Když se kouří v lese

Vedl ho lesem, pro jistotu na krátkém vodítku, byl ale většinou veden a vlečen sám. Bylo nedělní dopoledne, mrzlo jako ve vzduchoprázdnu. Nemluvili, stejně se ve vzduchoprázdnu zvuk nešíří.

Přesto bylo slyšet, jak Jeden cinká řetězem, Druhý hliníkovou slitinou.

Hráli spolu hru " kdo dřív ". Zatím byl vždycky úspěšnější Druhý. Až dnes se zdálo, že poprvé prohraje. Jeden byl tentokrát rychlejší a stále zrychloval! Ačkoliv měl Druhý pramalou šanci udržet tu vysokou, ve zlomku vteřiny nasazenou rychlost i vodítko, udržel obojí. Když po chvíli ztratily jeho nohy kontakt se zemí a jeho tělo kleslo téměř bezvládně do jehličí, vyvinulo tak značné tření, že se chrochtající a pádící šatní skříň  začala vzdalovat. A když Druhý zakřičel bolestí, Jeden se ohleduplně zastavil.

Jejich pohledy se setkaly a oba měli dojem, že se ten druhý na něj usmívá. Oba měli kožich, ale kouřilo se jenom z jednoho.