A kdyby pršelo už padesátý den

A kdyby pršelo

už padesátý den

a déšť nevoněl

a nezvonil

            ani umíráčkem

            ani klekáním

            ani na počest

            nového dne

a kdybych slyšela

ve všech vyznáních

už Bohu žel jen

kroužkované u

a fialový byl by svět

            fialová panna ve výkladě

            fialové rty

            fialoví filuté

            fialka

            durman

            můj fialový stín

            a na kůži fialový otisk

            zubů tvých

a kdyby zmizely

ukazatelé z cest

ukazovátka učitelů

prsty tvé

ukazující mi

stopy mých vin

            mých piv a vin

            a vína

            otisky rtů

            a provinění

            a hřešení

            a sladkého odpouštění

a kdyby slunce bylo vlastně šedivé

nemastné neslané

a krutě zákeřné

jak pavouk sklípkan

            panáček záhadný

            krasavec zlý

            tak jako ty

            jako my

a kdybych se bála

že zmizely

naivní dívky

klíče k zámkům

a dveře

            za kterými jsou milenky

            okno a výhled

            doutník pro muže

            a sklenka pálenky

            a muž

V takové chvíli přijď

buď fialový

kroužkovaný

přijď s otisky rtů

buď jako vláha

mnohatýdenní déšť

buď jako monzuny

buď jako všechny

moje divné sny

a do vlasů mi šeptni

že tohle všechno je

vlastně  dar úžasný

            a já tě navždy v sobě schovám

            ukryju tvá slova

            před světem

            v heboučkém hnízdečku

            které střeží bojový val

            A tam si bude odpočívat

            ten, který mě

            pavouka sklípkana

            s mými pivy a vinami

            s mými fialovými sny

            s mými divnými vizemi

            tak intimně moc

            poznal.