Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž jsem tě ztratila
05. 06. 2002
14
0
3028
Autor
Petula
Když jsem tě ztratila
(Pláč ženy M. K.)
Odmykám
a neslyším tvé Ahoj!
i když mi duší zní
Nevzlykám
a černý nemám závoj,
byť pár je to jen dní
Odešels…
Já ráno ještě spala,
letmo js’ mne pohladil
Neviděls
jak jsem se pousmála,
ve snu jsi se mnou byl
— ~ —
Mýdlem tvým
ve skříni voní šaty
co najaře js’ mi dal
Netuším
proč život svůj jsi ztratil
S tvou vůní usínám…
Bix,
myslím, že se to (v 'rozměrech') až tak neliší,
znám to nejen „od sousedů“ a ten pocit jsem měla při osobní zkušenosti velmi podobný, akorát tak silný, že jsem o něm nemohla nic napsat... ░/~_~\░
Děkuji...
pripomenulo mi to scénu z Pelíškov - keď zomrela mama a dievča sa zavrelo s jej vôňou a šatami do skrine...
aha, po prečítaní Tvojho dodatku to má celkom iný rozmer...
**********************
... do klubu, k nám
aby slzy boli v neboli
*************************
Hrubka!!!
► měli...◄
(Já myslela na „oběť“ a obětovala jsem i...)
Zmatená ░/-_-\░ Petula
Semipalakva
05. 06. 2002Astalavista
05. 06. 2002
Je to podivný, když zprávy z černé kroniky nabývají konkrétní tváře... *
Hezké (i když k obsahu se tohle slovo rozhodně nehodí). Tip.
Jen mně zarazily ty tvary js'.
Zdroj: www.mfdnes.cz
Vrah zubaře byl podivín, svůj čin předem plánoval
Že byl sedmačtyřicetiletý zaměstnanec bezpečnostní služby nerudný podivín, to v Rokytnici v Orlických horách věděli všichni. Že v něm dřímá vrah, by však nikdo z nich nehádal. Po Milanu Kohanovi, jenž v pátek v pražské Ječné ulici zastřelil svého bývalého zubaře, protože nebyl spokojen s péčí o svůj chrup, zbylo jen pár nevyzvednutých dopisů v poštovní schránce. Jakým byl ve skutečnosti člověkem, se už nikdo nedoví. Kohan si po vraždě vpálil kulku do hlavy. Rozvedený muž s černým plnovousem, za nímž jen občas přijela dcera, si od začátku devadesátých let sám držel byt v někdejším důstojnickém domě po sovětské armádě. Často pracoval na montážích mimo městečko a sousedi ho vídali zřídka. S nikým se nepřátelil, delší hovor zapředl výjimečně. "V životě mě nepozdravil," říká žena, jež s ním bydlela v domě. Páteční tragédii probírají šokovaní lidé v Rokytnici stále dokola. Shodují se: vraždu plánoval, protože se z horského městečka odstěhoval nakvap jen pár hodin před činem. "Ve středu nám Kohan daroval kolo, že prý ho jinak kvůli stěhování vyhodí. Hned druhý den tu byli stěhováci s ústeckou poznávací značkou, on odešel sám ve čtyři hodiny na vlak. Jen s igelitovou taškou," popisuje Alena Stoklasová momenty, kdy svého souseda Kohana viděla naposledy. "Podle trička a černých džínů jsme ho pak v pátek poznali v televizních zprávách, když o tragédii informovali," dodává. Rokytnická stomatoložka Ladislava Šťastná Kohana ošetřovala před třemi lety. Ačkoli si na něj vzpomíná jako na nepoddajného pacienta, který si za každou cenu prosazoval svou, to, že za několik let zavraždí jejího profesního kolegu, by nikdy neřekla. "Tehdy přišel s tím, že chce odstranit porcelánový můstek. A to přesto, že byl dobře zhotovený. Poslala jsem ho za lékařem, který mu zuby dělal," líčí Šťastná. Začátkem devadesátých let Kohan podnikal se zámečnickou firmou v Ústí nad Labem (v té době navštěvoval pražského zubaře, jehož v pátek zastřelil). Naposledy podle sousedů pracoval jako ochranka v zemědělském družstvu v nedalekém Žamberku. Ať už se Kohan živil jakkoli, zbraně byly jeho vášní patrně po celý život. Určitý čas dokonce navštěvoval rokytnický myslivecký spolek. Když z místního úřadu chtěli do jeho bytu poslat údržbáře, aby zkontroloval zařízení či odečetl stav elektřiny, zpravidla narazili. "Výslovně odmítal, aby do jeho bytu kdokoli vstupoval v jeho nepřítomnosti. Zdůvodňoval to tím, že musí mít své zbraně stále pod kontrolou," vypráví jeden z úředníků. Pražští kriminalisté případ považují za takřka vyřešený a uzavřou jej hned, jakmile obdrží znalecké posudky - pitvu ze soudního lékařství a odborné vyjádření z balistiky. "Pachatel těsně před tím, než začal střílet, zubaři vyčetl, že mu před sedmi lety udělal špatně zuby. To byla jeho poslední slova," říká pražský policejní rada Josef Mareš. "Nevidím jiný motiv. Žádnou jinou spojitost jsme mezi nimi nenašli," upřesňuje Mareš a zdůrazňuje, že za svou dvanáctiletou službu u policie se s "takovým motivem vraždy nesetkal". Proč se Kohan svému zubnímu lékaři přišel pomstít až po letech, se zřejmě už nikdo nedozví.
Dnes u nás v domě viselo parte...
Dnes u nás v domě viselo parte...