Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePovídka
Autor
Gora
Creepypasta - snový horor...
Od doby, kdy jsem začala psát povídku O ztraceném černém kohoutovi, doléhal na mě naprosto bezdůvodný spěch - už už ji mít za sebou.
Právě o černého kohouta jsme záhadně přišli. Sedával na větvi jabloně, aby měl přehled. Natřásal, čistil, nechával vlát nekonečně dlouhá ocasní pírka, z jejichž lesku téměř přecházel zrak. Budoucí hvězda naší početné drůbeží komunity.
A potom tam, na jabloni, jednoho dne nebyl. Nikde se nenašlo ani jediné pírko, beze stopy zmizel.
Sedím do noci nad klávesnicí. Snažím se soustředit, ale mám hlavu jako střep. Nejspíš na mě něco leze. Hledám pro svoji rozepsanou povídku logické anebo i jen trochu pravděpodobné vysvětlení záhadného zmizení opeřence.
Černé peří - co jen symbolizuje?
Žhavím internet. Ha. Na jistém ostrově v Indonésii se bojovníci krmili před lovem masem z černého kohouta, měli prý po něm extra pevnou ruku a ostříží zrak!
A najednou mě zničehonic napadlo podívat se na stránky Satanismu. Co když obětují černé kohouty při svých tajných seancích? Rozbušilo se mi srdce, snad nějakou podvědomou obavou. Ale z čeho? Jen tam přeci nahlédnu a rychle pryč:
… osamělé děti noci, je sedm cest, kterými můžete jít; a každá vede do ohně, který ovládá Lucifer; kněz podsvětí hledá svou hvězdu; Satan vidí, že odpověď leží nedaleko; pomateně křičící duše volají k tobě; satanské zákony zvítězily nad tvým životem; modli se k měsíci, když je kulatý; a smrt bude stále s tebou.
Uf. Takové podivné texty běžně nevyhledávám. Jde z toho mráz po těle! O černém peří beztak na těchto stránkách nenacházím ani zmínky. No, zkusila jsem to. Povídka musí počkat, než mne napadne přijatelná zápletka. Nejvyšší čas na spánek.
Pozoruji oknem v ložnici obrys kanadské jedle. Nad špicí visí úplněk. Slova, jediným zběžným pohledem snad navždy vypálena do paměti, mi vemlouvají, že odpověď leží nedaleko; pomateně křičící duše volají k tobě; satanské zákony zvítězily nad tvým životem; modli se k měsíci, když je kulatý; a smrt bude stále s tebou.
Probuzení leknutím není příjemné!
Málem se poliju vroucí vodou z konvice. Čaj zavoní bylinkou. Nemá cenu jít už spát. Raději dopíšu povídku o kohoutovi.
Snažím se zapnout počítač. Černo. Vůbec nereaguje. Copak se stalo, večer fungoval normálně. To zas bude den! Problémy technického rázu mě vytáčejí. Přece jen si ještě odpočinu v posteli…
Vzdálené dlouhé zvonění. Bušení na domovní dveře.
„Pošta!“
Nevím, že bych si cokoli objednávala. Mladík v černé mikině s kapucí a respirátorem mi podává balíček „do ruky“. Prý je zdarma.
Rozříznu pevný obal. Na obálce knihy se skví zlatý pentagram. Teď si vybavuji, že stejný znak se zablesknul v řetízku na prsou poštovního doručovatele!
Pryč, rychle pryč s tím. Běžím naší ulicí jako s horkým bramborem!
Nebylo popelnice, která by mi připadala dost vzdálená na takovou "nadílku". Všechny jsou zamčené, nemohu se předmětu zbavit!
Druhé probuzení z leknutí. Vstávám, tentokrát už načisto a kupodivu mne bolí svaly na nohou. Asi z "běhu" se satanskou biblí!
To chce opravdu silnou kávu. Snad definitivně zažene všechny ďábelské sny.
S voňavým hrnkem v ruce jdu na zápraží. Nebe je lákavě modré, ale vím, že jeho barva teď v listopadu klame.
Na staré jabloni se pod prvními paprsky cosi kovově zaleskne. Je to dlouhé kohoutí peří, fanfarónsky povívající v mírném vánku.
38 názorů
No, tohle je zajímavé a pěkné. To šťastné objevení kohouta jako pointa se mi zvlášť líbí - všechno je, jak má být.
Někdy se dějí věci mimo naše chápaní. A až s odstupem casu do sebe kolečka dějů zaklesnou...
Evženie Brambůrková
26. 11. 2021Jo, bdělé snění to je kapitola sama pro sebe. Nedávno mi kolem postele prošel divný chlap. Ale dokázala jsem ho zahnat. Je zajímavé, jak ráno bolí i ty nohy a ty při tom spíš. Já už vím proč :-)
Karle, díky moc, někdy se něco podaří mimořádně a pak zas průměr... ale píšu to ráda, je to zas něco jiného!
Docela slušně zvládnuté. Konec trochu zaostává. Ostříží zrak mě pobavil. A taky dost zamknuté popelnice. Proč ho jednoduše nezahodil? Tím by se ho nezbavil? Ty dvě věci mě zarazili, jinak dobré. Tu první povídku série jsi ale zatím nepřekonala:).
Uf, to je o nervy, falešné probuzení uprostřed snu! Teď na konci tomu vlastně nevěřím, že to byla skutečnost a myslím si, že by jsi se mohla znovu probudit. :) Pěkně zamotané!
Moc krásně jsi to napsala. Mám ráda fantazii, přímo jsem se při četbě vznášela a potěšilo mne, že se kohout vrátil. Dík za zážitek :-)
blacksabbath
26. 11. 2021jjj...kolegové už napsali....hrana mezi snem a skutečností....brrrrrrr..........přidávám - jak jinak - obrázek https://www.slepicar.cz/…5ad a velký TIP
Květoň Zahájský
26. 11. 2021Napínavé jako od Hitchcocka a zase bez konce. Kdo je vrah?
Přesně, Jani, to rozpětí je nevídané, šel z nich strach, i když byli vysoko... jako by tam pluli a koukali, kde jsou slepice:-)
Irenko, díky. Mohli to být orlové mořští. Já jsem viděla pár orlů mořských kroužit nad loukou poblíž Opatovického rybníka na Treboňsku, bylo to v roce 1983. Fascinovalo mě jejich rozpětí křídel. Nevěděla jsem tehdy, že žijí i u nás, a tak jsem se šla na to zeptat na tehdejší Středisko památkové péče a ochrany přírody, kde mně to potvrdili.
Jani, je fakt, že před pár lety nám nad slepicemi létalo několik obřích dravců, manžel říkal, že jsou to asi mořští orli... celý den jsem seděla s klackem v ruce a hlídala, zda nezaútočí na mé slípky... nevím, zda bych pak byla schopna je ubránit... díky!
Irenko, povídku jsem četla jedním dechem. Také mě zaujalo propojení reality s děsivými sny. Potěšilo mě, že čerrný kohout se objevil, napřed jsem si myslela, že se stal kořistí orla :-))), TIP
Děkuju za zájem, Přemku... teprve mám asi čtyři dílky... ale tu ukázku pošli, jsem zvědavá, co tvoříš!
Excelentní vibrace na pomezí snu a bdění. Na tu sbírku se kouknu. Zajímá mě to jako podloubníka. Poslal bych ti výňatek z nové knihy, jen na ukázku. Hezký jihočeský víkend zdraví P.
Ireno, moc se mi líbí to balancování na hraně snění a reality. Čtenář neví, kdy sníš a kdy jsi vzhůru. Černýkohout má opravdovou magii.
Poupraveno... četls něco z mé povídkové řady creepypasty? Kdybys měl někdy chvilku, zajímal by mne tvůj názor, díky.