No tak jseš bába, babi

Dnes ráno v deset dvacet pět

to nebyl holub poštovní

s růžovou mašlí

který byl donesl

pro mě ten vzkaz

to byl strohý esemesčí

trylek od zetě

            no tak jsi bába, babi

a já nad tím trylkem vzlykám

brýle nasazené, jestli dobře

vidím, možná se bába docela

prostince pomátla, přehlédla

vždyť jsme tě, miminko, čekali

až měsíc ještě jednou

svou tajemnou pouť oběhne

a náhle všude kolem mne

v kruhu andělé, ty zkoušené

matky, báby, prabáby

všechny poutem mateřským

spojené, dávají kapesník

tu první pomoc bláznivým

            Proboha, proč brečíš

když já opravdu nevím,

co mám jako bába

teď v tuto chvíli udělat.

tak v prvé řadě

rozhodla šéfová

zrušíme ten počítačový

řidičák, ten je teď

pro tebe zbytečný

a přihlásíme tě

na kursy pletení

a laskavě dodala

            tak, a teď už jsi

            oficiálně stará.

ve dvanáct čtyřicet

volala ta dcera mladší

další anděl v mém životě

jejíž modlitbičky

se nad námi vznášely

a vtančily nám do duší

a docela nesvatě

tančila v telefonu

a volala jupíí

snad příliš hlasitě

k jejímu decentnímu

kostýmku a křídlům

na zádech

mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou

jsem zkusmo psala jméno

své vnučky

            Anetka, Anynka, Áňa, Nanynka

jako potvrzení toho

že tady na světě už

vskutku je

a vymýšlela její

horoskop

páni, lidičky

bojte se, to bude číslo

            čísličko, všech čísel

            součet, moje první

            vnučka pavučinka

            dobrodruh, z lásky

            pletená bačkůrka

            čarodějnice po bábě

a dožije se tří set let

v patnáct třicet pět

mě zamrzelo, že nemohu

nést městem transparent

            zde bába čerstvá  jde

ale i tak

se každý se zastavil

a podivil se, pochválil

bodejť by ne

když jsem každého

za klopy tahala

to aby nezůstal nevědomý

jak blázen jarmareční

když ještě neví

co za zázrak nás potkalo. 

Přesně v šestnáct nula nula

nový esemesčí holub poštovní

            tak co, babi,

            ještě bulíš

            opravdu nemusíš

to volala jak rohlík

čerstvá maminka

moje náhle mateřská

dcera zářivá

tak rychle zmoudřela

a Anetka má černé vlasy

samé prstýnky

            opravdu, kudrlinky?

            děvenka moje zlatá?

a zrzavé obočí.

Ach,  tohle mi vzalo dech.

Tedy, po téhle zprávě

i vám musí být zcela jasné

že deset roků zpátky

tak úžasné miminko

v tomhle miminčím rybníce

ještě nevylíhlo se..

Protelefonovala jsem

polívku, karbanátek,

boty a tuny šminek

pro sebe, tedy to budu

zírat na  telefonní účet

A teď je sedmnáct třicet tři

Píšu tuhle báseň nebáseň

Protože vnučku i s jejím

zrzavým obočím uvidím

až zítra, a to bude ten

nejzrzavější čtvrtek

ale dnes, dvacátého třetího října

a to si nevymýšlím

zářila duha nad městem

a po dlouhých propršených

dnech slunce svítilo

jako by chtělo závodit

se svým dvojníkem 

který nám svítil v létě. 

Ale to vy přece všichni

víte, jak nádherný byl

dneska den. Nádherná

zrzavá kudrnatá 

středa, středička

všech kudrnatých střed

malá královnička..