TD - MÁ SETKÁ(VÁ)NÍ S BOHEM?

děkuji za návštěvu...posílám pozdrav z Budějc

Maruško, krásně žasneš:-))))))))

Moje promluva k Bohu se většinou týká přírody, památek, počasí a pak se slovy ,, Bože, to je krása!" žasnu.

krtečku, díky za tvé podělení se....P.S. představuji si, jak podáváš obě ruce...:-)))))

Inu nosné téma. Jak jsem letorou spíše mlčenlivý zádumčivec, stejně se občas nechám unést. Jak říkám - nosné téma.

Květoni, Milane....děkuji za vaši stopu u díla

Květoni, skvělá optika, církev nakukala lidem, že bůh bydlí v kostelech a potřebuje od svých věřících gigantické chrámy, čím větší město, tím obrovitánštější. mě to přijde, že v kostelech se uctívá především církev a proto byly postaveny, aby se tam ti věřící taky shromazďovali před zraky církve, už ve středověku znali sčítání lidí :))

V Boha nevěřím. Já ho znám.

Bůh, pokud je opravdu takový, jak si jej v naší kultuře představujeme, nepochybně má smysl pro humor.

Má. Já Boha znám. Často s ním mluvím. Ale není to ten, za kterým musím chodit do kostela abych byl viděn ostatními souvěrci a pochválen velebníčkem za účast. Tento chodí za mnou, když máme oba čas na kus řeči.

Květoni, to je docela zajímavé co píšeš o křesťanech. Jsi-li křesťan chápu, máš na to právo. Ale co když nejsi? To mě potom napadá: "Co ty víš o křesťanech a o bohu?" Co se týče mě, nejradši mám malé kostelíky vysoko v horách nebo na docela bezvýznamné vesnici, tam máš větší možnost se s ním setkat a nemusíš říkat vůbec nic.

Asi som jediná koho modlitba vyhnala z kostola v Ríme  - naplno bol pustený modlitebný elektronický mlynček s otčenášom. Mala som pocit, že aj pre toho najvyššieho je toto trochu príliš. A tak sme zdrhli obaja.

Křesťané více hovoří o Bohu než s Bohem.

Myslí si, že s ním rozmlouvají prostřednictvím modliteb, ale to si jen pokrytecky nalhávají. Důležitější je upřímnost. Spíše, než odříkávání kodifikovaného textu, je vhodnější projev člověka, který, mantry neznaje, obrací se na něj vlastními slovy.

Bůh stvořil člověka k obrazu svému. A slyší-li našinec v televizi stále se opakující reklamu, co se stane? Nejprve si text zapamatuje, následně zoškliví a nakonec se naučí sdělení ignorovat. Není tedy divu, že Bůh nacvičených modliteb nedbá. Ale co nám zbývá, než to občas zkusit, že. Co kdyby…

Romane....děkuji .....i za podělení se o to tvé

Ovšem během nedávné pandemie plížili jsme se zadem do kostelů alespoň pro Eucharistii,..., a nějak nám to v tu dobu (ovšem s kombinací s přenosy v TV Noe, apod.) i stačilo ... :).

Já jen (Jihomoravák řekne to snad každý?) mohu říci, že si myslím, že lidé, kteří dobrovolně nevyužívají služby církve (včetně pravidelné Zpovědi sv., a  Mše sv.), se velice, velice ochuzují... . 

((...)).

Pokud nestihnu na Mši zajít alespoň alespoň dvakrát týdně, cítím se dost nesvůj (a ano; dost často jsem také při bohoslužbě duchem mimo; - chodí mne tehdy totiž  snad ty nejlepší rady... :) ).

ja na šmýkaľku v parku (nie v párku)

biele pančušky už neboli biele

já se také nejvíc těšila na páreček a malinovku:-))))

ja som prestupovala z nohy na nohu a modlila sa, nech konečne povie - Iďte v mene božom, omša sa skončila :)

Gabi....děkuji

OsmiHanko, příroda je skvělá, leč ticho v přírodě těžko pohledat, a ano, lidé jsou absolutně všude, takže jsem rezignoval a řeším to tak, že... si dávám to kafe :D:D

ale můžu si snít jak chci o divoké, nezkrocené, mýtické přírodě a jejích bytostech a příbězích ;)

do kostelů nemůžu, ať prázdných, nebo plných, od nohou by mi na té půdě začaly šlehat plameny a já příliš teploučko moc nemusím :D:D:D

Aru,mne veľmi pomáha samota v prírode, oveľa ľahšie sa mi hľadajú riešenia, nechávam voľne plynúť čas a myšlienky, chvíľami mám pocit, že je tam niečo so mnou...kostol  má tiež svoju magickú atmosféru, pre mňa prázdny,  na Vyšehrade to bolo čosi ako medzi nebom a zemou, odvtedy sa mi nepošťastilo byť tam sama a mať znovu tie pocity...priznávam, ľudia okolo ma rušia, neprecítim to čarovné...káva to nedokáže:)

tak to si dáme spolu, teď mám zrovna jedno ;)

no vidíš - kafe- jdu si jedno uvařit:-))))

když potřebuju něco zpracovat, dám si kafe, to je univerzální všelék a řešení na všechno :D:D

Karle, tak to má leckdy pěkné divadlo.....děkuji za tvou stopu u dílka.

Já myslím že ani tak neposlouchá co kdo říká, spíš se dívá co kdo dělá.

Zajíci....stačí, že tě zaujal obsah....stejně je to mimo soutěž:-))))

kadeřavá...na místě asi fakt nezáleží....ale měla jsi fainovou studovnu:-)))))

Text se mi po formální stránce těžce hodnotí, ale obsahově zajímavý je.

Připomnělo mi to když jsem chodila v Brně do školy tak jsem se chodila do kostelu učit.Byl tam chládek a klid a dalo se tam dobře soustředit na rozdíl od našeho smíšeného internátu kde se učit prostě nedalo.Myslím, že každý člověk  má období kdy se obrátí k Bohu.Já vnímám Boha jako lásku:-)a člověka s kterým mohu vše probrat třeba v lese kostel k tomu nepotřebuji:-)

Juliáne - díky!

Nikolasi....díky za nakouknutí

Aru....nojono...i rockerka má někdy potřebu zpracovat nabrané

Jednapoetka...děkuji za čtení

8hanko.....děkuji za podělení se

Irčo......děkuji!!!

Jarmilo.....no je tam taková zvláštní atmoška

Janino, Al. .....děkuji za přečtení....návštěvu (v mé mysli)

Safiáne....to mě fakt těší. Co dodat?

Jani.....asi nám prarodiče zaseli semínko:-)))

Nani, Maru....děkuji!

Luboši, to mručení slyším - usmátý smajlík

Ivi, po přečtení neuslyšíš moje brblání, ke tvým zvukovodům se donese pochvalné zamručení.

... klenby a vitraže znesú veľa, posedieť si v tichu pod nimi a pootvárať šuplíky je blahodárne ... krásne spomienky***

Moc hezké a krásné vzpomínky.

Ivi, moc pěkně napsané, TIP. Když jsem byla malá, chodíval se mnou do kostela dědeček. Fascinovala mě tenkrát nejen výzdoba (barokní kostel. sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze), ale i hudba - hra na varhany, která ve mně vyvolávala pocit něčeho posvátného - úžasná atmosféra. Do kostela jsem chodívala i později.

Velmi mě zaujalo. Co dodat?

Taky ráda navštěvuju kostely, je tam zvláštní energie, energie všech těch motliteb a proseb a taky to ticho pro myšlenky a jejich uspořádání, jak píšeš. Moc ráda jsem četla.

Jako vždycky umíš chytit za srdce. Taky jsem z tématu měla dojem, že vlastně mluví o víře... A o radosti ze života. Sama jsem tentokrárt nějak nenašla ten svůj "příběh", co by stálo za to vyprávět. Tak si aspoň čtu a tohle se hodně povedlo.

Pěkně jsi to napsala. I lidé, kteří chodí do kostela pravidelně přiznávají, že kázání zpravidla neposlouchají a myslí si v klidu na své záležitosti. Že se jim v kostele dobře přemýšlí.

Zajímavý příspěvek, ivi, osobní přemítání "o víře" v širších souvislostech života... 

Hovoris mi z duse, krasne si to....do kostola chodim zriedka, nie na omse ci spoved, ale presne ako ty, ked je prazdny, tichy...raz sa mi to podarilo na Vysehrade, to prepojenie s niecim tam hore bolo priam neskutocne...az mi slzy vyhrkli...a ked som odchadzala z nemocnice, kde  mi miesto stretnutia s mamou oznamili, ze uz nie je..nepamatam, kade som  sla, len som sa zrazu ocitla na Marianskom namesti v prazdnom kostole, ktory byva bezne mimo omsi zamknuty...uprimna modlitba dava silu ist dalej, tomu verim, nech sme hocikde...

Ivi, ráda chodím do kostelů. Snad pro to ticho, občas mám pocit, že jsem tam něco odevzdala ...A na koncerty, zrovna včera byl jeden úžasný u nás v Liberci v kostele sv.Antonína...:-;

blacksabbath chodí do kostela? to jsem nečekal iví, asi si v sobotu taky zajdu synagogy :D