Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHořká smuténka
Autor
Movsar
Mléko míru
Navzdory mrazu, který se nanovo prokousal únorem, jde Václavákem s ňadry docela holými. Žádná holátka to ale nejsou, plnotučně rozkypělá pějí píseň hojnosti! Ta zkojila by pluky napříč Ukrajinou, a že ti chlapi žízní..
Chci si malovat takový živý obraz, cosi na způsob Picassovy Guerniky, jen nadějeplný: Stojí tam ta ženská, rozkročená nad Kyjevem, jedním pohybem vysvobozuje ta svá obří ňadra z podprsenky, zvedá je v dlaních vstříc frontě. Jeden po druhém přicházejí k nim, k levému vždy voják z ukrajinské strany, k pravému z ruské, a sají mléko míru. Možná se strhne sem tam šarvátka o místo v řadě, to pak Jevhen vytahá Ramzana za vousiska a sám slízne šťouchanec, ale víc z toho není, zas se zařadí a snad i trochu zastydí před těmi dvěma mocnými holubicemi s růžovými zobáčky.
A s bradami doběla ocákanými a hlavami ještě točitými rozkoší musí si pak podat ruce a nejbližší cestičkou vydat se k domovu. A jejich ženské jim to odpustí, protentokrát.
Hořká smuténka
V kavárničkách u kremit s tučnou šlehačkou, v hypotečních bytech u amoletových televizí, v hotýlcích s kokosovými plážemi nadohled, na alpských svazích s vaječným likérem duněrino a šnitzlem velikým jako dlaň havíře, v tlumeném světle luxusních restaurací, za volanty hypermoderních autíček, v sedačkách letadýlek,
tam všude se člověk 21.století zabydlel.
Básnicky bydlí člověk, vepsal do titulu své knihy výpůjčku z Hölderlinovy básně Martin Heidegger. A vyložil, co se tím míní: básnictví je (také) měřením, opatřováním míry pro samu rozlohu základů svého bytí.
Zapomněli jsme na své základy, dokonce jsme se začli - cynicky - vysmívat tomu, o čem předešlé generace básnily, někdy radostně, jindy se smutkem. Za láskou, smrtí, drobnou radostí, konečností, přes všechen patos, který v tom je, jsme zavřeli dveře. Přestali jsme bydlet básnicky. A možná jsme ignorováním míry a zapomenutím základů zadělali na lecjakou svízel.
Když sleduju tragédii, která se rozhořela tak podezřele blízko našich hranic, obávám se, že se nám brzy vážná témata připomenou sama, ale nebude to báseň, kterou by člověk chtěl žít.
30 názorů
Děkuju, přátelé, za poslední važné komentáře. Cítím, že je namístě vám odpovědět:
Nechtěl jsem se vézt na žádne vlně, módně, lacině. Chtěl jsem nahlížet aktuální téma, tu s nadsazkou, tu s patosem, na zkoušku, co to udělá se čtenáři a co s textem a tématem. Díky za postřehy.
První mi přijde hodně konstruovaná, včetně laciného fórku s odpouštějícími ženami.
Druhá je o kousek lepší, ačkoliv poslední odstavec tam nemá být, protože zužuje platnost předešlého. Také první odstavec poněkud, ačkoliv odpovídá mottu miniatury, je zavádějící, protože tam se zabydlel jen někdo, a chce se říct, málokdo.
Obě se liší od naprosté většiny, a že jich je, tvých miniatur v tom, že staví na filosofické tezi, zatímco ty ostatní proudí ze života, aniž musí na sebe svítit.
príliš vzletné....povedala by som, že vzhľadom na súčasnú situáciu to pôsobí až nepatrične komicky...vojna je sakra ťažká téma...možno si sa niekedy ocitol v situácii, keď nejaký tvoj blízky alebo kamarát zažíval niečo ťažké možno neriešiteľné, a ty proste nenašiel žiadne slova, rady, ktoré by mu pomohli, vraj je vtedy najlepšie mlčať, možno len ukázať tomu človeku, že stojíme pri ňom...toto mi príde trochu podobné... slová sú občas iba prázdne frázy...
Dekuji vam pratele, ze jste se vratili k uz zaslemu textu. Snad aspon trochu zaujal.
Hezká vize kojící matky, druhém textu mě zaujal první odstavec...
Máš pravdu, je to hořká smuténka.
Idealisticky pojatá první kapitola (Mléko míru) mě zaujala; svou vnucující se aktuálností by mohla působit tuctově... ale nepůsobí. Hezká hra se slovy je to, říkám si po dočtení; takové nenásilné připomenutí toho, co je důležité a o čem, dokud to neztratíme, nevíme. Tip.
Próza_měsíce
21. 03. 2022dík:-)
Próza_měsíce
21. 03. 2022ahoj, mohli bychom mini nominovat do soutěže?
Thea v tramvaji
07. 03. 2022Skvěle napsané básnickým jazykem. Hlavně ta první. Jako obraz, který má minimálně 60let! A asi i víc. Je to neskutečné...
No a to je právě ten průser. Naučili jsme se brát to jako automatickou samozřejmost.
Asi před pěti lety jsem byl na rozhovoru v jednom internetovém rádiu. Na závěr se mě ptali, za co jsem vděčný. Řekl jsem: hele, hlavně že je mír. Oba moderátoři to vzali jako docela dobrej džouk. Jako něco, co patří na transparenty před rok 89. Fakt nevěděli, jestli si nedělám srandu.
Děkuju vám všem, přátelé. Snad brzy budeme moct zase změnit témata. Vždyť psát o míru, to tu bylo naposledy tak před sedmesáti lety..
Připadá mi, že ty za všech okolností bydlíš i tvoříš básnicky. Ráda jsem četla...
Protentokrát ti dám tip za hořkou smuténku. Dala bych i dva, kdyby to pomohlo napnit cisterny tím Mlékem míru.
Všechny matky světa kojí své děti mlékem míru. Tak kde se to vždycky potom zadrhne?
Tip a.