Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDĚJSTVÍ OSMNÁCTÉ - LÁSKA
Autor
m11
DĚJSTVÍ OSMNÁCTÉ – LÁSKA
Pěna nedotočenejch desítek padá ke dnu a v dálce noční vlaky, který odjížděj kurva daleko. Prosvištěj a zbyde z nich jen pach kolejí a touha zmizet pryč. Dutě plechový echo a dvě rudý tečky na horizontu splynou v jedno. Před čtrnácti dnama jeden výhybkář přišel o obě nohy a ruku. Bylo mu teprve čtyřiadvacet, pracovní úraz z nedbalosti. Sám přednosta stanice tu zprávu oznámil jeho otci – ajznboňákovi. Celá jejich rodina zasvětila život vlakům.
Vysoko nad hlavama domů. Před námi statická světýlka. Město nikdy nespí. Na nedaleký autostrádě projížděj nadržený kamioňáci s představou noční stopařky v klíně pod volantem. Kolíbaj se na hydraulicky odpruženejch sedačkách a slastně vrněj. Možná, že hledaj východ slunce.
Stáli pár kroků od sebe, každej se svým vlastním pocitem. Vítr v řasách a modrý hvězdy s černočerným zbytkem nebe. Dvě trosky milenců, osamoceni nad Nekonečným městem. Nádherně rozervaný siluety. Doteky a lacině kýčovitý polibky. Svině má Henryho rád, aspoň v tomhle báječným bezčasí. Ranní troleje jsou daleko, jejich řidiči ještě počítaj poslední sny před prvním ranním kafem s pěticentimetrovým lógrem. Pak vstanou, odchrchlaj a ohřejou si včerejší večeři, sprostých slov opět nepočítaně. Ale zatím není kam spěchat.
Vždycky se cejtil blbě, když se vracel nad ránem. Spát už dneska nebude, nějak se to pokusí doklepat. Musel by spolykat hodně moc pilulek.
Henry, ty vole lásko! Jo, zatím ještě to jde, držet se za ruce, ale uhejbáš mi pohledem, proč? Když mluvíme o nás, obracíš list!
Stigma na čele Svině se rozlézalo v hlubokých lézích po celým obličeji. Svině byl k pomilování. Kanár na dně důlní šachty s omluvným gestem umřel, nesnesl množství bezbarvého a bezzápachového plynu. Byl tak hluboko, že jeho ptačí dušičce trvalo nejmíň hodinu, než se vyhrabala zpět na rodnou zemi, skrze bahno, jíl a nebezpečný plyny do bahna, jílu a nebezpečnejch plynů tam nahoře. Adios amigos, řekla ta křiklavě žlutá duše při poslední piruetě.
Alenka neprošla zrdcadlem, akorát do něj vrazila držkou. A ještě ho stačila rozbít. Zaklela a pod okem nahmatala hlubokou palčivou jizvu plnou čerstvý krve.