kabelku ještě nikdy nikde nezapomněl)
Dobře napsané. Nedopovědět úplně všechno je docela umění!
Nedávno jsem (poprvé a doufám, že naposledy v životě) zapomněla kabelku v autobuse. Přestoupila jsem na tramvaj a v tu chvíli mi došlo, že ji nemám. Neměla jsem nic - mobil, peněženku, doklady, prostě vůbec nic, jen vykulené oči a respirátor na ksichtě :-) Nakonec i tohle dopadlo dobře, ale ten pocit bezmoci už nechci zažít. Vím, tvoje vyprávění je ale trochu o něčem jiném... a o to lepší!
Ještě jsem snad nepřečetl rychleji a s přeskoky text jako tentokrát. Zažil jsem podobnou situaci, kdy kabelka mé sestry zmizela z auta před hřbitovem. Ohlásila to. Za měsíc dostala výzvu, že si kabelku může vyzvednout na služebně policie. Mimo peněz a zábavné kazety VHS tam zůstalo všechno. Skvěle napsaná miniaturka s úžasným koncem.
Irenko, moc hezky napsané, napínavé až do konce. Také si myslím, že když ještě hořela svíčka, kabelka tam byla. TIP
Svíčka jako světlo na konci tunelu. Hezké.
blacksabbath
09. 11. 2021tak...napnutá jako kšandy až do posledního písmenka...věty jdou bum-bum-bum za sebou...nikde žádná zbytečnost...."Co je jedna ztracená kabelka proti všemu...".....ale ta kabelka????...domýšlím si tedy.......když hoří svíčka....určitě tam byla....prostě jsi mě tím závěrem dostala:-))).....*/**************
Hezky ses naučila zkracovat, to se mi líbí. Napínals až do konce. A to s tou svíčkou se fakt podařilo. Výborně.
Byl jsem zvědavý, jak to ukončíš. Jestli se kabelka najde, nebo ne a v jakém stavu. S tou svíčkou je to ale dobré. Nějak jsem se musel k některým větám vracet, abych pochopil smysl. Jen nevím, zda je to v příběhu samém, nebo v mém soustředění.
"Pozalévali jsme vše potřebné" je takové divné. Podle mého by stačilo: "S rukama plnýma vyškubané trávy ukazuje Petr bradou na konev. Popadnu ji a letím za ním." Všechno, tedy i tu konev ozřejmí věta: "Zůstala totiž na pěšině mezi hroby."
gabi tá istá
09. 11. 2021pekne si sa s nami zahrala, ty vieš a my... tak aj ja verím v tvoju šťastnú hviezdu *